FOSSY: To mi něco říká ... nějaká řecká ... kruciš, na mysli mi vyskakuje jméno Filemona ... jdu hledat. :D

A hádanková pověst, i když se obávám, že dnes ještě bude jednoduchá (neb se mi nedostává času):
Stalo se to v dobách, kdy bohové chodili ještě mezi smrtelníky, aby viděli, jak se lidé chovají. Dva z nich procházeli z večera velikou vesnicí a hledali nocleh. A všude byli odmítnuti. Až v posledním domě, malé vetché chatrči, byli pohoštěni vším, co domácí měli. Když pak vyšla najevo pravá přirozenost hostů, vyvedli bohové své hostitele na kopec a ves, krom chtrče, zatopili. Poté se mocnější z návštěvníků zeptal, co může nabídnout jako odměnu za laskavé chování. A pokorní hostitelé si přáli, aby místo jejich chatrče byl chrám, ve kterém budou sloužit, aby zemřeli současně a nemuseli tak jeden pro druhého truchlit.
Nezvyklý host vyslyšel jejich prosbu, z chatrče udělal chrám a nechal je tam žít ještě dlouhá léta. Když potom nadešel jejich čas, proměnili se hostitelé ve stromy, jejichž větve se navždy dotýkaly v sebeslabším závanu větru.

REINITA: On ho sežehl vždy až po nějaké době :)

Ale jinak, nedalo mi to, a podle toho, co jsem našel, to vypadá, že babylonský příběh Ištar a Tammuze je opravdu naprosto odlišný od příběhu sumerského o Innaně a Dumuzovi.
První je v podstatě ta moje, romantická verze, druhý je to, co popsal FIN - Tedy Innana vyrazila neznámo proč na návštěvu sestry, prošla sedmi branami, přičemž skončila nahá, potom byla zahubena a pověšena na řeznický hák (případně kůl), bohové ji chtěli zpět, protože bez ní nebylo světlo a fyzická láska, Ekin vytvořil tři bytosti bez vnitřních orgánů a mozku a poslal je pro ni i s "živou vodou", ovšem z podsvětí ji dostali jen se souhlasem Ereškingal a příslibem náhrady, kterou poskytl Dumuz - neboli manžel, který nejenže manželku nehledal, ale místo toho usedl na její trůn a dokonce spával s jejími sestrami.

Může být?

FOSSY: s tou vnitřní logikou není ani ta romantická verze úplně v pohodě.

kdyby Tammuze sežehl Ištařin žár, co by z toho holka měla, kdyby si ho přivedla zpátky? nemohla by s ním být, to je zjevné, a táhnout se do podsvětí jenom proto, aby ho zachránila pro svůj dobrý pocit, to se jí moc nepodobá :o)

FIN: No, to u mně taky ne :) K pokoře je donucena, když neuspěje se vztekem.
Ale na druhou stranu uznej, že (i když to rozhodně není pro legenty vyjímečné!) tebou předkládané verze občas zakopávají o vlastní vnitřní logiku. Na což jsi poukázal ty sám.
Ale asi bych to ukončil tím, že verzí je mnoho a dneska asi nikdo nezjistí, která byla první a nejsprávnější :) Já neznám ani Ištaru, ani Tammuze, abych se jich zeptal :)

FOSSY: myslím, žes měl spíše romantizované verze - jak vidno, tak ani v sumerských, ani v akkadských ištara nijak extra pokorná a milá není, spíš přímo naokap.

FIN: To je panečku guláš :)

Právě verze, na které jsem narazil já, mají poměrně hlavu a patu:
Tammuz se do podsvětí dostal, protože je sice bůh, ale smrtelný, a žár Ištar ho sežehl.

Ištar se do podsvětí vydala pro něj - nejprve z pozice síly, potom s pokorou. Ponížení se vystavuje jen z lásky k Tammuzovi.

Smrtelníka - jeho funkce mohla klidně korespondovat s poslem -, který měl vysvobodit Ištaru, vytvořil Ea. Uznávám, i já mám trochu zmatek (měl Ištaru osvobodit, ale jestli nějakým hrdinským skutkem, nebo vyjednáváním, nebo výměnou?).

Podle popisu Tammuze (nevinný, obětavý, vzdal se nesmrtelnosti, aby se mohl starat o jaro...) mi k němu moc nesedí jakákoliv arogance nebo povýšenost.

Ale celkem začínám mít trochu dojem, že verze, se kterými jsem se setkal, si buď tak trochu vzaly z ostatních to, co bylo pěkné a romantické, nebo se naopak původně pěkný mýtus rozdrobil (sociální vývoj, jiné potřeby různých národů,...) a pozměnil na novější verze, vyhovující jednotlivým národům.

FOSSY: verze, kterou jsem citoval, pochází z převyprávění mýtů starého egypta a mezopotámie eduardem petiškou.

autorita o něco vydatnější, miloš bič, uvádí v knize "při řekách baylónských" toto - sumerské mýty:

innana/ištara má manžela dumuziho/tammúze
(zde dvě verze: podle jedné tammúz o innanu bojoval s bohem rolníků enki(m)duem a zvítězil, dle druhé se prostě stal jejím milencem a manželem)

innana/ištara jde do podsvětí za ereškingal
(zde technická: nepochopitelné, innana ví, že ereškingal je její zavilá nepřítelkyně)

následující brány a odkládání/svlékání (to je všude stejné:)

(podle miloše biče) nyní innana skončí jako mrtvola na kůlu

zádrhel: innana se před výletem "posichrovala" (u petišky i biče) a vždycky někomu sdělila, že kdyby se nevrátila do a do anebo se dělo to a to, mají jednat (tamten bůh, tamten služebník, henten bůh...)

ať už se to nakonec zvrtne jakkoliv - myslím, kdo zachraňuje a kdo se o tom dohaduje - do podsvětí jdou dva zvláštní poslové/bytosti právě za tímto účelem bohy/bohem (tím, tamtím, hentým) stvořené

nesmějí nic v podsvětí přijmout (oblíbený prvek mnoha mytologií: kdo tam pojí, popije, něco dostane, už tam patří a nesmí pryč), jen chtít tu mrtvolu

a opět: musí být náhrada

v této verzi se dokonce démoni ("jako jehla malí a jako rákos velcí") vrhají na kdekoho (aby ho odvlekli), ale innana nesvolí

až dojdou k dumuzovi na trůně, který "seděl vznešeně... ...oblečen v nádherný šat" a "nejevil lítost". a bum! tady už innana neodmítne



i tady jsou zajímavé variace:

podle jedné tammúz unikne démonům, protože bůh slunce utua promění jeho paže a nohy v hady
ukryje se u své sestry geštianny
nakonec jej tam ale démoni najdou (před tím geštiannu mučí, ale ona nic neprozradí)
geštiana je následuje do podsvětí, chce se obětovat (tedy tammúzova sestra za tammúze) a ereškingal přistoupí na dohodu - půl roku on / půl roku ona (geštianna)

podle jiné uteče dummúz jako gazela. před tím hledal pomoc u božské věštkyně a vykladačky snů geštianny poděšen sny, unikne celkem třikrát, nakonec se vrátít v obavách o sestru, které se démoni zmocnili, a oni jej utlučou.


akkadské mýty:
v těch jde ištara do podsvětí rozzlobená a u brány vyhrožuje, že když jí neotevřou, bránu rozbije a vyvede na svět mrtvé, kterých bude víc než živých, a ti mrtví živé pohltí (tento prvek citoval i petiška, vynechal jsem jej prve)

vrátný informuje ereškingalu, ta je poděšena, dál už to běží známým způsobem: brány a odkládání/svlékání

v akkadských mýtech to není mrtvola na kůlu, ale oněch pětiškových 60 nemocí

zde je to bůh ea, kdo pošle posly (opět pětiška)

v akkadských mýtech je ovšem zajímavé to (dle biče), že se vůbec nedozvíme, jak se sakra tammúz do podsvětí dostal (?) a bez souvislosti se zbytkem se naopak vyprávi, jak se odtamtud dostal (? - !) :-)

přitom proč tam vlastně jde - nesouvisle - naštvaná ištara? pro tammúze snad? to by to celé stavělo na hlavu :-) a hlavně to z toho neplyne - a rovněž výkupné za ištaru vlastně je zmíněno, ne ale vyřešeno :-)


a pak babo, totiž mýte, raď :-)

FIN: Tak to zní jako úplně jiný příběh s úplně jinou pointou a společná je jen výprava do podsvětí a sedm svlékacích bran. Pravda, démona, kterému Ereškingal sestru v Aralu "půjčila", jsem vynechal.

Nicméně mrknul jsem na pár internetových stránek (ano, i na WIKI XD), a verze, ve které šla Ištar do podsvětí před smrtí Tammuze a on zachraňoval ji (nechme teď stranou dobrovolnost), by měla vycházet z dříve nalezených, ale pozdějších záznamů.

Nic proti ničemu, ale já mám raději šťastné konce, moje verze je pro mně hezčí :)

REINITA:
FIN:
BTW, jen pro upřesnění, měl by to být Tammuz :)

FIN: ha, Tamuz, já si nemohla vzpomenout, jak se ten týpek jmenuje :o)

FIN: Rád se poučím i o dalších verzích (našel jsem asi na třech místech tuhle). Ale zase - je to jeden z nejstarších mýtů vůbec, musí mít strašnou spoustu podob.

FIN: K....fix, jdu studovat Černý kontinent :)

i když z mně známé verze by tomu odpovídala první část toho, co uvádíš, druhá již méně

Inana/Ištara a Tamuz?

Tak, ještě jedna hádanka z poměrně rozšířených a známých legend. Jestli padne tak rychle, jako ta poslední, tak se asi zahrabu do bájesloví Oceánie, Tichomoří, Karibiku a Afriky, abych to trochu okořenil X) Takže:

Ona byla bohyní sexu, hudby a léta. On byl bohem jara a plodnosti. Spolu tvořili úžasný pár, i když ona už ze své podstaty tu a tam ulehla i s jinými. Ale on svou nesmrtelnost vyměnil za možnost starat se o jaro, dohlížet na mláďata a růst rostlin. A tak jeho nevinnost jednoho dne spálil její žár a touha.
Ona velmi truchlila, ale nakonec se odhodlala k činu. Vypravila se pro svou lásku do podsvětí. Výhružky nic nepomohly a brány podsvětí zůstaly uzavřeny. Ale nakonec se vládkyně podsvětí, její sestra, rozhodla, že ji podrobí vlastní zkoušce a poníží ji. U každé ze sedmi bran jí nechala něco odebrat, až nakonec měla svou sestru nahou a zlomenou u nohou svého trůnu.
I tak ale vládkyně podsvětí odmítla milého své sestry propustit. A její sestra zase odmítla odejít bez něj. A podle očekávání tak na celém světě zavládl chlad, umírání a záhuba hrozila všemu. Ostatní bohové nakonec stvořili smrtelníka, který měl nešťastnou bohyni osvobodit. Ale tomu se to nepodařilo a i on byl uvězněn vládkyní podsvětí.
Nakonec se bohům podařilo usmlouvat jistou dohodu – vládkyně podsvětí si ponechá onoho smrtelníka, a propustí svou sestru. Nakonec se dokonce i vládkyně podsvětí ustrnula a jednou do roka pouští za svou sestrou jejího milého, který zůstává ve světě tak dlouho, aby dohlédl na znovuzrození a plodné období všeho živého, než jej spalující touha jeho milé znovu nezahubí. Nesmrtelní milenci tak tráví polovinu každého roku spolu. Tu druhou on tráví v podsvětí a ona pro něho s odvrácenou tváří truchlí.