KUKIDE: ja chapu jak to myslis, znam velmi dobre ten stav, kdy "cas stoji", ale problem vidim v tom, ze ty neumis/nechces oddelit svoje subjektivni individualni prozivani (ktere se muze dostat do tohoto stavu (rozsireneho vedomi)) od prozivani zbytku sveta, ktery zustava vedomim v rovinach, kde zmeny probihaji. je absurdni se domnivat, ze jediny ozivujici prvek ve svete, ktery je CELY manifestovanym Bozstvim, je pouze clovek a vsechno ostatni vedomi nema a je tedy mrtve. vsechno je zive a vedome, byt ne stejnym zpusobem jako lide. zkus pripustit, ze i mineraly ziji, byt ve zcela jinem casovem pasmu (vnimani, zivota..) nez lide, (treba) pak pochopis tu potrebu, ba nutnost existence casu. vesmir (jeho projevena cast) dycha a tanci - k tomu potrebuje se hybat - cas mu to umoznuje.
rovnez bych rad upozornil, ze ac pusobi znacne libive zrikat se kontinuity casu, naslednosti, dusledku atd. a uzivat si jen blazenosti pritomneho okamziku, tento model nahlizeni sveta je silne zabarven lunarnosti a je dale spojen (a to dosti zasadne) s pomijivosti. kdyz bys studoval prirodu a jeji bytosti, tak s vyjimkou kovni rise jsou lunarne signovane rostliny a zivocichove velmi vodnati, jejich tela jsou mekka a malokdy maji dlouhou zivotnost. s lunou rovnez souvisi projevy rozkladu, hniti atd. dokonalost ve vyvoji (a pochopeni sveta) vsak vyzaduje pochopit a rozvinout i ostatni "planetarni" kvality/archetypy. ono, at chceme nebo nechceme, nase duchovni snazeni je celkem zasadne podmineno okolnostma a zrikat se (nebo dobrovolne zneschopnovat) okolnosti ve svete ovlivnovat, je mirne receno nemoudre :o).