BRKODLAK: muzu poslat foto hraci deky s oddelavaci hrazdou co mel mladsi syn, v pripade zajmu podaruju, je to nezniceny, bez fleku

HABRENKA: jojo i s dekou, ten rainforest se nám líbí, protože je takový rozmanitý, a hlavně zvuky a světla reagují na pohyby dítěte. chtěli bychom něco takovýho interaktivního, dítě rozvíjející.

Doporučili byste nějakou hrazdičku?
přemýšlíme nad rainforestem od fisher price, ale stejně...

AVATAR: já dělám pro děti hodně, ale vše úmyslně ne, v mnoha ohledech.

ORIKA: imho muzes delat vse pro deti a videt v tom smysl zivota a pritom mit i konicky. On by jinak clovek zblbnul a k cemu by to tem detem bylo, zejo...

ORIKA: A stejně tak je přirozené, že v rodině má někdo přirozenou autoritu, a je logické, že to bude někdo z produktivní generace, nikoli dítě.

dva kohouti na smetišti. mladší kohout objevuje svět, dospívá, přináší nové vlivy na smetiště a starýmu kohoutovi se to nelíbí, páč je to konzerva. a tak jsem se odstěhoval :))

ORIKA: To se ještě musím mámy zeptat, protože ani mně to není úplně jasné. Jestli ti dva, otec a syn, bojují o lásku matky nebo o co.
Máma to říká proto, že jsme měly možnost vidět to v naší rodině, kde jsem vyrůstala. Můj bratr se s otcem moc nemusel odmalička a teď, když vyrostl, přestal se s ním (ale i s mámou - asi za to, že s NÍM žije) vídat úplně.
A já sleduju vztah "můj manžel-náš syn" a vidím tam drobné náznaky konkurence. Například se manžel synovi někdy směje za to, že ještě něco neumí, i když je přirozené, že když něco zkouší poprvé, tak mu to ještě nejde. Manžel se synovi "chlubí" - ukazuje mu, jak jemu to jde (když to dělá už pomilionté). Tak v tom mi přijde, že to manžel bere trochu konkurenčně.
Přitom se ale mají rádí, takže je to nějaký takový případ, jako uvádí ADD.
U mého bratra jsem ale bohužel žádné náznaky lásky k otci nepozorovala. :-/

a ta "konkurence" je míněna v jakém smyslu?

MOTYLEK: Znám takové případy, a nijak se to nevylučuje s velkou vzájemnou láskou. Přiznaný konkurenční boj, který vyřešili rozstěhováním třeba i do jiných měst.

MOTYLEK: Nějakou dobu už přemýšlím jestli je to přirozené, nebo jde jen o přístup, a jako skoro ve všem se nakláním spíš k tomu přístupu, bohužel případy z praxe moc neznám, tak uvidím, jak to bude probíhat u nás.