ANNA: to, že je člověk omylný (tj, že MŮŽE dojít k nesprávnému výsledku) vůbec neznamená, že omylný být MUSÍ. samozřejmě - my netvrdíme, že člověk je neomylný. naopak, tvrdíme, že k omylu může dojít, ale že člověk je schopný poznat svůj omyl, a napravit ho.
naopak skeptici tvrdí, že člověk nemůže dojít k pravdivému poznání reality - což samozřejmě vede k tomu, že není schopný ani poznat, kdy dospěl k omylu, a následně není schopný jakýkoliv omyl opravit. člověk v jejich podání je jen neschopnou loutkou, která musí kopírovat stanoviska a jednání davu, nebo jednat bezprostředně a bez rozmyslu.
člověk, který si je vědom vlastní omylnosti a přesto (proč sem dávat slovo "přesto"??) zastává nějaký hodnotový systém? to může být klidně i objektivista.
ono v podstatě, když se nad tím zamyslíme, tak člověk, jehož poznání není automatické, ale je volní, a tedy někdy může dospět k omylnému výsledku, nezastává hodnotový žebříček PŘESTO. on ho mít MUSÍ. pokud by byl neomylný, pak by žádný hodnotový žebříček nepotřeboval, nepotřeboval by vlastně vůbec nic.
ANNA: je založené na rozumové úvaze, je tedy racionální.
_BENNY: proč by měla něco sestavovat "ze strachu" z diktátora?? naopak: její filozofie ukazuje, jak filozofický a morální skepticismus a/nebo relativismus vedou k inklinaci k diktatuře. to je konstatování. člověk, aby mohl žít ve svobodě, POTŘEBUJE racionální filozofii - a tou filozofií je objektivismus. Proč by toto konstatování mělo být motivováno strachem? Je snad poznání astronoma motivováno strachem z "prázdnoty vesmíru"?
informace máme dostatečné. jestliže tvrdíš, že nemáš dostatečné informace k tomu, abys poznal, co je dobré a co zlé, pak mi pověz, jak vůbec jednáš?? jaké máš hodnoty? jak víš, že žiješ správně nebo ne? jsi schopný to poznat? nebo si to jen myslíš? nebo kopíruješ dav, aniž bys přemýšlel (protože přemýšlení, podle tebe, je impotentní)??
to samozřejmě JE popření rozumu - jestliže připustíš, že jen malý kousek toho, co poznáváš, a co potřebuješ poznat, poznat nejsi schopen, pak popíráš rozum jako celek. víš proč? protože i ty tvé "hranice rozumu" přece musíš nějak poznat! abys mohl říct, že "toto nejsi schopný poznat", musíš předtím znát kontext svého poznání, musíš znát metodu poznávání, musíš znát kontext okolí té "nepoznatelné věci". Ty připouštíš neschopnost rozumu jako celku. co když zrovna ty hranice rozumu, které jsi nějak "poznal", jsou rozpoznané špatně?