• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISTRANSFORMACE - síť života: o všem, co pomáhá léčení a probuzení člověka,společnosti,Země
    BOBBYLON
    BOBBYLON --- ---
    KERRAY: to si prave nemyslim (nechavaji pusobit), myslim ze ta krabice v dnesni dobe mnohem vic blika a vydava zvuky nez ovlivnuje.
    Nabizi se otazka - kdyby v mistnosti nebyla, zvedl by se clovek a sel do lesa? I don't think so ..
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    BOBBYLON: ono mozna nejde o to, ze by to neprokoukli, ale o to, ze to na sebe stejne nechavaji pusobit...
    BOBBYLON
    BOBBYLON --- ---
    INK_FLO: myslim ze divaky lehce podcenujes, resp. prisuzujes jim atributy, ktere v prumeru imho nemaji.
    Televizi vidim taky cca jednou mesicne u rodicu / jinych pribuznych a hlavni motivaci "divat se" je absence vlastnich peaku emoci, apatie, nekdy otupelost, instatni vyplnovac casu a prostoru. Velky procento v tom taky hraje zvukovej background.
    To ze ve Farmarovi nejde o to lidi dostat k sobe, ale vyvolat koukavej konflikt prokoukla i moje mama co ma 65 let.
    BROZKEFF
    BROZKEFF --- ---
    GAISAKA: kopřivy, na jíchu - tj. to v tom nechám vyfermentovat a pak na to naředím a asi naliju na ty zbytky "trávníku"

    všechny fotky mají poměrně podrobný popisek kde je vždy taková malá přednáška, tak hledej popisky a dozvíš se víc :)
    EVA_
    EVA_ --- ---
    KUATO:
    YMLADRIS: Moc děkuju.:-) Ještě o tom popřemýšlím, třeba najdu formu, jak to podat, aniž by to bylo manipulativní, duchovně a jinak oblbující. Rozhodně to ale bude po škole, protože docentka by mi utrhla obě uši, kdybych znesvětila její letitou práci, kterou si dala s tím, aby se tu překládala jen díla hodnotná, relativně pravdivá a ze slušných lidí blby nedělající. Proto je těch korejských duchovních blábolů na trhu u nás taková nula. :-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: :)

    asi to bude nejakej obecnejsi funkcni mechanismus. napadly mne Rukopisy - podvod jako prase, ale pozvedl narod z pod habsburka k ceske identite, coz bylo asi fajn :)

    zajimavy by bylo vedet, zda ti 2-3 co to spachali v tech 90. letech, si toto uvedomovali: hele franto, kucharku mame super, ale jeste tam musime napsat kapitolu o historii. co je stare tajne umeni vychodu, to tahne tyvole
    MASOO
    MASOO --- ---
    PIZI: me slo spis o takovy ten pocit, ze se prece neco dycky muselo nekde....organizovane, pod nejakou hlavickou ci organizaci....
    a ze to najednou bude jen na me, lehka panika me zachvatila, zda to ustojim, ale ted uz vim, ze ano, bude to ocistujici
    KUATO
    KUATO --- ---
    EVA_: funguje to? tak se vykasli na to, ze je to blamaz. cvic ten sval na mozku, ktery se stara o vytesnovani nezadouci znalosti. mam kamarada hedonistu (coz neznamena, ze to neni hodny clovek) a ten byl schopny rict "je to hezka holka? tak jdi do toho. odmysli si, ze je to cikanka, ze je ji 13 a mozna spala se svym fotrem!"

    chci tim rict, ze mozna toho chlapka, co vymyslel korejskou dharma kuchyni posedl Duch Svaty, ktery ovsem musel udelat se satanasem kompromis, ze sice da svetu neco dobreho, ale bude v tom cerv. videlas letosni tresne? skoro vsechny uz jsou chrobalive. ale nesmis o tom premyslet, kdyz je mas v hube. proste i na hezkem zadku muze byt skaredy chlup :o).
    EVA_
    EVA_ --- ---
    YMLADRIS: Podvod je to, že v Koreji nikdy žádná tradice buddhistickýho jídla neexistovala. V klášterech se jedlo, co se dalo. V devadesátých letech dvacátého století si dva, tři lidi řekli, co to udělat chutně. Vydali knihy. V knihách se duchovně rozmáchli. Jídlo krásně nafotili. Knihy se četly. Objevily se příběhy, jak si lidé konzumací tohoto jídla vyléčili rakovinu. Maminy podle nich začaly vařit, trošku mají plné zuby západního způsobu stravování, který se jim tam začal rozmáhat. Najednou tu byla poptávka. Tak se psaly další knihy, začaly se zakládat soukromé "výzkumné ústavy", které nápad rozvíjejí. No a klášterům samotným pak tuhle "tradici" začal vnucovat stát, kterému došlo, že by to mohl být jeden z dobrých způsobů, jak přidat na atraktivitě tzv. "temple stay", přilákat tak do Koreje cizince a zároveň i krnící Korejce vystrkat z pelechů. Kláštery se uvolily fenomén do svých programů "zapracovat" spolu s různými druhy bojových umění a západně upravených hudebních produkcí. Takže se pomaličku začaly měnit na "zábavní parky". Větší konzumace v klášterech slibuje nové "bio" pracovní příležitosti pro tamní OSVČ, kterých je největší procento v Asii (obávám se, že kolem 70%). A.t.d. No a jelikož se dneska víc prodávají ideje, než výrobky (protože ideje prodávají výrobky), máme tu parádní blamáž. Sice možná pozitivnější a výchovnější, než blamáže jiné, ale furt blamáž.
    Sranda je, že když podle těch receptů vařím, dělají se nám všem boule za ušima, máme nějakou lepší náladu, všude to voní, potřebujeme méně spát...no je mi z toho smutno. Z jednoduché, příjemné a lidem prospěšné myšlenky se stala prodejní mašinerie stejně, jako tomu bylo s feng-šuej, jógou a kdoví čím.
    PIZI
    PIZI --- ---
    Dobrá tak tedy nicnemusení. To jsem měl na mysli.
    MASOO
    MASOO --- ---
    PIZI: nicnedelani si dovedu predstavit;) jen jsem se zalekla toho, ze nebudu mit takovy ten povinny program, precijen nezvyk po dejme tomu 22ti letech (kdyz pocitam zakladni, stredni skolu, praci...)
    PIZI
    PIZI --- ---
    MASOO: Pokud potřebuješ něco dělat a nedokážeš si vychutnat nicnedělání, tak si ten problém asi poneseš všude sebou. Pokud to o sobě člověk ví, tak si snadno zorganizuje život tak, aby pořád něco dělal. Takže to zas takový problém není. Problém to ale bývá ve chvíli kdy to člověk neví nebo si to odmítá tak úplně připustit a pořád plánuje systémem, až tohle dodělám, tak budu mít konečně klid, což mu samozřejmě nikdy nevychází.
    MASOO
    MASOO --- ---
    krasne se tu trefujete do mych reseni a zazitku:)

    krom toho, ze jsem spatrila televizi po nekolika mesicich a mela jsem zazitek jen z reklam, tak jsem se malicko "zalekla" toho, co bude, az se mi podari splnit sny a plany, ktere ted rozjizdim a ona obava vypadala asi "co vlastne budu delat cely dny, kdyz nebudu travit 8hod/5dni v tydnu v praci?!"
    ale odpoved jsem si nasla, krom zde demonstrovaneho zahradniceni, prestavby a zarizovani nove domacnosti, cviceni a pohybu (ono to nebude tak uplne civilizace, takze spoustu beznych veci zabere take vice casu), budu moct cist a konecne taky treba meditovat....
    GAISAKA
    GAISAKA --- ---
    BROZKEFF: Hele co je to na tý fotce v kýblu? Nějaký hnojivo z organickejch zbytků nebo co? My nedávno dělali doma vodní hašiš, a ten kýbl odpadní vody sem pak podlil pod kytky, a poskočily mega během pár dnů...
    INK_FLO
    INK_FLO --- ---
    Cca jednou měsíčně se dostanu buď u matky nebo jednoho známého k televizi, a dám si s ní jedno odpoledne či večer. Poslední setkání proběhlo včera a napadlo mě, že i když je to samozřejmě zprofanované téma, tak napíšu pár postřehu z toho, co se vysílalo.

    Začalo to show Crisse Angela, takového televizního „mága“, který vypadá jak lehce přihřátá načančaná rocková hvězda, takže cílová populace je asi celkem jasná (věk pod 15let či IQ pod 90, převážně ženy, vzhledem k promotion cílenému na fyzický vzhled a přitažlivost). No prostě Copperfield, i když je to stejná sebranka, tak ten měl ještě aspoň nějaký styl a úroveň, tady je to hodně laciný a prvoplánovitý – řetízky, kruhy pod očima, rádobypodmanivý pohled, vampýří sexy tajemno alá Twilight atd. Je ale fascinující, jak se může stát slavným a milionářem někdo, kdo jen dělá laciné televizní triky, u kterých je očividné, že je to fake (chození po vodě, levitace nad mrakodrapem atd.). Věřím ale, že spousta lidí tomu bohužel věří, což mě zároveň děsí, že jsou takoví mezi náma, protože když se někdo nechá zmanipulovat emo panákem, tak asi nebude problém ho manipulovat čimkoliv jiným byť i trochu sofistikovanějším. U těch triků je zcela očividný, že jedinou schopnost, kterou ten chlap má je sehnat dostatek prachů na to, aby ty triky natočil a udělal si z toho televizní show, vydával to na DVDčkách a rozjel kolem toho merchandise s tričkama, knížkama, kšiltovkama atd. s logem „mindfreak“.Příjde mi to trochu podobný jako nějaké velké komerční hudební akce nebo teknivaly. A sice, že schopnost těch lidí je produkovat kvantitu (obří soundsystem, úžasná světla atd.) ale ne kvalitu. Že ta formální nabubřelost a přebujelost přehluší absenci podstaty. Takový zvláštní žert, jak to popisoval Žižek – že západní společnost hezky symbolizuje kinder vajíčko. A sice schopnost prodat hezky zabalené prázdno – není v tom ani dost čokolády, ani dost hračky, je to prostě taková zbytečnost, která se prodává, a lidi si jí kupují.

    Pak vysílali první díl nové série farmář hledá ženu. To mi příjde nedůstojný, najdou pár nešťastných chlapů, kteří žijí na vesnici, často nejsou moc bystří, ale pracovití a hodní, žijí ve svých 30 – 40 někdy ještě u rodičů, a většinou mají málo zkušeností s ženami. Trápí je, že jsou sami. Takže televize jim dělá dohazovačku a pošle jim na farmu vesměs podobně životem nějak zasažené ženy (rozvedené, opuštěné atd.), které jsou nejlépe z jiného prostředí a do prostředí farmáře mají potíže zapadnout. Což samozřejmě začne plodit spoustu trapných, smutných, emocionálně vyostřených situací. I když proklamovaný cíl je pozitivní a altruistický – pomoct někomu v nalezení štěstí, tak takových situací je tam statisticky minimum oproti těm špatným, takže se nabízí vysvětlení, že skutečná agenda těchto pořadů je přiživovat se na lidském neštěstí a tendenci lidí smát se cizímu neštěstí. Zase je to podobné jako s tím vajíčkem, že na povrchu je něco jiného, než uvnitř. Respektive, že je to přesně naopak, než se to jeví.

    Na druhém programu valila pro změnu další nová reality show „farmář“, kterou uvádí Tereza Pergnerová. To jsem viděl jen chvíli, takže nevím přesné detaily, ale v zásadě půjde o stejný model, kdy pod pláštíkem vznosné myšlenky „měšťáci poznávají krásy přirody, venkova a skutečných hodnot“ půjde spíš o vysmívání se nemotorným zoufalcům hozeným do neznámého prostředí, ve kterém se neumí pohybovat. Nevím proč, ale tahle tendence mainstreamové televizní kultury vyčenichat něco lákavého a voňavého (aktuálně eko/bio/venkov/příroda/skutečné hodnoty) a zvulgarizovat to a ukrást tomu duši mě dokáže pořád znova vytáčet.

    Kromě toho taky dávali ukázku na reality show nějak hotel paradise, ostrov paradise nebo něco. Tu jsem viděl při předchozím setkání s televizí. Tam je zase očividný, že ty lidi vybíral nějakej tým psychologů, který měl za výběr najít pokud možno co nejpovrchnější a nejlabilnější bandu svalnatých diskofilů a zmalovaných štětek, hodit je do pohádkových kulis přepychového hotelu, přislíbit jim nějakou výhru a pak už jen pozorovat, jak se mezi sebou navzájem požerou a kolotoč urážek, pomluv, žárlivých scén, výčitek, manipulací a falše může začít.

    Další reality show – americký pořad, ve kterém vyberou nějakou osudem postiženou rodinu a těm strhnou dům a postaví nový, plus splní nějaká další přání (rybáři, co přišel o ruku, koupí novou větší loď atd.). V ní se hezky projevila imho typicky americká vlastnost, a sice „bigger, better, faster, stronger“. Prostě, když nový dům, tak musí být postavený co nejdřív, musí být co největší a nejdražší, přeplněný vychytávečkami a pičovinkami všeho druhu, které má na starost tým těch nejlepších designérů, architektů atd, a když tenhle splněný sen předáváte šťastné rodině, tak oni slzí a křičí dojetím a kolem nich je stohlavý dav, který dojatě a nadšeně aplauduje. Takový ten důraz na pažravost, nenasytnost, chceme všechno a hned, prostě opak střídmosti.

    Ohledně reklam - koukáte na reklamu na „poctivou českou polévku“, která je jen směskou chemek a dochucovadel schopných obarvit tu vodu s pár nudlema dohněda a říkáte si, to jako nikdo neví, že daleko jednodušší a normálnější (a nijak zvlášť časově náročnější) je prostě kurva hodit do hrnce nějakou zeleninu, chvíli to povařit a dochutit solí nebo misem, než vařit tyhle sračky?. Nebo jiná reklama – mimino sedí a slyšíme jeho myšlenky, jak se dívá na ledničku, do které matka vyskládává nákup. Říká si „hurá dnes nekoupila zeleninu, nebude polévka“. Pointa je v tom, že dotyčná lednička má schopnost udržet zeleninu déle čerstvou, takže matka ve finále uvaří polévku ze staré zeleniny, která už tam byla, a miminko je podvedeno. Jádro vidím v té myšlence, proč by si mělo to dítě sakra myslet, že zelenina je něco nedobrého? Je v tom takový protimluv, že na jednu stranu prodáváte ledničky, kde zelenina vydrží déle, a na druhou vedle toho postavíte informaci, že zeleninová polévka není dobrá. Což si myslím, že je podvědomý dopad této reklamy a na těchto paradoxech a efektech funguje většina reklam, potažmo všech reality show, zábavných pořadů, filmů atd. I ta skladba reklam je dost vypovídající, za večer jsem třeba viděl 3krát reklamu na nějaký klepky na erekci, jednou na kondomy a lubrikanty, a do toho spousta reklam operátorů, aneb čím víc si voláte a čím lepší a chytřejší máte telefon, tím si připadáte odcizenější, což zaženete tím, že si koupíte ještě novější telefon a voláte ještě více....

    Takhle jednou za čas, když se dostanu k televizi, tak to vnímám hodně vyostřeně a fascinuje mě, že se tím někdo dokáže denodenně krmit několik hodin a radši si nechci představovat, co to dělá s jeho vnímáním reality. Přičemž si tím seru i do vlastního hnízda, protože jsem vpodstatě panelákové televizní dítě, které v tomhle prostředí vyrůstalo a dodnes se to se mnou táhne. I když za ta léta jsem to dokázal sublimovat, takže si sám vybírám, kolik a čeho budu tímto způsobem konzumovat. Ale přesto mi často příjde, že i těch pár filmů týdně je hodně a je to zbytečná rozežranost.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: upresni podvod :)
    EVA_
    EVA_ --- ---
    Pohlednice z kláštera:

    Občas mívám pocit, jako by se zastavil čas a nebyl. Byla jsem poprvé v Koreji. Letní kurs o Zemi jitřní svěžesti. Odpoledne. Sjeli jsme z hlavní silnice a pokračovali lesní cestou. Ve 14. století se buddhismus ukryl v horách před novou vládní doktrínou - konfucianismem.
    Přivítal nás mnich v šedém oděvu z hrubého plátna. Vyholená hlava, na nohou bílé, na špičce zahnuté, boty. Brána do kláštera byla otevřená. Prošli jsme pod prohnutou stříškou na dvou velkých kmenech, tvořících bránu, mohutná vrata se zavřela, před námi se otevřel nový svět a od té chvíle jsme nesměli mluvit.
    Ubytovali nás ve velkém pokoji s vyhřívanou podlahou. Byla příjemně teplá. Rozprostřeli jsme na ni své ibul (tenké matrace) a rozhlíželi se. Celá budova byla umístěna jakoby kousek nad zemí. Okna byla ze dřeva, tabulky z tradičního ručního papíru. Komáři…
    „Tuk, tuk, tuk …“ – čtyři ráno. Mnich, bubnující na malou kulatou tykev pomalu a klidně kráčí kolem komplexu budov, rytmicky brumlá sútru. Víčka jsou zlenivělá. Je tmavě šedo. „Tuk“…vstávej!
    Poslechnu, vstanu a jdu k prameni. Malé korýtko, vyhloubené v kameni, sbírá pramínky ranní rosy. Voda je ledová. Uvědomuji si hranice svého těla.
    „Dong“, ozve se po chvíli vznešeně z altánu.
    „Dong“, promluvil buben-sud, visící pod stříškou. „Dong, dong“, ze šedi vystoupí klášterní budovy.
    „Dong, dong, dong“ střechy jsou kopií obrysů údolí.
    „Dong“, sluneční paprsky nesměle líbají rosu. „Dong, dong“, přísnost skal nabývá s východem něžnosti, „dong, dong, dong“ vystrčí na odiv bachraté pupíky…
    „Dong“, zvuk bubnu postupně zrychluje. Nabývá rytmu. „Dong, du-dum-dum“, vlní se, valí se, zaplní údolí, vrazí do úpatí, vrací se ozvěnou… „Dong“, další takt, „dong-du-dum“, srazí se s předchozím, „dong-du-dum, dong“, přeskočí dunění, zmizí ve víru, znovu vypluje, mohutní, roluje, tepe.
    „Dong, dum-dum, dong, dum-dum“… Odkudsi vychází mniši… Zpívají. Sútru. Hluboko. Celými těly. Monotónně. Jistě. Neodvratně. Jdou. Dong-du-dum, dum, dum, dum... Splynuli se zpěvem…Není znát kde jeden skončil a druhý započal. A oni kráčí. A jsou jedno. A přitom každý sám. A buben vře.
    A náhle je ticho.
    EVA_
    EVA_ --- ---
    YMLADRIS: Teď se pokouším drtit něco na literaturu. Máme slavný román, jmenuje se Sen devíti v oblacích, napsal Kim Man-džung a vyšel v češtině. Konfuciánec, který na pustém ostrově dospěl k buddhistickému vidění světa. Nojo, ale ono je to vidění náramně podobný taky některým věcem z judaismu, resp. kabaly.
    Já do těch klášterů chodila a chodím moc ráda. Radši, než do kostelů. Jsou v horách, v přírodě, bývají dřevěné, je tam ticho, voní tyčinky...Kdyby to korejský buddhistický jídlo nebylo takový podvod, přeložila bych to a myslím, že by pár permakulturně smýšlejících jedinců zaplesalo, protože tím, jak byly kláštery v 16. století odsunuty do hor a buddhismus zakázán, mniši zchudli a zešedli...a naučili se jíst všechno, včetně jehličí, kapradí a tak. Jídlo sice vnímali jako potravu, tak se jeho chutností nezabývali, ale aby ty nové trendy byly marketingově úspěšné, musely ty nápady na spasení kdezčeho upravit tak, aby to člověku i chutnalo. A to se jim povedlo.
    Korean Temple Food - Recipes
    http://koreantemplecuisine.net/main/food/recipes.php
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    BROZKEFF: chvalim. kdyz bych nemela na zahradu hodinu cesty, i o to tvem stylu zacnu uvazovat. takhle tam chodime jen na tresne a na spekacky :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: mam to hodne podobne (systemy jsou proste jen systemy, v nekom vznikne pri ziti pisnicka ktera odrazi jeho zazitek, on ji zpiva a ona treba trochu pozvedne lidi kolem, takze zlidovi, ale jinak nema vyznam mluvit o nejake "pravde"). budhismus je sympatak v tom, ze neresi zadnou pravdu nebo co vime. vychazi z toho ze jestli mas pocit ze je tu utrpeni, tak mame napad na cestu z utrpeni, tot vse. No a mne utrpeni nebavi, takze i am in.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam