AMANT: jednak intonační rozsah, jednak je všechno i zlevelované na jednu úroveň hlasitosti, takže v dabingu třeba postavy prakticky nekřičí ani nešeptají. V českém dabingu se točí pořád stejní lidé, kteří už mají vypěstovanou takovou manýru, že v podstatě každou postavu čtou úplně stejně. Jak se točí na smyčky, kdy každý sedí ve studiu sám a natáčí jen svoje repliky, nemůžou na sebe herci reagovat, tudíž je kolikrát úplně nekonzistentní, jak zní jedna postava a druhá, která s ní komunikuje. Větné melodie jsou nepřirozené, protože se čeština musí napasovat na angličtinu, což znamená například odmlky na úplně nelogických místech ve větě, kde by Čech odmlku nikdy neudělal... a tak dále a tak dále. Mrzí mě, že jsou Češi na dabingu tak závislí, považuju to za v podstatě nouzové řešení, které zkrouhne polovinu diváckého dojmu.