Přidám taky report.
Ve čtvrtek jsem byl jen na skok, dovezl jsem na osmou hodinu Mária Biháriho, měl zvukovou zkoušku na Movingu, kde pak hráli s Dj Gadjem. Stihl jsem asi 20 minut Tamborů z Bronxu (energické, strhující), v rychlosti oběhnout areál a šupky dupky do práce na noční šichtu. Trochu mě mrzí, že mi utekli MGMT, když už jsem je měl takhle pod nosem a následujícího dne jsem vyslechl ze tří různých stran nezávisle na sobě chvalozpěvy na Mazalda Turbo Clap s tisícem hlásných trub z Jericha a šíleným telefonním přepojovatelem.
V pátek jsem dorazil na Asteroid Gaalxy Tour, což mě zřejmě nějak zvlášť nezaujalo, neboť už ani nevím, o čem to bylo. To se ovšem nedá říci o Charlesi Bradleym, ten mě fest chytl za srdíčko. Utkvěla mi v paměti píseň, během které celý upocený rozepl své třpytivé sáčko, pustil do světa to svoje panděrko a chvíli nato v zápalu procítěného zpěvu poklekl s mikrofonem na jedno koleno, byl to takový silný okamžik a i z reakce publika to bylo cítit. Pak jsem bohužel musel odejít. V závěru prý Charles slezl dolů z pódia, objímal se s lidmi a byl evidentně dojatý.
Pak jsem stihl závěr vystoupení OKA, didgeridoo atakdále, v pořádku.
Emilíanu Torrini jsem poslouchal z fronty na Pálavský langoš a přišlo mi, že nebyla nejlíp nazvučená a její zpěv trochu zanikal. Každopádně v některých polohách mi skutečně připoměla Björk.
Janu Kirschner jsme nejdříve chtěli poslechnout venku, ale kucí tam měli technické problémy s přenosem, zvuk i obraz se sekal, tak jsme se posléze přesunuli dovnitř do Gongu. Kirschner není zrovna můj šálek čaje, ale doprovázel ji mimojiné Mário na harmošku a ten nám koncert předem vychválil, tak jsme šli. A dobrý.
Když nás Gong vyplivl, zavětřil jsem zprava ňáké syntezátorové rify, hráli zrovna Mydy Rabycad, celkem mě to bavilo, týpek tam vařil na saxík, kámoš pravil, že je to jak písnička z Kouře.
Pak jsem zaběhl na pár songů MØ, standardně odzpívané, žádný zázrak. (Jen tak na okraj, nebyla mi vzhledově zrovna sympatická, s vyčesanými vlasy, výraznýma ušima a vysokými kouty z profilu trochu připomínala Hugo Weavinga v jeho roli z Pána prstenů :)
Poté půl koncertu Jamie Woona, bohužel jen venku (sakra zadupal jsem rezervaci) a bylo to o ničem, protože strašně potichu (ještě horší to bylo v sobotu na Arnaldse, protože je ještě komornější a ten už skoro vůbec nebyl slyšet).
Pak Trentemøller, na toho jsem se těšil, parádní, profesiálně zmáknuté vystoupení, spokojenost.
V sobotu jsem se pozdě vzbudil, Koyanisqatsi už nestihnu, jedu (aspoň) na Space Odyssey. Ten pablb u dveří mě nepustil do sálu, prý je plno a v uličce stát/sedět nesmím!
Takže dál: Prodavač (líbí, dobrý), Bára Hrzánová (to jde úplně mimo mně, ale v ansámblu o5 náš kamarád Mário na harmoniku), Chet Faker, vůbec jsem neznal (asi jediný), národa úpně všude fest plno a vypadalo to, že všichni pod pódiem znají i ty texty, bo občas zpívali s ním.
Never Sol - zvědavost byla, ale bylo to moc vyklidněné, nepadlo zrovna do nálady, škoda.
WWWčka super super, Sifon exceloval jako vždy, ňáké vyhozené rameno přece nemůže být překážkou, navíc se suverénně si pobubnovávajícím Fajtem jsem je viděl prvně. Vytleskávali a vypískávali jsme si přídavek, ale nešlo to, protože vedle už rozjížděli svou ethno diskošku opálení Maxim Turbulenc ( A Tribe Called Red) s doprovodným tanečníkem ve slušivém indiánském oblečku provádějícím efektní kejkle s kupou hula hop kruhů.
Darkside parádní, není co vytknout.
Prago Union klasika, bylo fajn slyšet známé fláky naživo.
Na Skip&Die jsem čučel z ochozu, asi po půl hoďce mě to přestalo bavit, chtěl jsem odejít, ale sekl jsem se dole u pozorování práce zvukaře, světelníka a projekcionisty. V jednu chvíli měl zvukař plné ruce práce, bedny začaly vazbit, přiskočil k pultu, v cukuletu pomačkal ňáke čudle a bylo to zas O.K., ale nevěděl ,co se děje, stoupal na bedýnku a koukal pod pódium, to už jsem i já zaregistroval, ze zpěvačka Cata Pirata z pódia zmizela a už jsem viděl na obrazovce, jak se mezi lidmi cpe zpátka nahoru. Druhý den mi pak vyprávěl někdo, kdo to viděl zblízka, že jak šaškovala s mikrofonem těsně u plůtku dělícího ji od obecenstva, kdosi ji zvednul a hodil na lidi, kde pak plavala podobně jako v pátek MØ a u toho dál zpívala :D
Ve finále přitvrdili, lidi pařili jak urvaní a atmoška vřela, vydržel jsem do konce.
Neděle:
Horkýže, pár songů, kdysi to byla sranda.
Jupiter a spol - dalo se, očem asi tak zpívají? Beztak sociální témata...
La Yegros, dalo se, electro cumbie by podle mého mohla být víc electro ;) Plus za song s Catou Piratou.
Pak jsem potkali Babiše, kupoval si víno, kámoš si ho cvaknul a když to viděla Babišova pobočnice, obdarovala jej deseti poukázkama ne pivo zdarma, no comment :)
Secret Walls finále, My Dead Cat a pome na ty Hidden Orchestra, můj očekávaný vrchol festivalu. Žádné velké překvapka, ale skvělý koncert. Při závěrečném Antiphonu i slzička dojetí skanula. Škoda, že nedali Wandering, tu mám od nich nejraději.
Goat - příjemné překvapení, neznal jsem a na to, že tolik kytar fajné, jízda, bavilo.
Honza Novák strašná příšernost, bezzubá popina, ble.
Jídlo:
Kromě obligátních Pálavských langošů (jiné nebrat!) sem dával krůtí panini od Tasty Bites (mexická quesadilla zrovna nebyla), v sobotu pod ránem jsme dovyžrali vege stánek (Burfi?), hromadně jsme pojedli kofty s dipem ,následně dostali od usměvavé Slovenečky další zdarma a navrch jakýsi dezert, rýži v čemsi sladkém, snad v jogurtu, nevim, jaxe to jmenovalo...
Ve " Staročeské krčmě" jsem se nechal pěkně natáhnout, za 96,- Kč jsem dostal půl misky ohřátého kečupu s dvanácti fazolema, patnácti zrnky kukřice a chlebem, shit happens...
U Poláků s polní kuchyní, jak psal
[ MRTVY_KENNY @ Colours of Ostrava ] byl k dostání za pětatřicet fajny chlodnik, za studena podávana polévka z řepy a okurek, v těchhle hicech parádní věc!
Podtrženo, sečteno, podtrženo: Převládají vesměs pozitivní pocity, stálo to zato :)
Howgh...