NIKOPOL: a panna marie je prirodni duch nebo buh nebo oboji?

cervi take ziji ve hmotnych telech ve hmotnem svete. citis se jako cerv? nebo vidis hodne civilizaci zalozenych cervy? a mas pocit, ze je cerv schopen transcendovat jakkoli sve pochopeni sveta nebo, nedej boze, boha?

KOLOUSEK: no těch, který dostali jména, já se v těch kultech a jménech ještě úplně neorientuju, ale jsou to jména zvučná a známá .. třeba Zeus, Uranos, Kybelé, Gea, panna Marie, Dionýsos, Pan, Cernunnos .. a bambilion dalších bohů a dalších jmen z okruhu nesčetně náboženství (většinou tradičních kultur)
rozhodně to nejsou pohádkové postavy ani výplod bujné infantilní fantazie, ani žádná mytologická berlička výkladu světa

bohužel stou větší důležitostí toho nebo onoho nemůžu souhlasit ... popírá to už fakt, že momentálně žijeme, jak žijeme ... a to sice ve hmotných tělech ve hmotném světě, který je až na samém okraji přediva skutečnosti.

NIKOPOL: je nedotknutelny do te miry, do ktere je v nem projevena bozska jiskra. co jsem chtela rict, je, ze to neni tak, ze bys byl hrickou nejakych prastenych duchu kdovi odkud a ze by ses do te role nemel nechat vmanipulovat.

clovek je do vesmiru integrovan prave tak, jak ma byt. jinak ano, lidske telo je v mnoha ohledech slabe a snadno zranitelne, nicmene klicove na nem neni jeho telo, nybrz jeho duch, ktery presahuje hmotu...

jakych duchu? jaka bozstva?

KOLOUSEK:
je pravda, co píšeš ... v člověku je božská jiskra a jako takový je téměř nedotknutelný
na druhou stranu, je člověk na zemi bytí titěrné a se silami vesmíru ne příliš integrované. naši předkové měli dobré důvody, proč některé z přírodních duchů uctívali jako božstva.

MICHALANGELO: myslim, že mám zkušenost, ale nešlo o agresivní pokoušení. mnohem spíš o manipulaci, zpětně si uvědomuju, že šlo předevšim o můj souhlas. ale s témhle modem posednutí má zkušenost asi spousta lidí, ani o tom nevědí.
o agresivní "pokoušení se" vim jen z doslechu. ale byl sem překvapenej jak to může fungovat. kamarád s někým dalším hledali silové místo, všechno se odehrálo v okamžiku když ho našli, zvednul se vítr, hledající zavalili strach a neštěstí a z místa utekli. kamrád pak referoval, že onu hrůzu v sobě pociťoval velmi intenzivně asi měsíc. aktivně se ale bránil, když v sobě neživil ony strachy a věnoval se vlastní stabilitě nakonec to zesláblo a odešlo.
u mě to myslim fungovalo na bázi posílení mojich vlastních strachů a přiživování se na nich

KALIPH: asi to tak je ... ale u me byla kazdopadne ku prospechu moje neznalost obraných ochraných prostředků a vastní najivita ..

předně jsem měl doposud jen pozitivní zkušenosti .. a jejich opak jsem nějak najivně pominul, nepředpokládal a nečekal. k místu jsem přišel sám ... a ve zvyku sjem měl už na dálku oznámit, kdo jsem (představuji se jako člověk - něco jako strom s přesouvajícími se kořeny - domnívám se, že to je vístižná identifikace, a většině přírodních dobrých duchů mám dojem stačila) a vyjádřit svoje přátelské umysly (většinou doplněné o můj záměr, kterýžto býval poznat víc sebe a svět, především, co se týče jeho neviditelných dimenzí)
duch místa se mnou normálně navázal komunikaci ... a byl ochotný mi povídat o různých věcech .. postupem jsem začal "nerozumět" směru nebo záměru jeho interakce a moje nejistota stoupala až do bodu, kdy jsem mu oznámil, že nerozumím, co po mi říká, případně, co po mě chce .. až sem odešel ... nicméně, že šlo o falešné, lživé místo a ducha jsem zjistil o několik dní později, když jsem onen zážitek vyprávěk kamarádovi a dost podivně jsem se přitom cítil, v hlavě mi jakoby přeskakovalo a tu sem si povšiml, že smysl i směr rozhovoru byly onou bytostí manipulovány ... první znatelnější náznak, mimo nejistoty a nepochopení jeho záměrů, se však dostavil už při mém odchodu .. podklouzli mi nohy na schodech k té kapli, svatostánku nebo co je to za místo.

Mám jednu kamarádku která dokázala přenést na mě svůj strach. Zježily se mi chlupy aniž cokoli řekla, vlastně od té doby vnímám strach fyzicky i když mě chce třeba někdo ublížit a rozbít mi hubu, zježí se mi vlasy na hlavě ještě než to udělá. Nikdy nezapomenu jak jsem s ní byl v noci na procházce ve Sloupu v Čechách. Povídali jsme si a mě se z ničeho nic zježily chlupy na rukou a na zádech. Tak jsem jí o tom řekl a ona se nedivila a řekla mi, že právě myslela na něco čeho se hrozně bojí. Že už od malička vídá divné věci a že by řekla že jsou to duchové a že se toho bojí. Povídali jsme si hodně dlouho a já od té doby věřím na věci které nejsou vidět, protože jsem to cítil a musím říct že mi to že si ten pocit uvěědomím od té doby mockrát pomohlo. Když sleduju video Anneliese Michel, kde je záznam z jejího vymítání tak se mi zježí snad celé tělo a neni to vůbec příjemný pocit. Pro mě to je ale dobrý šestý smysl jak se to někde stane tak vycouvám ze situace nebo místa a jdu si svoji cestou jinam.

Mě taky přijde zvláštní fakt že v minulosti bylo posednutí o kterém se ví často pozorováno u lidí kteří byli silně věřící. Např. byl velký exorcimus proveden i na Matce Tereze a jiných lidech o kterých by člověk ve směru morálky, nevinnosti a duchovní pevnosti vůbec nepochyboval.

MICHALANGELO: Strach nás může i zabít, takže je nutno se s ním vypořádat hned na začátku a zůstat ostražitý až do konce:)

MICHALANGELO: Pro netělesné bytosti, a sem imho spadají i andělé a různí pseudo-andělé není větší lákadlo, než pobýt v našem fyzickém těle a okusit smyslový svět.. Nutně to nemusí znamenat, že anděl je pozitivní bytost prospívající zdraví a démon negativní hajzlík způsobující nemoci.

a jak to řešit když chceš být aktivní a bojíš se některých věcí na které věříš?:)

Strach samozřejmě člověka zpřístupňuje různým cizopasníkům, ale člověk je v bezpečí přesně do té doby, než začne být "aktivní", resp. jeho astrální tělo se stane aktivní a mysl ryzí a neodchýlená od Boha, pak přicházejí různá pokušení, která mohou mít charakter posednutí nebo pokusu o posednutí.

No tak u invokace asi exorcismu není třeba :) Mě k tomu napadá jen to že někdy voláme A a přijde B co se tváří jako A a může nás docela dobře zmást a člověk pak s důvěrou v A dobrovolně poruší ochrany a může se pak divit

Pravda že když jsem byl atheista nebál sem se vlést sám v noci ani do nejtemnějšího lesa ani do jeskyně ani do starého zámku. Ted už to nedělám. :(

Díky Kaliphe k tomu mě napadá, jakou roli v tom hraje strach. Já jsem na sobě poznal několikrát že čím víc se bojím tím víc mě některé věci ohrožují a když jsem k smrti vyděšený nezmůžu se ani na ochranou formuli...

Máte někdo zkušenost s posednutím? :) Setkali jste se někdy s tím že se vás nebo někoho jiného pokoušela agresivně ovlivnit cizí síla?