tu genetiku nechám stranou úplně, předevšim proto, že ..

NICOLE: cesta přez otázku vést může, jen moc nevim, kam, ve vztahu k vůli nebo ke svobodě anebo svobodný vůli, by tě taková představa o možnosti existence náhody měla posunout.
svobodná vůle přece nespočívá v tom, jestli můžeš dopředu určit povahu a situaci všech věcí, ale v tom, jestli na onu situaci (všech věcí v celku) můžeš zareagovat alternativně a nebo naopak daně, nota bene daně podle toho v jakym stavu jsou všechny ty věci v tý situaci celkový. takže nehlědě na to, jak uzavřená a zaklíčovaná je tvoje situace teď a tady .. diskuze je o tom, jestli existuje jenom jedno řešení nebo biť jenom deset. ale pokud máš možnost vybrat z deseti, furt je tam jakejsi prvek svobodný vůle .. jakože co se vnější dannosti týče. pak je ještě svoboda vnitřní a to sice jak moc seš produkt svojí doby a míst kde žiješ a společnosti ve který žiješ (včetně třeba věcí z genetický paměti), a jak moc nezávisle na tom seš schopná postupovat.

Dle mého názoru svobodná vůle existuje, ale je do velké míry daná geneticky a je třeba na ni vždy nahlížet v kontextu konkrétní činnosti. Např. pokud má někdo předky kuřáky, tak zdědí větší šanci spadnout do závislosti a trpí větším bažením po kouření než někdo, kdo je kuřákem 1. generace. Překonat závislost na něm je tak pro prvního mnohem větší úsilí než pro druhého, čili by se dalo říci, že má menší množství svobodné vůle pro rozhodování v těchto záležitostech a nelze tedy oba posuzovat stejným metrem. Imho se to však neomezuje jen na kouření, neboť spousta drog pracuje na vylučování podobných látek, např. serotoninu a tudíž je to mnohem více provázané, takže to, že otec chlastá, může znamenat, že syn bude mít větší problémy např. s ganjou. Jde však o čistě amatérské úvahy, nejsem biochemik ani genetik, kdyžtak mě opravte...

obojí je správně ... člověk je, podle osobní úrovně, samostatně myslící, konající, tvořící bytost, nebo se k tomu alespoň nějakým způsobem propracovává (většinou na základě zkušeností, kterýma prochází, nikoliv z knih nebo podobných záznamů (o zkušenostech) nehledě na to, že takový materiál dokáže člověka nastartovat.

na druhou stranu jeho život, hlavně ty zkušenosti, který na něj, čekaj jsou spletence velice dalekejch řetězců souvislostí (tak dalekejch jako je život na zemi) a tak dostát v takovém prostředí svého prvního úkolu - a to sice stát se semostatně uvažující a tvořící bytostí - je věcí nelehkou a vzhledem z těm vleklejm příčinám a souvislostem se může jevit až hrůzně komplikovanou. a tak se často stává, že člověk by nejradši rezignoval na svoje lidství, bohužel tak často dokáže žít celé roky, aniž by si nějak připustil svojí pravou povahu a na základě jejích daností se snažit obstát nebo ustát svojí situaci, pozici.

za oči v tomto smyslu otevírající považuju především osobní zkušenosti a zážitky mystické, spirituální nebo náboženské povahy, zájem o alternativní způsoby péče o štěstí, zdraví, tělo, duši, místo, krajinu ... pokud člověk sám neví jak na to, pak je dobrá četba nebo semináře, knih - většinou spíš s duchovní nebo prakticky_naučnou tematikou, než vědecké práce, tím méně ty populární. protože věda se ke světu ani k člověku jako k celku nevztahuje.

knihy ... marko pogačnik - dcera gaie, elementární bytosti, systémy země a síla kristova
tomáš keltner - transformace vědomí
fred hageneder - STROMY velká kniha
pavel kozák - energie krajiny, posvátná geometrie čech a moravy