SYLVAEN: není to Annwfnina kořist?

FOSSY:
Ceridwen a Taliesin:

Ceridwen byla keltskou čarodějkou, a právě jako matka Taliesina získal největší známost.
Ceridwen porodila Morfrana, jenž však byl neuvěřitelně ošklivý. Čarodějka mu chtěla ohyzdnost nahradit. Připravila kouzelný lektvar, který měl po ukončení přípravy obsahovat veškeré vědění a moudrost světa. Lektvar bylo potřeba vařit rok a den. Na kotlík dohlížel slepec Morda a chlapec Gwion míchal. Ale během míchání chlapci na ruku vystříkly právě ty tři kapky, které měly z lektvaru zůstat pro Morfrana. Ruka chlapce zabolela a on mimoděk lektvar olízl.
Veškeré vědění světa se stalo věděním chlapce. Pochopil, že jeho život je v sázce a dal se na útěk. Díky svému vědění dokázal měnit podobu. Ceridwen to však uměla také. Gwion se změnil v zajíce, Ceridwen jej pronásledovala jako lovecký pes. Chlapec se změnil v rybu, čarodějka ve vydru. Nakonec se pokusil ukrýt jako zrnko obilí, a Ceridwen ho sezobla jako sokol.
Po obvyklých devíti měsících Ceridwen Gwiona opět porodila. Místo, aby ho na místě zabila, poslala ho po proudu řeky (v koši, případně v koženém pytli). proud dítě donesl k princi Elphinovi (Elffinovi), a ten jej donesl do svého paláce a dal mu jméno Taliesin (Taliessin). Když vyrostl, stal se princovým dvorním pěvcem, básníkem a prorokem.

FOSSY: What shall we do with the drunken Galliard, What shall we do with the drunken Galliard, What shall we do with the drunken Galliard, So early in the mornin', For he's a jolly good fellow, he's a jolly good fellow, he's a jolly good fellow.. And has a Whiskey in the jar.

Tak já slibuju že na keltské mýty nebudu reagovat. ;)

A v předvánočním čase dám jednu starou řeckou legendu se šťastným koncem:

Galateia:

Za dávných časů žil talentovaný mladý sochař jménem Pygmalión. Ačkoliv toužil po lásce a nechtěl dál trávit svůj život nadaného umělce v osamění, štěstí se na něj ne a ne usmát. Uctíval bohyni lásky Afrodité, ale jemu samotnému se láska vyhýbala. Nemohl najít dívku, která by jej zaujala a získala si jeho srdce.
Na pokraji zoufalství se Pygmalión odhodlal k činu. Pořídil kus té nejušlechtilejší slonoviny a mnoho dní strávil opatrnou, pečlivou prací. Jeho neobvyklá zručnost tvarovala neživou a chladnou slonovinu do podoby nejkrásnější dívky. Konečně byl hotov. Stvořil dívku, které by dokázal dát své srdce, a pojmenoval ji Galateia. Ale ouha. Přes veškerou svou krásu dívka zůstavala chladnou a neživou slonovinou, pohou sochou.
Nešťastný sochař vyčerpaně ulehl na lůžko a tvrdě usnul, hluboko ponořený do svého neštěstí. A tehdy se nad ním jeho patronka, krásná Afrodité, slitovala. Využila své moci a dotkla se nádherné slonovinové sochy.
Neznámý lehký dotek na čele Pygmalióna pomalu probudil z jeho spánku. Nevěřil svým očím. Jeho rozpálené čelo hladila drobná dlaň, zatímco druhá svírala jeho ruku. Skláněla se nad ním jeho Galateia, s pletí stále hladkou a bledou jako nejušlechtileší slonovina, avšak vlahá, hřející a živá. A tehdy Pygmalión našel v náručí své krásné Galateii štěstí a lásku, díky svému úsilí a přízni své bohyně.

No a protože jsme se dlouho věnovali hororovým a jiným modernějším mýtům, vrátím se zpátky, až na samotný počátek světa.. tedy na počátek světa tak, jak o něm vypráví kmen Kuba z oblasti střední Afriky.

Povídání o Mbombo

Tak jako vzduch který dýcháme, tak jako slunce které nás hřeje, tak jako voda která dává život všemu co vidíš, tak dal Mbombo život vodě, slunci, i vzduchu. Nejdřív byla všude kolem země zaplavená vodou. Nebylo vidět na krok, taková byla tma - a zima byla až běda.

Uprostřed té tmy a zimy stál Mbombo a byl úplně sám. Pojednou Mbombo pojal podivný pocit v podbřišku, on se předklonil a vyvrhl ze svých úst Slunce, Měsíc, a všechny hvězdy. A ve žhavém světle Slunce Mbombo viděl že je celý bílý, jako kůže byla bledá, a jeho stín padal na kopce a zakrýval i hory. Voda, ve které Mbombo stál, se začala vařit a stoupala vzhůru a vytvořila oblaka která zakryla hvězdy, Měsíc i Slunce.

Když voda klesla, objevila se pevná země, a tu Mbombo pojal podivný pocit v břiše, on se předklonil a vyvrhl devatero zvířat: prvním byl Koy Bumba, leopard; po něm vylétl orel Ponga Bumba; za ním se vyplazil krokodýl Ganda Bumba následovaný mrskající se rybou Yo Bumba a želvou Kono Bumba; pak Mbombo vyvrhl leoparda Tsetse Bumba a bílou volavku Nyanyi Bumba; skarabea; a nakonec kozla jménem Budi. Mbombo také vyvrhl mnoho lidí mezi kterými byl jeden stejně bílý jako Mbombo, a jeho jméno bylo Loko Yima.

Devět zvířat která Mbombo vyvrhl pak stvořilo všechno živé na tomto světě. Volavka dala život všemu co létá - s vyjímkou luňáka. Krokodýl stvořil všechny hady a leguány. Kozel dal život všem zvířatům která mají rohy, skarabeus stvořil hmyz, a Yo Bumba dal život rybám.

Z Mbombových synů pak tři řekli že dokončí stvoření světa. Nyonye Ngana se předklonil a vyvrhl mnoho bílých mravenců, ale zemřel. Na jeho počest vzali mravenci jeho tělo a odnesli jej do země, pohřbili ho a tak vznikla úrodná půda na povrchu. Druhý z Mbombových synů, Chonganda, vytvořil první rostlinu. Tak se v úrodné půdě ujala a rozrostla, a proměnila se ve všechny stromy, trávu, a květiny. A pak Chedi Bumba, třetí z Mbombových synů, stvořil luňáka na kterého bílá volavka Nyanyi Bumba zapomněl.

Tsetse Bumba, ohnivý leopard, pak na zemi způsobil mnoho škod a potíží, až jej Mbombo zahnal na oblohu, kde se Tsetse Bumba změnil v hromobití. Tím ale lidé přišli o oheň a teplo v nočních chladech, a proto - jakmile byl ve světě zase klid a mír, jim Mbombo dal dar ohně.

Pak se Mbombo vzdálil a vystoupal na oblohu a zanechal svého bílého syna Loko Yimu jako "boha na zemi". Loko Yima pojal za manželku Nchinege která na východě vládla nad vodami, a jejich syn Woto se stal prvním králem lidu Kuba.

No dobrá tedy, tři dny na hádání je, hádám, dost...

Vylučovací metodou tedy zvítězil FOSSY.. :)



Draugr (draug, islandsky), draugar (st. norština), draugen (mod. norština, svédština, dánština), také známý jako aptrgangr ("ten který opět kráčí") je nemrtvé stvoření z norských a islandských pověstí. Původní norské podoba draugara byla duchovitá, a nejstarší zdroje činí jednoznačný rozdíl mezi suchozemským a mořským draugarem.

Draugar nevznikal nějakým prokletím či spojením s pekelnými silami (narozdíl od většiny ostatních nemrtvých), ale mohl vzniknout zcela náhodně z čerstvě zesnulých. Vše záviselo na tom jak velké pouto ke světu živých stále měli. Bývalo poměrně obvyklé že vikingští velmožové kupříkladu cítili ke svému majetku který zanechali na tomto světě takové pouto, že neodešli do dalšího života ale zůstali a změnili se v draugara. Jiným typickým důvodem k znovuzrození v této nemrtvé podobě mohly být silné citové vazby k živým.

Odtud plyne vikingský zvyk pohřbívat válečníky, náčelníky a hrdiny ve společnosti jejich nejosobnějších a nejcennějších předmětů, jakož i zdánlivě nesmyslný zvyk spálit spolu s mrtvým tělem i nejmilovanější manželku zesnulého.. a i zvyk rozloučit se se zesnulým tak že se pozůstalí v podstatě vzdají osobních vazeb k němu a nadále už "ho nikdy neznali".

Jiné pohřební zvyky které měly chránit před návratem draugarů zahrnovaly například takzvané "dveře mrtvých" - tedy v podstatě otvor ve zdi kterým bylo lůžko/rakev s tělem vynesena z domu, a který byl následně opět zazděn. Tato pověra vycházela z přesvědčení že mrtví se mohou vrátit jen stejnou cestou kterou byli vyneseni. V tomto případě tedy měl nebožtík narazit na neřešitelný problém: kterak se vrátit již neexistujícími dveřmi.

Když se ale nebožtík rozhodl, vrátil se tak jako tak. Vikingské ságy jsou plné zvěstí a příběhů o draugarech. Za všechny uvedu dílo Grettissaga - Ságu o Grettirovi.

Grettir, hrdina veliký, byl odsouzen k životu mimo ochranu zákonů - trest který se prakticky rovnal rozsudku smrti. Jeho nepřátelé ne něj mohli libovolně a beztrestně útočit, a tak podobně. Obsah celé ságy nebudu rozebírat, nicméně obsahuje i pasáž ve které se lidový hrdina Grettir (něco jako islandský Jánošík s Iljou Muromcem a Achillesem dohromady) pustí do křížku s draugarem, a po dlouhém hrdinském boji ho porazí a zažene jej zpět do jeho pohřební mohyly. Poražený draugar ovšem ještě stačí Grettira proklít tak důkladně že Grettir již nikdy nezvětší svou moc a sílu, ať dělá co dělá. Tato kletba se mu nakonec stane osudnou, ale to je už na jiné povídání.

Wikipedia: Draugr