BRKODLAK: já měla hrazdicku veskrze jen deku, nedělala nic, jen visela nad mladíkem a koukali na nej plysaci, interaktivita byla v tom , že se snažil na to dosáhnou a když se mu to povedlo tak to na Sebe strhnul a začal hlodat , stejně jako kolotoč. Jediné co trochu odolávalo byl plysak nebo uzel z barevných hadriku zavěšeny na gumě na stativu, ale to bylo nejspíš tim , že ten jsme stavěli když byl v uvázaný v houpatku.

BRKODLAK:
HABRENKA:

Hlasuju taky pro tu hrazdičku z Ikey http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/70108177/

Nevím, jak si tu "interaktivitu" představuješ, ale tohle je přesně tak interaktivní, jak dítě potřebuje (a bez blikání a bez baterek): když se do toho cvrnkne, houpe se to, cvaká a chrastí, ve starším věku tam může ty chrastítka věšet a zase sundavat, prohazovat, jsou tam na tom části co se točej, s trochou fantazie desítky využití...a je to z celkem příjemnýho materiálu, žádná celoplastová obluda.

Jediný mínus je, že se nám dospělým dařilo pořád o to zakopávat :-)

BRKODLAK: muzu poslat foto hraci deky s oddelavaci hrazdou co mel mladsi syn, v pripade zajmu podaruju, je to nezniceny, bez fleku

Doporučili byste nějakou hrazdičku?
přemýšlíme nad rainforestem od fisher price, ale stejně...

AVATAR: já dělám pro děti hodně, ale vše úmyslně ne, v mnoha ohledech.

ORIKA: imho muzes delat vse pro deti a videt v tom smysl zivota a pritom mit i konicky. On by jinak clovek zblbnul a k cemu by to tem detem bylo, zejo...

ORIKA: A stejně tak je přirozené, že v rodině má někdo přirozenou autoritu, a je logické, že to bude někdo z produktivní generace, nikoli dítě.

dva kohouti na smetišti. mladší kohout objevuje svět, dospívá, přináší nové vlivy na smetiště a starýmu kohoutovi se to nelíbí, páč je to konzerva. a tak jsem se odstěhoval :))

ORIKA: To se ještě musím mámy zeptat, protože ani mně to není úplně jasné. Jestli ti dva, otec a syn, bojují o lásku matky nebo o co.
Máma to říká proto, že jsme měly možnost vidět to v naší rodině, kde jsem vyrůstala. Můj bratr se s otcem moc nemusel odmalička a teď, když vyrostl, přestal se s ním (ale i s mámou - asi za to, že s NÍM žije) vídat úplně.
A já sleduju vztah "můj manžel-náš syn" a vidím tam drobné náznaky konkurence. Například se manžel synovi někdy směje za to, že ještě něco neumí, i když je přirozené, že když něco zkouší poprvé, tak mu to ještě nejde. Manžel se synovi "chlubí" - ukazuje mu, jak jemu to jde (když to dělá už pomilionté). Tak v tom mi přijde, že to manžel bere trochu konkurenčně.
Přitom se ale mají rádí, takže je to nějaký takový případ, jako uvádí ADD.
U mého bratra jsem ale bohužel žádné náznaky lásky k otci nepozorovala. :-/

a ta "konkurence" je míněna v jakém smyslu?

MOTYLEK: Znám takové případy, a nijak se to nevylučuje s velkou vzájemnou láskou. Přiznaný konkurenční boj, který vyřešili rozstěhováním třeba i do jiných měst.

MOTYLEK: Nějakou dobu už přemýšlím jestli je to přirozené, nebo jde jen o přístup, a jako skoro ve všem se nakláním spíš k tomu přístupu, bohužel případy z praxe moc neznám, tak uvidím, jak to bude probíhat u nás.

MOTYLEK: u nas na to svadim jejich divny vztah od narozeni... muze to byt povahou, ale ti dva se proste moc nemusi, nejde jim to spolu... ale malej je jeste malej, ale ten rozdil oproti dceri je brutalni

Moje matka tvrdí, že vztah otec-syn bývá často konkurenční, tj. otec vnímá svého syna jako konkurenta. Jak to vidíte vy? Má pravdu, tj. znáte takové případy, nebo je úplně vedle?