FOSSY,
MYS_USATA:
Možná ještě zajímavější hypotézu představil ve své knize "Otazníky nad hroby" český autor a záhadolog Ludvík Souček. Podařilo se mu vysledovat onoho záhadného muže do vězení ve kterých byl předtím držen - jednalo se o různé hrady a pevnosti po celé Francii. Zajímavé bylo že střežením jediného člověka byl pověřen velice schopný a spolehlivý žalářník který by za jiných okolností mohl udělat skvělou kariéru namísto toho aby se vláčel s jediným chovancem po venkově. Souček pak prošel záznamy které si dotyčný žalářník vedl. Podle jím prostudovaných pramenů se v jisté chvíli zdraví "králova vězně", jak byl v záznamech označován, v jistou chvíli rapidně změnilo prakticky ze dne na den.
Před onou změnou byl vězeň výkvětem různých běžných nemocí, ale i některých méně obvyklých, které by se daly označit spíše jako následek dobrodružného života plného různých adrenalinových situací, dalekého cestování, a tak podobně.
Souček píše že sledoval záznamy hlouběji do minulosti, až narazil na podivuhodnou situaci. Do vězení které spravoval pozdější králův žalářník, přibyl pod nejvyšším utajením jistý dobrodruh. Brzy poté byli ostatní vězni převezeni do jiných věznic a na místě zůstal pouze jediný. Jaké plýtvání, řeklo by se. Ale co když...?
Vrátím se teď k oné pozoruhodné změně zdravotního stavu. Zvláštní shodou okolností se stalo že královo zdraví se zhruba ve stejné době také rapidně zhoršilo. Začal trpět nadýmáním, bolestmi zubů, kdoví jestli dokonce ne příušnicemi a horečkou omladnic. Ale veškeré lékařské zákroky (rozuměj: kuchání velkým nožem a místo anestézie odvar z makovic) snášel až hrdinsky. Kvůli jisté nepříjemné záležitosti se podrobil například operaci konečníku (v té době extrémně bolestivé věci), a jeho lékař si do svého deníku ve kterém pečlivě sledoval královo zdraví obdivně zapsal že král Ludvík byl tak statečný a hrdinný jak by to on (lékař) nikdy nečekal. "Zcela jiný člověk", zapsal si.
A... co když nevědomky trefil hřebíček na hlavičku? Zdraví vězňovo se zlepšilo, nevykazoval žádnou ze svých předchozích nemocí. Zklidnil se a namísto zábavy v podobě šermířských soubojů si poklidně četl. Zato králo zdraví šlo od desíti k pěti, ale král - skleníkové dítě - to nesl až neskutečně stoicky.
Teorie kterou Souček předkládá je skutečně velmi zajímavá a dává podnět k zamyšlení, kdo že to vlastně na francouzském trůnu skutečně seděl. Ale jako všechno kolem muže se železnou maskou, ani tohle se už nejspíš nikdy nepodaří prokázat.