KEMAL: tím pádem tvrdíš, že názory a postoje jsou naprosto něčím odděleným od činů? že člověk jedná bez motivu?? to je samozřejmě úplně špatně. v podstatě varianta pragmatismu.
je to naopak: primární je motivace (i proto, že je primární nejen významově, ale i časově) - nejprve je motivace, pak je teprve čin. Jestliže dejme tomu budeš mít velmi upřímnou motivaci okrást někoho v tramvaji, ale neuděláš to např. ze strachu před dopadením, nedělá tě to o moc lepším člověkem. přijmout morálku zloděje, ale nebýt zloděj jen ze strachu, neznamená, že jsi dobrým člověkem. Protože postoje jsou tím, co ovlivňuje jednání. Ono je to spíše i tak, že jstliže přijmeš morální kodex, který ti bude tvrdit, že krást je dobré, ale nebudeš krást jen ze strachu, je to tak silný etický defekt tvé osobnosti, že se tento defekt patrně projeví někdy jindy a jinak, než přímo krádeží. Protože myšlenky a postoje prostě naše jednání definují, ať chceš nebo ne.
takže, ty se domníváš, že pokud pan X se vzdá svho majetku, je to altruismu (a je to asi dle tebe dobré). Pokud je pan X donucen vzdát se svého majetku, protože většina lidí věří, že je to dobré a odhlasuje si to ve volbách, pak to podle tebe není motivováno altruistickou morálkou? Vždyt to nedává smysl. V obou případech tam je na začátku někdo, kdo hlásá, že předat majetek od pana X někomu druhému je dobrem. A kdo se toho jak chopí, to už není důležité.