reklamní vsuvka - jsem tak ve dvou třetínách Ishmaela a myslím, že to hezky vysvětluje to, proč mi nedělají dlouhodobě dobře velká města, přeplněné vlaky a tramvaje atd. Že mě to vždycky přišlo něčím nepřirozený a odpudivý, jako kobylky. No, a jestli je to jen nějaká moje haluz, tak je to přínosný už jen tím, že mi to dovolilo si aspoň nějak racionalizovat svojí asociálnost :-)...
jinak těch věcí, co mě k tomu napadají je víc, ale tohle byla z nějakýho důvodu jediná, o kterou jsem se chtěl podělit. Ale to, co to sděluje mi je každopádně blízký a párkrát během čtení proběhl takový ten pocit, že narazíte na něco vlastně hodně jednoduchýho a důvěrně známýho, co ani nemusíte víc rozebírat i přesto, že jste si toho dřív nevšímali. Něco jako když potkáte jednoho ze svých nejlepších známých po mnoha letech, už jste na něj vlastně úplně zapomněli, a teď když se potkáte, tak nemáte potřebu si něco říkat, ale zároveň vám to ani nepříjde nějak zvláštní nebo nepřirozený...
smutným faktem je spíš to, že na věci, který to naťukává, mám tendenci umyslně zapomínat a dělat, že neexistují, protože to ve mě probouzí úzkost a zmar, přičemž zároveň necítím dostatek energie nebo pozitivního směru, kudy se vydat. Takže to většinou vyústí jen v hněv a pocit bezmoci. Což se pak promítá i do okolí a vrací se to. A je to takové to staré známé, že jen nadávat a poukazovat na špatné věci nikam nevede, protože sílu ke změně mají lidé upírající svou pozornost k pozitivním stránkám života a cílům. Zatím to ale často moc nejde, nějak mám celoživotní tendenci si všímat vždycky spíš toho horšího...takovej automat, kdy pozorujete své chování, vidíte přesně ty mechanismy za ním, víte že to není moc funkční, ale zároveň to nejde nasměrovat jinam. Prostě na pomezí. Navíc je to dost pokrytecký, být zhnusen něčím, čeho jsem součástí a co sám vědomě svým konáním podporuju jen ze slabosti, protože se bojím konat jinak, tak se raději držím starého známého.