mám pocit, že je to individuální...
myslím, že když má člověk zdravotní problémy, bývá přínosnější k tomu přistupovat smířlivě, tzn. nebojovat v první řadě o kalokagathii, minimálně moje zkušenost je taková, že to člověka víc vyčerpá, než by ho to vyrovnalo.
podobně mě vyčerpávají možná dobře míněné rady "co dělat", protože moje zkušenost je taková, že ti, co vám takhle radí, mají většinou odlišné životní příběhy a tím pádem povětšinou nemají hlubší pochopení.

uvědomuju si, že mám jenom dílčí vhled do psychosomatiky v její komplexitě, ale mám dojem, že dlouhodobý těžký stres a další aspekty, ze kterých vznikají zdravotní problémy a tělesná nerovnováha, se většinou těžko odčarovávají během chvilky, a považuju za přínosnější v těhle případech se naučit to všechno přijímat, jak to JE, ne snažit se dosáhnout něčeho, co NENÍ, ale co by být MĚLO.
když se třeba nemůžete kloudně hýbat, jak půjdete cvičit? nejspíš cvičit nepůjdete a budete mít jen další stres z výčitek, že necvičíte. nebo budete cvičit a budete se přepínat.
prostě musí tam být v základu vůle k něčemu, která vždycky není.

což samozřejmě neznamená, že nikdo nesmí cvičit. akorát s Ymladris máme asi jiný typ životní zkušenosti, který si vyžaduje trochu jiný přístup.
imho je krokem k vlastní svobodě i učit se vnímat cesty ostatních lidí, naučit se se nebát dívat do vlastní minulosti, což by se dalo shrnout jako rozvolňování podmiňování lidí, věcí, dějů okolo. jak naznačoval JARAX: , je to dost o stavu mysli, ke kterému vede spousta cest.

pro mě jsou ty nejbědnější stavy nakonec většinou i zdrojem největší radosti, protože můžou být neskutečně osvobozující. deprese a nemoci jsou jedem pro "ego", můžou být lázní v kyselině, která postupně ponechává to nezbytné:) prostě konstrukce i destrukce jsou nástroje.

YMLADRIS: Naprosto s tebou souhlasím, že být pánem sama sebe a svého času je základ všeho.

Ale nesouhlasím s tím, že je to důležitější, než mít zdravé, silné, pružné tělo nebo správně chodit (či dýchat, jíst, atd). Myslím, že tak se to říct nedá.

Tohle všechno je zásadně důležité. Jsou to komponenty svobody. A nejdou od sebe doopravdy oddělit. Liší se jen to, v jakém pořadí a jak moc je někteří z nás potřebují řešit. Někdo potřebuje začít jednou oblastí, a jiná ho až tak moc nepálí.

Osobně mi přijde, že to co říkáš, být opravdu pánem svého času, tj. jednat, když je třeba a jak je třeba, dokázat se soustředit, na to správné a po potřebnou dobu, neplýtvat časem na zbytečnosti nebo destruktivnosti, umět být v přítomnosti a vidět v ní všechny detaily a umět zároveň vnímat celek....to celé je docela pokročilý stav zdraví, a k němu potřebují být v rovnováze víceméně všechny oblasti života.

Mám třeba zkušenost, že pokud se mi nedostává např. schopnosti soustředit se nebo odvahy dělat nějaké kroky, může to klidně být způsobeno tím, že jsem zrovna podlehla nějakým starým návykům a např. začala zanedbávat kvalitu stravy (jedení pochybných věcí venku) nebo cvičení. Rozpoznávám úplně konkrétní souvislosti, například když jsem vypadla z denní praxe dynamické jógy a ztratila tělesnou sílu, ztratila jsem velkou část kuráže a začala zase mít strach ze změn - a naopak, životní období, kdy jsem se ze své váhavosti plně dostala, a naplno dělala velké změny a kroky a posunula se někam, pro mně byla vždycky spojena s tím, že jsem něco velmi aktivně dělala a tělesnou sílu měla na dobré úrovni....

"Standardní" životní styl je nastaven tak, že člověk má energie (ve srovnání se svým potenciálem) minimum, a té energie, co je nutná ke změnám a vystoupení, ještě méně. Pokud chce to, o čem píše Jarax, a o čem je tenhle klub, je prospěšné podpořit to na všech úrovních. Chodit ven, do přírody. Vyčistit si hlavu nějakou formou meditace. Hýbat se. Protáhnout se (a uvolnit zablokovanou energii ve svalech, kloubech, šlachách). Jíst opravdové jídlo. Věnovat se tomu, co člověka opravdu baví...tvořit... Trénovat samostatné rozhodování, jak si plánovat dny.... (to je co mě teď napadá, určitě to není úplné).

Člověk může být velmi silný a dokázat dělat změny, i když některé z těchto oblastí neřeší, ale obvykle pokud si vytvoří nějaký svůj, individuální, jedinečný způsob, jak osvobozovat najednou svoje tělo, mysl i ducha, něco co pro něj funguje, a nezanedbává žádnou část, půjde mu to ještě lépe.

YMLADRIS: my jsme ted shaneli bydleni ve vesnicich na dojezd do prace v Olomouci. Oficiálně podle realitek žádný malý baráčky nebo zahradní chaty se zahradama na pronájem nejsou. Tak jsme to vzali po staru, vytiskli inzeráty s trhacíma telefonníma číslama, objeli vesnice a polepili strategická místa typu hospody, zastávky, obchody atp. a několik lidí se ozvalo. Samí starší, kterým se asi nechce nic řešit oficiální cestou, ale když takhle na něco narazí, tak je napadne, že jim to vlastně nemusí ležet ladem, a navíc těch pár nabídek bylo za příznivé ceny dost pod standartem realitek. (např. malý přízemní barák ve vesnici 5 km od města - jedna velká místnost, kuchyň, sociálky plus 1000m zahrada za 1000kč měsíčně plus energie)

Z vlastní lékárny : SVOBODA

Vždycky mě štvalo, že nemůžu dělat věci, co mě baví a musím dělat věci, co mě nebaví. Nějak jsem si myslel, že se z toho kolotoče dostanu pomocí peněz a tak jsem pracoval. Pracoval jsem hodně a dobře a dokonce i dlouho. Špatně jsem se rozhodně neměl, ale situace se nezlepšovala, ba naopak. To, co mně bavilo, jsem dělal méně, protože na to nebyl čas, a to co mi vadilo, jsem musel dělat více, díky různým tlakům, kterým jsem podléhal. Když jsem se chtěl dostat z kola ven, tak mě okolí vracelo hezky rychle zpět.

Tohle byl stav před třemi lety, kdy jsem se rozhodl pro změnu. Změnu jsem prováděl postupně, nenápadně, že si první dva roky skoro nikdo ničeho nevšiml. Trvalo mi dva roky, než jsem se dostatečně připravil na radikální řez a postavil se na vlastní nohy. Ale teď mohu říci, že se věc povedla.

Sedím ve své kanceláři a přemítám o současném stavu a říkám si, že je potřeba se podělit o zkušenosti. Toho, čeho jsem se bál, se totiž nenaplnilo, protože jsem byl odvážný a to, co jsem chtěl se povedlo, protože jsem věřil. Jsem konečně svobodný, pracuji, kdy si řeknu, že budu pracovat a peníze vydělávám, když je potřebuji. Když svítí slunce, jsem venku. Nemám shrbená záda od počítače. Moje pleť má zdravou barvu. Svojí rodinu vidím častěji a mám čas dělat, co mě baví.

Kdo chce vědět, jak jsem to dokázal já, tak tady je můj návod ve čtyřech krocích:
1) Příprava – období nejdelší, ale opravdu nejdůležitější
a) Vytvořte si finanční polštář, do kterého by se v případě potřeby dalo spadnout
b) Rozjeďte množství malých projektů, které sice nenesou moc, ale pořád, a člověk se o ně nemusí moc starat. Důležitý parametr je, že je můžete dělat dohromady se svým zaměstnáním, jen to stojí zvýšené úsilí, než se věci pohnou vpřed. Moje tipy jsou:
* služby na webu - vstupní náklady malé, rizika nízká, dokonce můžete v pár nápadech pohořet a přesto to nebolí. eShopy, různá zprostředkování apod.
* akcie – tohle je jen pro znalé, ale je to účinné
* nemovitosti – přestěhujte se do menšího, pronajímejte větší
* fotovoltaika – ideální na zajištění pravidelného příjmu
* ...
c) Psychicky se připravte na změnu – to je jedna z nejtěžších disciplín, a i mně dlouho trvalo se vyrovnat se situací, že už nebudu velký šéf v obleku, který je širokým okolím obdivován, ale který bude najednou třeba neuznávaný fotograf, podivínský cestovatel, neznámý prodejce motocyklů, nebo třeba umělecký kovář.

d) Mějte oči otevřené a hledejte. Zkoumejte, zda to, co Vás baví, nemůže nějak vydělávat peníze. Nebudete jich potřebovat moc. Budete šťastní, že máte čas na sebe a svoje blízké. Mám kolegu, který odjel do Thajska a tam učí potápět. nebo kolegu, co z klidu domova prodává víno. Fotografové se taky nemají špatně. Překvapivě dobře dnes funguje i práce rukama. Kolega si otevřel bioobchod a biokavárnu a jde jim to moc dobře, protože je to prostě baví a dělají to od srdce. Já rád šetřím přírodu. Tak se teď vrtám v ekologických technologiích. Šetřím lidem náklady na energie. Těm co smýšlejí podobně, pomáhám realizovat jejich představy. Ne každý umí všechno, co je pro konkrétní činnost potřeba. V tom případě je potom úplně skvělá výhra, mít někoho, kdo vás doplní a půjde do toho se stejným nadšením. Prvotní síla a chuť se nevzdát, když vám konkurence nebo společnost, hází klacky pod nohy, se dvojnásob zvýší, nehledě k finančnímu vkladu a možnosti konzultace v rozhodování.

2) Přechod – období, kdy už Vám projekty nesou tolik, že máte na základní životní potřeby a finanční rezerva je tak velká, že si stačíte najít práci, když se vše pokazí
a) Věřte si, přesvědčte partnerku, aby věřila též a aby Vás podporovala
b) Stáhněte náklady na minimum – v podstatě dnes nepotřebujete nic, kromě telefonu a připojení na internet. Na tomto bodu se dá hodně pracovat – zamyslete se, za co má cenu platit peníze. Za koníčky určitě. Ale proč platit za teplo, když mohu zateplit byt? Proč platit za kanály v televizi, když mohu uspořádat večeři a pozvat přátele,
c) Splaťte půjčky, drží Vás v šachu.
d) Prodejte nepotřebné věci, co se vám válí doma a v garáži. Očistěte se.

3) Velký třesk – období, kdy už máte dost odvahy
a) Dejte výpověď
b) Dejte si volno na jak dlouho potřebujete
c) Začněte dělat co Vás baví, ale nepřepalte to hned na začátku
d) Začněte přicházet na to, že Vás to, co Vás baví, může i živit
e) Zbavte se dozvuků staré práce – bude se Vás snažit dostihnout. Ideální je neodmítat, ale nechat si za to štědře zaplatit. Podruhé už nepřijdou. Pokud přijdou, chtějte víc.

4) Fungování
a) Zvykněte si na nový stav, chvíli to trvá, než zjistíte, že jste svobodní
b) Mějte oči otevřené
c) Nebraňte se novým možnostem
d) Nebojte se pustit to, na čem lpíte
e) Opakujte vlastním tempem do nekonečna následující body 1b, 1d, 2a, 2b, 2c, 4c, 4d

No teď na konci celé úvahy, když to po sobě čtu, musím být upřímný. Ty peníze na začátku byly potřeba, a tak vlastně celý návod o čtyřech krocích potřebuje ještě ten krok 0 (práce, píle, zkušenosti, peníze), bez kterého to, pokud nemáte z pekla štěstí, prostě nejde.

Tak odvahu a víru a směle do toho. No a samozřejmě, mějte se na pozoru, i tenhle hezký sen může skončit jedna dvě, tak buďte připraveni, třeba jen přechodně, navštívit nějaký ten pěkný zaměstnanecký ústav, kde vám řeknou, co máte dělat a dobře vám za to zaplatí.