YMLADRIS: Manžel měl knížku "Otec u porodu" (snad je ten titul správně) nějaké americké autorky a moc si ji pochvaloval, že je tak hezky psaná pro chlapy, jako taková příručka, kde je každý krok hezky rozepsán stylem, který mužskému myšlení vyhovuje (např. "Má vaše žena příznaky překotného porodu? Přejděte na stranu 397." :-)))).
Myslím, že je důležité, aby si nastávající tatínek uvědomil, že tady není aktérem, nemůže nic aktivně dělat ani řešit ani zlepšit, a probíhá-li porod normálně, očekává se od něj, že bude dělat POUZE A JEN to, co si přeje jeho žena, nebude se snažit vnutit jí svůj pohled, nabízet řešení... můj muž dělal přesně to, prostě se mnou byl, každou minutu jsem cítila jeho absolutní podporu a oporu, ale "řízení" přenechal mně (nebo spíš mému tělu ;-)) - a bylo to úžasný, přesně jak to mělo být.