"„[Altruismus] nikdo plně neuplatňuje, nikdo se jím důsledně neřídí, nikdo ho s radostí nepřijímá, ale každý souhlasí s jeho obsahem, s myšlenkou jako takovou. Skutečně kdokoli, koho se zeptáte, od univerzitního profesora po běžného člověka na ulici – všichni vám řeknou, že být sobecký je morálním zlem a obětovat se je morálně ušlechtilé ... Lidé si stěžují, nesouhlasí s tím, aby sloužili jako obětní ovce. Protestují proti tomu, aby se altruismus uplatňoval do všech praktických důsledků. Nedělají to však s morálním přesvědčením. Pokud se vzpírají, dělají to neochotně, spíše zdráhavě, jako by si bezmocně povzdechli ‘bohužel, nejde to, ale co se dá dělat’. Neprotestují s jistotou morálně správného vzdoru.“ Schwartzova přednáška o pojmovém chaosu myslím dostatečně vysvětluje, proč se lidé tak nekonzistentně chovají, a proč altruistickou morálku, která je ve skutečnosti zrůdná a nelidská, považují za dobro, za morální ideál."