FARFELOO: u nás je to tak, že starší syn (3 a půl) má prostě svůj žebříček priorit. Pokud je žena k dispozici, tak rozhodně všechno máma máma, v noci volá taky především ji a klidně mě pošle pryč, když za ním přijdu (jako pokud nejde o krizovou situaci, tak si to nechá rozmluvit, myslím tím na argument "nebudeme maminku budit"). Soudíme, že tomu asi "pomohlo", když s ním podstatně víc času v prvním roce trávila manželka. Mladší syn s tím teď začíná (tomu je 16 měsíců), ale podle mě v tom je hodně element soutěživosti, kdy když si maminku nárokuje jeden, tak hned musí i druhej. Mladšího syna ukládám spát víceméně jen já, stejně tak primárně k němu v noci vstávám taky já, právě abychom tu závislost na matce potlačili. Do nějaké míry to funguje. (On teda mladší syn je vůbec takovej... víc nezávislej.) Ani s tim starším to nebylo jednobarevné, noci strávené s ním bych nespočítal (spal hodně špatně tak do dvou let, pak už jenom špatně ;-]). Čistě v času stráveném společně to podle mě není.
Jako když na mě křičí, abych šel pryč, že chce mámu, neni to nejlepší pocit, ale stává se to spíš výjimečně a souvislost to má taky s tim, nakolik se malej zrovna ovládá -- o víkendech tj. mimo školku už vynechává odpolední spánek a když je pak večer unavenej, moc se neovládá. Další věc jem že děti v tomhle věku si dost potrpěj na pravidelné vzorce chování, takže prostě jak si na něco zvyknou, tak to potom vyžadujou. (Starší syn např. svoje večerní mlíko nebo dneska spíš kakao pije výhradně z jedný kojenecký lahvičky, ačkoli jinak normálně pije ze skleničky nebo z hrnku.)
Na druhou stranu myslim, že s ním mám úplně normální vztah, v létě jsem s ním byl týden sám a bylo to úplně v pohodě. (Myslim, že jsem to tu psal. Ptal se hlavně po bráškovi, po mámě ani moc ne. ;-]) Jakmile maminka zmizí z dohledu, nastupuje prostě další místo v žebříčku priorit (já). Horší je to pro babičky, ty jsou až daleko za námi rodiči (ale je to taky tim, že je vídá zřídka). Samo, zeptá se, kde je máma a kdy přijde, ale nechá si to vysvětlit.
Řekl bych, že do určité míry je to prostě normální. Můj přístup je, že to chce s dítětem trávit čas o samotě, myslím jen jeden rodič, ať to bere jako něco normálního. Navíc některé aktivity s dětma provádí jen jeden z nás (např. chceš si hrát s Legem -- tak to jdi za tatínkem) plus knihy máme přirozeně rozdělené, protože žena jim knihy v češtině nečte. Takže když má syn období Pejska a kočičky, nebo Ferdy mravence, ukládám ho spát já, když to pomine (ono to zas přijde), tak žena... Stejně tak mu každej povídáme jiný pohádky. Popisuju čistě, jak je to u nás.
Míra je individuální, pokud se tomuhle dítě aktivně nevyhýbá, tak si myslim, že je to v pohodě a časem se to usadí. Jak jsem psal, u staršího syna je ta fixace taková proměnlivá a záleží prostě na tom, v jaký je celkově náladě.
Ono to bude celý složitější, když to teď tak píšu -- syn třeba dost oblibuje ;-] mýho bráchu tj. svého strýce, zatímco bráchovu ženu moc nemusí (přece jenom, to je maminka bratrance, a tudíž nějaká cizí maminka ;-]).