CROSS: Tak dnes se mladší vzbudil se zánětem oka, první dávku masti dostal spící popoledni (a ani se nevzbudil)... .-) Prostě odtáhnem spodní víčko, nacpeme tam, jemně pomasírujem...

ILLUZE: moje děti se ale ničím podobným rozhodně oblbnout nedaly, vždy ve střehu!

Hmm hmm, podle pozornosti, jakou věnuje hrozícímu nebezpečí, i když rozptylován dokonce i spacím medvídkem, bude ze syna přinejmenším stíhací pilot.

CROSS: rozptyluji ji jednou rukou hračkou, druhou jí to kápnu do vnitřního koutku, steče jí to dovnitř

SANTAL: díky, takhle nějak to zkoušíme řešit (kápnout do koutku zavřeného a doufat, že nebude prudce vrtět hlavou, což rád dělá, než to oko otevře). Je mu 13 měsíců, ještě s ním není řeč.

CROSS: bohužel, jedině ta síla. U starších dětí domluva spojená s jemnými vyhrůžkami.

Poraďte zaručený :-] postup pro kapání očních kapek. Syn se brání přímo pekelně. Víc nesnáší postup silou (tj. když ho držíme), ale prokouknul i moji metodu postavenou na překvapení. Nikdy jsem si nemyslel, že oční víčka jdou zatnout, ale jdou.

SANTAL: Taky se mi to stalo, ze byl erik takovy rezervovany, nic nerikal, tvaril se divne. a o to vic to mrzelo, ze ja bych ho nejradsi pomazlila. Ale nez jsme treba dojeli domu, tak se rozpovidal a trvalo to chvilku vlastne. Jen mi pride divne, ze me po trech hodinach u babick vita skakanim a po vikendu nic.. Ale nikdy jsem to neresila, protoze vim, ze je to normalni

ANNAWA: Ale i tak....dlouhé minuty, ne?

NIENNA: ono to u něj trvalo chvilku, spíš minuty než desítky minut. Ale i tak. Neroztál ani pak hned.

ANNAWA: Si myslím.... Mě by to porazilo... :-( A to VÍM, že k tomu může dojít... To musí být pěkně pitomé... když k tobě nechce vlastní dítě...
Teta takhle dala syna k příbuzným po dobu své operace a on k ní pak vůbec nechtěl... a nechtěl odjet a trval na tom, že je doma tam, co ho hlídali...

NIENNA: já byla od B pryč jen dva dny listopadu, to mu byl necelý rok a půl. Zvládl to s tátou skvěle (oba pracujeme doma, takže nás má oba stále z první ruky), nicméně nejdřív ke mně nechtěl. Divný pocit, přesně jak píšeš.

ANNAWA: Vypadá....ale přišlo mi fajn to tu zmínit... Navíc starala jsem se o chlapečka,který byl zvyklý na cizí lidi, babičky se střídaly.... ale rodiče odjeli na týden pryč a když se vrátili, byl z toho celý zmatený.... Asi není úplně dobrý popis, že se bál....ale prostě k mámě nechtěl...tátu vzal na milost vlastně hned...ale mámu ne...
Mě je jasný, že je to indivindi jako všechno...ale chtěla jsem to zmínit...no... :-)

NIENNA:
CROSS: to vypadá, že se bát nebude a že to dá v pohodě, moje dvě starší děti byly oražené, třetí je závislák a že by šel třeba do jeslí, to si vůbec neumím představit. A to je mu rok a půl.

CROSS: Tak to máte dobře našlápnuto :-)

NIENNA: to je dobrá poznámka, ale hádám, že to bude v pohodě. Jedna babička žije 900 km daleko a druhá asi 3000 km, vídá je sporadicky, ale nebojí se jich. (Na tom se nejspíš podepsaly brzké jesle — syn je obecně dost komunikativní, a to ani nezmiňuju, že je vysazenej na mladý holky — normálně na ulici se za nima otáčí. :-])

No uvidíme. Mě se nebál, když jsem se vrátil po pěti dnech (to mu bylo 9 m), ale bez ženy ještě nebyl dýl než přes den v jeslích.