INK_FLO: Myslím si, že zastavení mentálního pokroku je v oné rozvíjející se společnosti dokonce obecně uznávanou normou. Takové to, že člověk někdy mezi 20-30 zatuhne v nějaké formě, postojích, názorech a zvycích a tak už zůstane, a mění se velice málo a považuje se to za normální...což je imho naprosto nenormální a nepřirozený, ale přesto alespoň nějaké známky téhle choroby nese většina lidí.
To, že se člověk učí pořád další blbosti, jak zvládat pořád nové mobily a média apod., adaptuje se na reorganizace v práci, cestuje na dovolenou do 50 turistických resortů okolo zeměkoule... ještě neznamená, že se rozvíjí.
Poslední dobou se to zřejmě pro část lidí v západní civilizaci mění, že opravdu dokáží využít těch možností, co jsou, a opravdu se vyvíjet, ale civilizace jako celek imho není nastavená tak, aby podporovala opravdový vývoj, ale právě spíš ten pseudovývoj. Opravdový vývoj si v rámci toho vytvářejí jednotlivci a skupiny lidí, a sdílejí různé prostředky a struktury, které mu pomáhají....
Těžko srovnávat s kmenovou kulturou....
Pořád se mi vrací zkušenost se šamanem Augustinem z Ekvádoru. Přišel mi jako člověk, kterej je totálně pružnej a pořád se učí, vstřebá každou novou zkušenost. Jeho zkušenost s naší civilizací je očividně omezená, do své cesty do Čech navštěvoval akorát místní město poblíž svého domova v džungli, kde chodil do školy, bylo to zvláštní, když jsem mu překládala, a každou chvíli jsem si uvědomovala, že kontext toho, co je pro nás všechny samozřejmé, často nebude znát......ale přitom byl plnej zkušeností a vědění...učil se očividně od každýho člověka, se kterým pracoval na ayahuasce, ze všeho, co k němu přišlo....řekla bych, že o duševních a energetických problémech západních lidí věděl věci na úrovni psychologa a léčitele v jednom, protože ty lidi na ayahuasce vidí jako energetická pole, a vidí co se v nich děje a naslouchá tomu, co sdílejí - a nepochybně toho ví víc, než nás většina víme o sobě.....
Předtím jsem se s něčím podobným setkala jen v knize Poselství od protinožců, která popisovala kmenové společenství australských aboridžinců, kde lidé ani omylem neměli zastavenej duchovní vývoj, přesně naopak, celej jejich život byl o tom neustále se vyvíjet, transformovat, rozvíjet nový schopnosti, pochopení a poznání... "Primitivní" život jim v tom rozhodně nebránil, spíš naopak, dával jim spoustu klidu a času a spoustu příležitostí cvičit se v naladění na své prostředí, protože v té nehostinné krajině jen ten, kdo je v jednotě, najde co potřebuje.
Touhle knihou těžko argumentovat, protože mnoho lidí ji považuje za fikci. Mně to přišlo pravdivé, protože někde hluboko uvnitř cítím, že přesně takhle vypadá normální civilizace. Tedy takhle po té duchovní stránce. Může si zvolit být technická nebo netechnická nebo cokoliv mezi tím, jak se jí zrovna chce ;)
Po tom, co jsem potkala Augustina, už nepochybuju vůbec, že je to opravdu možné a opravdu to tak může fungovat a někde ještě zčásti funguje, zdravá společenství, která člověku dávají prostor se vyvíjet a přímo to podporují.
Zároveň teda ale vůbec nepochybuju, že jsou kmenová společenství, kde existují zkostnatělé zvyky a formy chování, které opravdu vedou k omezenému obzoru. Přijde mi, že takové věci vznikly všude na světě, že prakticky všude se nějakým způsobem odchýlili právě od té normální přirozené civilizace a vymysleli různé hlouposti (všelijaké nadvlády někoho nad někým, omezující víry a tabu apod.....).... Že někdo žije v přírodě neznamená, že je dokonalý a všecko je perfektní.... Ale taky to rozhodně neznamená, že se nevyvíjí.....
Ostatně, v přírodě se všecko neustále mění a pořád se něco děje....člověk, který je dobře obeznámen se svým prostředím a vším v něm a umí si tam poradit, má obrovské znalosti živých systémů a sebe sama a pořád je doplňuje...