LEXXA: to je těžko předjímat, kam se to vyvine. V našem případě se daleko narodil tatínek i maminka a přechod do jiného jazykového prostředí nikdy nebude úplně bez problémů (nedávno v Respektu někdo popisoval zkušenost se zápisem na českou základku s dítětem, co chodilo 3 roky [nebo tak nějak] do školky v Belgii a učitelka tam pořád opakovala, že ta slovní zásoba je opravdu slabá... belgická školka a bilingvní dítě - nezájem; nedělám si iluze, že by to někdo někdy bral v potaz a dokud dítě nezvládne ty jazyky opravdu solidně, bude v takovém prostředí spíš v nevýhodě).
Pro mě to je dodatečná motivace naučit se zmíněnou francouzštinu, podle zkušeností kolegů z práce jazyk ze školy (a školky) u dítěte dominuje, a to i v případech, že oba rodiče mluví stejnou řečí a ta je tak v silnější pozici, než v mém případě čeština. Zatim jsme se synem zhruba na stejné úrovni. ;-]
Jinak si nemyslim, že by to dítěti bylo úplně jedno, pokud to nejsou vysloveně podobné jazyky, každý jazyk má svůj rytmus, řekněme. Plus mám za to, že je důležitá konzistence, tj. mluvit na dítě pokud možno jen jednou řečí, míněno jeden dospělý = jeden konzistentní jazyk.