Jde o pohled na fungování společnosti.
Jako metoda restrukturalizace sociální podpory by to bylo možná fajn, určitě by se zvedla ochota lidí riskovat, podnikat, měnit práci, přijmout i méně placenou práci. Odpadly by takové ty závistivé hoaxy o tom, jak si cigánka vydělá na přídavcích 40 tisíc měsíčně a podobně. Náklady na každého člověka, i nezaměstnaného a nezaměstnatelného jsou i dnes obrovské, ve zdravotnictví, v možnosti využívat dotovaných produktů (dráhy, pošta, silnice, kultura a podobně). Současně by muselo být hodně přísně udržen systém „bez výjimek“, aby se systém nezvrtl v to, že „ten potřebuje ještě víc, protože…“ a „ten musí dostat ještě víc než ten předchozí, protože…“. Ty extrémní případy by musela řešit dobrovolná solidarita mezi lidmi. Navíc by ten příjem mohl i nahrazovat jiné dávky a úlevy (třeba „vyděláváš, máš + 10.000, spoř si na důchod, nebudeme ti dotovat MHD a podobně). Vzhledem k nátuře by se to asi jen ustálilo na zvýšení cen a poklesu mezd.
Vypadá to (z pohledu liberálního člověka) jako zoufalý pokus o reformování nefungujícího sociálního systému. Taky by se mi líbilo vyházet úředníky, kteří přesouvají peníze z jedné hromádky na druhou, ale zase se ozvou etatisti s tím, co že budou ti nebozí úředníci dělat? Na to mám jednoducho odpověď: „Čumět na bednu za základní příjem, nebo podnikat.“ Sorry, pokud někdo neumí nic jiného, než zbytečně vyplňovat lejstra a dávat razítka, tak nemlže čekat vyšší životní úroveň, zajištěnou platem ve státní správě.
Jako „čisté“ řešení, i když radikální, bych viděl spíš zrušení všech dávek. Jasně, že jsem si vědom, že v současném systému, kdy práce není pro každého (protože stát vytváří monopoly, cenové deformace a překážky vstupu do odvětví) to není možné, ale ten systém sociálních dávek je jen pokus o napravování jedné chyby druhou. Nikdy v historii člověk nepřežil, pokud si nedokázal získat z přírody obživu. Koho nebavilo lovit mamuty, nebo orat, a chtěl koukat na kytičky, nebo na hvězdičky, ten nepřežil, nebo přežil z vůle úspěšných lovců a oráčů, kteří cítili touhu mít někoho, kdo bude rozumět kytičkám a hvězdičkám. Vždy to ale byla svobodná vůle toho, kdo zajišťoval tu obživu a kytičkář si toho byl vědom. Proto se kytičkářem stal jeden z mála, ten, kdo k tomu měl enormní nadání a vlohy. Dnes živíme bandu sociologů, gendristů a ekologistů, aniž bychom chtěli, jen proto, že je to baví a postupně si vytvořili systém, kdy automaticky dostanou půlku mamuta bez ohledu na vůli lovců. Z toho pramení téměř všechny dnešní frustrace, nepochopení a závist.