PIZI: fakt ? .. co požaduje jako, že mu to předvedeš ?
_BENNY: no ... já mám podobnej zážitek, bylo to asi druhej nebo třetí papír po tom, co jsem se poprvé 'zbláznil' a ulít někam úplně nevím-kam (vždycky se mě pak opakovaně ptali, jestli do toho chci jít, bylo to pro mě pokaždé dost náročné) ...
každopádně .. netrhal jsem partu, dal jsem si ..
když to začalo najíždět byl jsem rozhodnutej, že to zvládnu ! ... věděl jsem, že "všechno je jen v hlavě" a že hlavní je nezpanikařit. tou dobou jsem měl už nějaké zkušenosti s meditací a tak jsem se se rozhodl soustředit na dech a odklonit všechny na povahu a podstatu věcí a stavů mířící myšlenky, ve snaze udržet pohromadě svět i sebe sama.
ale chemický zázrak pracoval dál, nedbaje mích snah rozšiřoval moje vědomí dál a dál ... ztratil jsem pojem o čase i o tom, že je něco takového třeba sledovat.... záhy existoval jen oceán klidu, zdouvající se, do plnosti a do prázdnoty, s spolu smím dechem ...
už nevím proč, ale otevřel jsem oči - svět tam stále byl. takový jako bez drog - kamarád S s jeho přítelkyní seděli na pohovce kousek ode mě a motali nebo kouřili nebo něco .. pak jsem slyšel jak kamarád říká "ahoj ... no pojď k nám, neboj se ..." - rozuměl jsem mu, a i to bylo dost zvláštní :-))
nevím jestli fyzicky a nebo jenom v mysli, jsem se zvedl a přišel k němu, zůstal jsem jen kousek od něj, od jeho obličeje .. ještě dnes když si na to vzpomenu, musím ctít jeho přirozený klid. abych se přesvědčil o povaze jeho slov, upřel jsem oči v oči a on můj pohled opětoval ... nevím jak dlouho to trvalo ... náhle se stala zvláštní věc, jak droga roztahovala můj vid a obličej S se v periferním vidění měnil, náhle se změnili i jeho oči ...
nechápal jsem ... musel jsem se ptát, čí jsou to oči do kterých těď koukám .. zjistil jsem, že s očima se proměnil nebo proměňuje i obličej ... "vypadá jako někdo známý ... už to není "...", ale někoho mi připomíná ... ano jistě, už jsem ho někdy viděl, ale kdy to bylo ... bylo to ? ... bylo to ... ?? ... V ZRCADLE !!"
ano, koukal jsem skrz jeho oči na svůj vlastní obličej,.. v ten okamžik se něco změnilo náhle jsme nebyli každý sám .. kamarád s kamarádem .. ale jako rodní bratři na dlouhé cestě.
hned jsme si sdělili vše, co zůstalo nevyřčeno, o našich životech, o nejistotách, o jistotách, o povaze našeho tápání, o našem velkém hledání ... zjistili jsem, že jsem si velice podobní a dál už jsme spolu mohli mluvit tímto způsobem, beze slov ...
nedokážu Vám popsat jak široké a hluboké to bylo, jak bezprostředně komunikace probíhala, co všechno a do jak jemných detailů to mohlo být a bylo sdělováno nebo sdíleno .. bylo to ale úplně přirozené. nemuseli jsem se to učit. vždy to tu bylo, jen jsme to z nějakého důvodu nepoužívali . tak jako si přemýšlet sám se sebou, akorát že to bylo ve dvou.
když jsme se z toho probudili, nehledě na to, že jsme v průběhu večera stihli slušně tripařit a vyvést spoustu věcí, jsme o tom oba věděli, shodli jsme se - teď už ve slovech - i na detailech, na všem.
je to zážitek, který hluboce ovlivnil naše životy, na dlouhou dobu jsme pak odložili všechny drogy a mladistvé zábavy, které pro nás rázem nebyly vůbec zajímavé nebo spíš žádoucí, protože jsme v nich spatřovali jen povrchní, bezuzdné a nebo bezúčelné mrhání časem a životem :-)