jinak jsem začal číst zdroj, tak pár postřehů: howard je sympaťák, ayn kosntruuje román v zájmu ideii, což odpovídá tomu jak chápe romantismus. Postavy slouží howardovy, aby vynikla idea jeho veiikosti. Ty čtyři počáteční postavy: peter, jeho matka, profesor, slavný architekt - manifestují různé nešvary, vlastně se to tváří jako encyklopedie nešvarů, no uvidím jak se to rozvyne. Dále ta snaha vysvětlovat co si lidé myslí taky směřuje ke konstrukci howardovy skvělosti. Nejvěrtší slabinu vidím když se snaží ayn být lyrická, tj. v popisech z nichž má potřebu konstruovat nějakou ideu, postoj, nějaký popis situace o které si čteme. Na začátku nahý howard a propojování nebe, skály, vody a nastínění určité opojné nálady. Mnohem lépe ji jde když popisuje myšlenky, když howard přemýšlím o skále pod sebou, kterou ve fantazii transformuje v novou budovu. Svět ti byl dán do rukou, čiň se. No a holt ta americká rozvlekost, potřeba napsat tisíc stran. Jak mluví tak píší.