CROSS: Jestli se stěhujete před narozením malého - zavedla bych všechny změn zároveň (tedy třeba že už má "postel pro veliké" a tak. Ideální možnost zavést spoustu změn najednou (jiné prostředí = jiná pravidla, zdravé dítě to přijme). Přitom bych o tom dostatečně dopředu mluvila (o stěhování a novinkách).
Co píše TRISSIE je pravda, takže pokud by si mohl vybrat nějaké ozdoby, obrázky na zeď na NOVOU postel a pod., jít ji koupit s ním (pokud ji ještě nemáte) - vše pomůže.

CROSS: do června času dost... tedy, pokud se nebude stěhovat na konci května.

Jinak, my jsme na podzim stěhovali staršího (tehdy 2r2m) z jeho původního pokoje do menšího (a do původního dvojčata) - měli jsme z toho trochu strach, jak to vezme, ale manžel ho plně zapojil do veškerého montování nábytku, stěhování postýlky, přenášení hraček (to jsem teda dělala já) a od první chvíle to bylo úplně v pohodě, i po koupání sám od sebe zamířil do správného pokoje.

Třeba by u vás nějaké podobné zapojení mohlo taky zabrat? Děti obecně líp snáší věci, na kterých participují (třeba oblíbený a obvykle funkční návod, kterak dostat zeleninu do dětí, které ji nejedí, je zapojit je do kuchyňské přípravy, třeba smíchat nakrájenou na salát zvládne i batole a hned je to něco jiného, než když to před něj máma postaví).

CROSS: pozor na to, že přestěhování do nové postýlky by mělo proběhnout nějakou dobu před tím, než se do ní nastěhuje mimino. Ono obecně jsou ty starší, zvláště pak prvorozené, děti háklivé na to, že si mimino uzurpuje "jejich" věci a "jejich" lidi, netřeba tomu přidávat.
Jinak ta zábrana z IKEA je super, máme ji taky.

ad SANTAL: já synovi (nyní 2 roky a týden) vysvětluju vždycky všechno a doufám, že se to nějak ujme. Kupodivu poměrně často se to ujme, ne třeba okamžitě, ale občas mě až překvapí, co všechno si dítě zapamatuje a v nečekanou chvíli pak použije (nejlépe proti mně).

HAWKS: jak kdy, to není obecně platná rada (přemoci).
JAsně, jde se ven (kam dítě chtělo!) a ono najednou chce od jednoho jednu ponožku, od babičky druhou, táta dá jednu botu, dědeček druhou ... no tak to nejde (jediný kdo se baví je dítě, i když u toho řve :-) )
Ale vem to jako UČENÍ se dítěte, kde jsou hranice, kde je moc, že taky nějakou má, ale má limity, co je "tón přes který nejede vlak" (a užívat v těch skutečně nutných situacích, u mě třeba "tenhle lék polkneš" - neudělá-li dobrovolně, užiju fyzickou převahu. Jinde pomáhá mluvit, vysvětlovat proč je nutné teď dělat to nebo ono, proč právě teď není legrace honit dítě v pyžamku, protože už nestihnete bus... prostě tohle je to období, kde dítě se musí učit hranicím a pokud je to necháme pouze "odzírat" dojde k chybám, zbytečným. A spoustě řevu (mnohem víc, než je nutno).
Pak se dítě naučí i to, že je rozdíl mezi tím, jak může manipulovat tatínkem a babičkou (a že nejsou stejný je právě dobře, tohle ho uvede do reálného světa :-) ) a další nutné triky...
Fakt je, že důslednost+láska je dobrá kombinace :-)

HAWKS: asi bych teď nezáváděla žádné změny.

HAWKS: Naprosto normální i u jedináčka. Že se to eventuálně hrotí neboť přijde konkurent je možné - ale nevyhla by ses tomu, takže si nedělej hlavu (respektive, čekej to i u posledního kousku).
Šéf (takto psycholog) toto nazývá "ty ne, ty!" - dítě zkouší sílu - kdo tady velí :-) Kdyby u vás byla ještě babička, zapojí ji do her taky (neber si to tedy ani osobně).

výborná knížka: Uwe Rogge "děti potřebují hranice". Nebo cokoli od Roggeho a hranicích (a prima se to čte, stuyl popsané příběhy + poučení)

HAWKS: Druhý důvod může být, že se snaží činnosti protahovat a prostě remcat. Naši kluci mamanáci nejsou a dělají to spravedlivě všem - vždycky chtějí, aby jim pomohl ten příbuzný, který zrovna není k dispozici. :-)