Jako musim rict, ze mne fakt prekvapuje co je moje 7yo dite schopne postavit v minecraftu vs z lega. Ten rozdil v kreativite je neskutecnej. To hledani ty spravny lego kosticky je asi fakt desna brzda.

TRISSIE: no nevím, ale nejsem dostatečne relevantní vzorek - čtyři dospělé děti už se odstěhovaly, nicméně máme doma dvě malé, takže to neumíme dost ocenit ;-))

kamarad je spokojený, že to tak je všude :-)

PAN_SPRCHA: ti nejvíc pokročilí tvrdí, že se nám po tom bude stýskat, až se děti odstěhujou.
zatím si říkám, že to stýskání asi klidně přežiju :-)

PAN_SPRCHA: to sice jo, ale za sebe rozhodně můžu říct, že ta večerní sklenička whiskey už je potěšení a nikoli nutnost :-)

TRISSIE: No mně přijde, že čím je to lepší s dětma tím je to horší s celkovou únavou a stárnutím.

SCHWAB:
- kamarád si musí uvědomit, že řeší několik věcí zaráz, což je vždy nevhodné. Je třeba to nějak naporcovat a řešit separátně. Některé boje vyhrát jdou dříve, některé jdou vyhrát později, některé vůbec.

- první bod je ta malá. To, že se vzteká je v tomhle věku z velké části z toho, že zkouší věci dělat po svém a svět kolem odporuje, což je - jak každý uzná - ohavné. Tzn. stejně jako jsi jí pomáhal učit chodit, musíš jí pomáhat učit se zvládat svět kolem ní. To, že některé věci prostě nějdou, to, že by možná i šly ale je unavená ona nebo okolí.
To, že se to s lety bude zlepšovat ale zatím jí prostě rodiče a nejen ti do plánů často hodí vidle neb nemohou jinak. A hlavně si to uvědomuj sám, pomáhá to s tím vztekem malé protistrany :)

- druhý bod jsou emoce té malé. Učit jí jak ten její vztek vypadá z druhé strany, že je to nepříjemné, že tím nic nevyřeší ani neurychlí, spíš naopak. Učit jí o vztahu jejích emocí a emocí okolí - jak její vztek může věci zhoršit. To, že se stává, že se lidé vtekají, ale je to pak třeba řešit. Zrovna tohle je boj který bude na dlouho a jen s malými výsledky, to neznamená ale, že není podstatný. Z historické zkušenosti bych řekl, že tak za 3 roky to může být o chlup lepší :)

-třetí bod jsou emoce té velké. Tam je to samozřejmě složité, ale projděte spolu někde v klidu nad kafem bez dětí co jsou spouštěče (nad rámec těch dlouhodobých jako únava či nevyspání ) jestli tam není něco co by zabralo snadno - u nás celkem zabralo poctivě dohlížet jeden druhému na to, aby se najedl 5x denně :).
Druhá věc je dohodnout se spolu na nějakém zvládání krizového scénáře kdy jeden tuší že to může brzy dopadnout špatně, ale druhý ne. Vyrobit sadu nepřímých ale i přímých upozornění s tím, že to zkusíte oba vnímat a používat jako zcela neutrání věc (aby to nezvyšovalo riziko konfrontace samo o sobě). A hlavně, dodržovat, že po uklidnění situace si to jde velká s malu vysvětlit "Byla jsem unavená, proto jsem křičela, je mi to líto." Aby bylo jasné a zažívala si malá obluda, že vztek není "normální" a "v pořádku".

-A hlavně, pro všechny věkové kategorie, probrat fakt, že emoce osoby A jsou zodpovědnost osoby A a nikoho jiného. Osoba A je povinna je zvládat a ovládat se a nikdo jiný. Okolí může milovat a pomáhat, ale to neznamená žádný přenos odpovědnosti. Naplacato -ty nejsi zodpovědný za hněv své ženy - můžeš být zodpovědný za situaci, která ji rozhněvá, ale ne za to, že nezvládne své emoce. To samé platí pro tu malou. Ty jsi ten kdo může věci deeskalovat a je dobře, že to děláš. Je a bude to nepříjemné - ale je a bude to důležité. Prober se svou ženou jak ti s tím může pomoci, protože dlouhodobě rozhánět rozběsněné fůrie do různých koutů bez nějaké pozitivní zpětné vazby je oser.

SCHWAB: však jo, ale v tu chvíli musí být separované, prostě to přeber a děti znovu ukaž matce a když budou umyté v pyžamu v posteli. Zase dobrý že přes den nespí a pak nestraší do 11 večer.

SCHWAB: velmi praktických...... kamarád říkal:)


TRISSIE: ta fáze nepřejde......jenom se přetransformuje v honění ať si udělá úkoly na zítra do školy a že by to bylo nějak méně náročné......

SCHWAB: hodina vlka (přesně ta chvíle, kdy dítě už začíná být přetažené, a současně je potřeba organizačně zajistit všechny ty podvečerní věci) je nejhorší část dne. Svého času jsem donutila manžela si o hodinu posunout pracovní dobu, aby se vracel dřív a já na to nebyla sama. Jestli tomu rozumím, tak u kamaráda jsou v tu dobu doma oba rodiče - to je fakt dobrej začátek a nějakou dobu to chce fakt držet, i za cenu toho, že třeba večerní aktivity otce se holt budou odehrávat zásadně až po uspání dítěte. Je to fáze, přejde to, ale jsou situace a rodinná nastavení, kdy ten podvečerní čas prostě není v silách jedné osoby.

Pokud problémy jsou v tu dobu v interakci matky a dítěte, tak je od sebe izolovat. ať matka v klidu uvaří zavřená v kuchyni bez dítěte, zatímco otec si s malou staví DUPLO nebo jde na rychlou podvečerní procházku. I loupání brambor bez neustálého "mamíííííí" je ve finále prakticky relax :-) Případně se zamyslet nad jinými strategiemi, které omezí náročnost podvečerů - ať už víc plánovat vaření (možností je spousta - od kvalitních polotovarů přes dovážku jídla až po různá pomalu připravovaná jídla a zapékané casseroles, které si člověk nachystá v klidnější části dne, a v hodině vlka už se jim nemusí nijak věnovat).

A fakt se smířit s tím, že je to fáze, že to takhle nebude napořád, a že je potřeba to přežít.

SCHWAB: a hlavně to je to hodně o únavě, takže pomáhá převzít dítě na noc aby se matka pořádně nepřerušovaně vyspala atd. Čím méně jsou unavené, tím méně řvou.

SCHWAB: odejít právě člověk nesmí, prostě tam jen být a fungovat jako hromosvod. Snažit se rychle vztek přehodit z dítěte na sebe, lehké rýpnutí do slabého místa nebo srovnání s jinou "lepší" vždycky pomůže. Hlavně si to nebrat osobně. Ze řvaní na dítě jsou pak výčitky, výčitky pramení v únavu, z únavy pramení nervy a řvaní a tak pořád dokola. Ze řvaní na manžela žádný výčitky nejsou. Takže hezky se do toho vložit, nechat se seřvat, nepřerušovat to a ono to postupně přestane. Člověk je za kreténa, ale pro matku i dítě je to lepší.