S kolegou jsme se bavili na téma přirozenosti lidskýho vývoje a činění. Já si totiž (trochu) myslim, že tyhle betonový stavby, auta, žehličky, atomový elektrárny, cesty atp.. že to je právě že lidem přirozený. Prostě jako druh máme ve vínku svoje okolí měnit a vytvářet stále nové a tak...
A pak jsme došli na třeba hele pěkný příklad indiány z Ameriky. Vždyť to byli taky lidé a taky mají dost rozumu a kdesi cosi... ale ti se nevydali cestou přetváření. Maximálně sedlali koně a hotovili luky a nikam "dopředu" se nehnali, dokonce zacházeli dost hodně s duchovní stránkou člověka (ne-li přímo telepatií a podobně, když budem věřit některým zprávám) Takoví elfové řekněme...
No a takže jak teda...
Na to se kamarád vytasil s teorií, že to záleží na koncentraci lidí na jednom místě. A vztahy mezi nimi. Prostě tenhle si něco vymyslí, ale neví jak na to, tak najde jinýho, co to umí udělat a další zjistí, že když to pozmění, může to výhodně směnit (prodat) spoustu dalšim a tak dál a když je těch lidí hodně na jednom místě, těhle výměn probíhá strašně moc. A nakonec vedou ke všem těm výdobytkům moderní doby.
Indiánů bylo vždycky málo na jednom místě a tak vyráběli málo - stačilo jim na uspokojení potřeb málo a nevznikaly nové potřeby z úpravy těch již uspokojovaných. Ono to možná roste pak geometrickou řadou totiž...
Tak to je všechno.
PS: nechápejte mě špatně, nehodlám ani "horovat za realitu" ani brát iluze nebo snění jiným (sám je považuju za důležitou součást života :)