KERRAY: to je pravda :)

YMLADRIS: takze ta neodpovednost vuci sobe samemu tam byla uz drive a hazeni kostkou melo byt uz neco jako "reseni"? zajimave :)

_BENNY: prestoze je vhodne pro sebe vyhodnocovat dusledky, neznamena to imho, ze by nebylo mozny proste a jednoduse veci nelitovat, a nebo, kdyz to nejde porad, treba litovat chvili a pak se z toho probudit a zase se jenom zasmat :)

_BENNY: tak ti kostkari vesmes plosne litovali toho jakej zivot zijou, ze se boji vyzkkouset svuj potencial atd., takze oddat se do rukou kostky jim hazelo adrenalin, pocit vitezstvi nad svym strachem = hrdinsky pocit, atd. atd. atd. Litovali v zavislosti na tom, jak kvalitnimi nasledovniky Nauky Kostky byli :) Atd. cela kniha no.

The Dice Man - Wikipedia, the free encyclopedia
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Dice_Man

_BENNY: neviem o čom všetkom sa tento človek takto rozhodoval (nepredpokladám, že o všetkom, snáď len tam, kde nie je jasne preferovaná varianta). dalo by sa to brať tak, že ak sa znovu dostanem do rovnakej situácie na základe nejakého výberu, tak že osud :o) ešte som si to dostatočne neodžila. napríklad :o)
v podstate aj to, že sa rozhodnem hodiť kockou a na základe nej vyberiem, je voľba za ktorú beriem zodpovednosť.

_BENNY: Tak nevim do jake miry to neni cele jenom urban legend. Ale o to nejde. Jde o zajimavy modelovy princip demonstrovany na extremnim prikladu.

JULYZ: pokud by to platilo ve 100% pripadu, tzn. ten clovek by skutecne nelitoval NIKDY niceho, budiz. ale byl skutecne takovy? imho driv nebo pozdeji v zivote prijdou momenty kdy clovek narazi a musi z toho pro sebe vyhodnotit nejake dusledky, aby se to uz neopakovalo. a myslim ze v zivote existuji momenty ktere by si nikdo zopakovavat nechtel.

_BENNY: a čo keď sa na to dívaš tak, že žiadne zlé rozhodnutie neexistuje? že to, čo padlo na kocke je dobré, nech je akékoľvek? kto som ja, že dokážem zhodnotiť všetky následky tej druhej možnosti, pre ktorú som sa nerozhodla?

STRYX: docela "nezodpovedne" imho. na koho potom svadi vinu za spatne rozhodnuti? na osud? na nahodu? nebo na sebe protoze rozhodovat se podle hodu kostkou je silenost ale jeho to presto z nejakeho duvodu bavi?

YMLADRIS: V tomhle ohledu mi take porad vrta hlavou ta historka (mozna jsme to resili spolu) o tom cloveku, ktery se rozhodoval na zaklade hodu kostkou. Ono to tedy neni tak radikalni, jak by to mohlo vypadat, protoze porad prirazuje k hodu konkretni varianty chovani. Nicmene i tak ve mene budi otazku, co tohle dela s karmou.

YMLADRIS: z etologického hľadiska si nie som istá, či je to tak, že vajíčka z voľného chovu sú nekonkurencie schopné. teoreticky by to mohlo byť naopak, že práve z dôvodu zvýšeného rizika budú vajcia od voľne chovaných sliepok odolnejšie (budú sa rozmonožovať sliepky len z vajec s pevnejšou škrupinou... napríklad).

a čo je "správne" v tomto konkrétnom prípade by záležalo na tebe - či kupovaním bio vajec sa staráš prioritne o seba alebo o "prírodu" :o)

PIZI: to byl jen muj pokus (asi neumely) preformulovat to do psychoanalyticke teorie, kde je uzkost jednim ze zakladnich stavebnich kamenu

YMLADRIS: ok odpoved to je

YMLADRIS: Orientovat se ve vecech s pozadavkem na nejakou konecnou spravnost imho nejde. Jde delat vice ci mene educated odhady, ale komplexita sveta je prilis velka nez aby clovek mohl odhadnout co k cemu povede. Hodnotit neco jako spravne ci nespravne lze jenom ve vyjmutem useku skutecnosti. V okamziku kdy clovek pozmeni zaber kriterii ci strukturu kontextu, hodnoceni se muze uplne zmenit atd. Problem je, ze hodnoceni jako takove ze sve podstaty pozaduje horizont zahrnovane skutecnosti.

Co se mi na tom libi, je ze tahle vize napriklad rehabilituje intuitivni rozhodovani ci dokonce tradicni vestecke techniky, ktere vnimam jako jeho systemicke rozsireni umoznujici vetsi zapojeni nevedomych nazoru a sil do procesu rozhodovani. Zajimavym zpusobem to pozmenuje modus resolvovani situaci. Nicmene ani tehdy nelze rici, ze by takova vychodiska vycerpavajicim zpusobem resila problem vhodnosti orientace.

YMLADRIS: jenze ono se spis jedna o "uspokojeni" typu "neustale sam sobe rozbijim svoje babovicky, ktere si cely zivot stavim a nic mi neni svate, protoze ve vsem svatem najdu nejakou chybu, i v tom pro mne nejsvatejsim"... ale budiz, to s tim dopaminem nemam jak dokazat/vyvratit, treba mas pravdu :)

Kdyz uvazuju proc, napada mne opet, ze dnesni realita je tak komplikovana, ze vetsina lidi vzdala strategicke planovani, nebot na to nemaji kapacitu. Jak muzem vedet co bude, co ma jake nasledky, vztahy atd...

ano. a dodal bych k tomu "a jeste jsou na to pysni" :-) vetsina lidi kritickym uvazovanim pohrda.

_BENNY: mam za to ze i velmi jemne uspokojeni typu "svym kritickym pristupem se ted, navzdory aktualnimu nepomohli, moudre zabezpecuji do budoucna" je v tele kodovany za pomoci dopaminu. Nemusi to byt zrovna euforka.

Ale dobre, asi bychom se shodli, ze vetsina lidi optimalizuje na to mit se dobre TED, zatimco asi moudrejsi (?) je vice globalni pohled, kterej mas ty, atd, atd.

Kdyz uvazuju proc, napada mne opet, ze dnesni realita je tak komplikovana, ze vetsina lidi vzdala strategicke planovani, nebot na to nemaji kapacitu. Jak muzem vedet co bude, co ma jake nasledky, vztahy atd...

PIZI: ne, ta nechut hledat pravdu plyne z toho, ze pravda nam euforicky stavy zpusobuje jen velice ojedinele a spise produkuje pravy opak

YMLADRIS: ne, z toho nemam dopamin. zadnou euforii pri poznani skutecnosti (coz obvykle probiha tim zpusobem, ze zjistim ze jsem se pletl, ze to z ceho jsem vychazel je chybny predpoklad, ze zacnu mit pochybnosti i o jinych udajne jasnych vecech a spokojeny z toho urcite nejsem) neprozivam. to vyhledavani pravdy ktera je svym zpusobem neprijemna neni vec nejak vrozena, musel jsem se to naucit poznanim, ze zivot v nepravde je v dlouhodobem meritku mnohem horsi, coz ovsem vyzaduje mit nejakou predstavu o budoucnosti, mit nadhled nad prave probihajici pritomnosti atd.

PIZI: ano, pokud je tam charisma, tak je imho větší potenciál zaujmout i někoho, kdo se učit nechce