Omlouvám se, v nedostatku času zase jen jedna krátká, tentokrát z Orientu: Zabiják démonů

Tato legenda je také jednou z těch, které přináší optimismus a naději lidem v boji proti silám temnoty. Vypráví o oddaném, ale ne úplně chytrém studentovi medicíny v Číně jménem Zhongkui (u Japonců Shoki), který neuspěl u zkoušek. Toto selhání způsobilo nešťastnému studentovi takové zoufalství a černou beznaděj, že spáchal sebevraždu. Když se o tomto činu neslýchané oddanosti cíli doslechl císař Xuanzong (u Japonců Genso), přiřkl nebožákovi titul lékaře posmrtně (jiná verze však vypráví, že císař sám onemocněl, a tehdy se mu ve snu zjevil duch Zhongkui a v hrozném boji porazil démona, který otrávil císaře a způsobil jeho chorobu, a císař přiřkl čestný titul duchovi za odměnu). Duch, nyní s čestným titulem Doktor ze Zhongnanshanu (u Japonců Shunanzan-no-Shinshi), z vděčnosti přislíbil, že bude říši chránit před démony a zlými duchy. A tak se i stalo a Zhongkui (Shoki) se stal součástí panteonu. Svátek tohoto bůžka, který se přestěhoval v šestém nebo sedmém století z Číny do Japonska (respektive rozšířil se), je pátého dne pátého měsíce, kdy je zlých duchů nejvíc. Tehdy jsou všude vyvěšovány jeho podobizny, které mají chránit domy i jejich obyvatele. Kdysi býval tento Zabiják démonů jedním z nejčastěji zobrazovaných a zpodobňovaných malých bohů – s divokým plnovousem, přísným, rozlobeným nebo zuřivým obličejem, v klobouku a vždy s mečem (pravda, různého tvaru, délky a velikosti, ale nepostradatelným). Dnes už je prakticky zapomenut, i když třeba v japonském Kyotu jeho symboly stále zdobí některé střechy, aby obyvatele chránila síla démonobijce proti zlu a neštěstí.

MARA_JADE: Pravda, nemám Charváta tak dobře načteného (matně se mi něco vybavuje...). Napravím. Jako že kdyby tvrdil, že to bylo typově podobné božstvo, tak s tím nemám nejmenší problém, ale ta identičnost se mi už zdá jako hodně odvážné tvrzení... (Skoro jako somári ze Sumeru.;)) Ale pokud by něco fakt zajímavého našel... Docela jsi mne navnadila. ;)

MARA_JADE: Já vím, že jsem škarohlíd, ale ke větě - Stal se symbolem pro boha Mithru, který byl už této době a geografické oblasti označován krátce "Mir". - bych si představoval nějaký pěkný článek, který by to vysvětloval... Protože takhle mi buď něco hodně významného uniká, nebo... No, Mithra je moc pěkný indo-perský bůh, ale Čechy se mi zdají už docela dost z ruky. Jsou všichni indoevropané odsouzeni k Mithrovi-Varunovi coby reprezentaci vlády, protože Dumézil? ;)

No vida, jak to tady Mithra rozhýbal :)))

FOSSY: Á, známý íránský řezník! (Hanlivé pojmenování, které si vysloužil svou klasickou ikonografií. Řekové opravdu neměli rádi nic, co přichází z Persie. V celém pevninském Řecku se taky našla snad jen dvě mithraea.)
Coby sluneční oko, Pravda a Světlo Ahury Mazdy vyvádí taky docela výjmečné činy - a nakonec, i v krajích, které o něm nikdy neslyšely, je uctíván sám.

Rodí se ze skály, z níž nechá vytrysknout pramen. Nechá zazelenat pustinu. Po nerozhodném boji se Sluncem se sám stává Neporazitelným Sluncem (Soli Invicto Mithrae). A každý rok zabije Býka. Překoná Ahrimanovy štíří a hadí démony, roznese kusy Býka po světě a nechá z nich vzniknout nový život...

Jeo vojáci se scházejí v podzemní svatyni, mithraeu (byl to Zarathuštra, kdo jako první zasvětil svěží a prameny zavlažovanou jeskyni v perských horách Mithrovu kultu), zdobené mnoha výjevy: Mithra se vynořuje ze skály, v jedné ruce nůž, v druhé zářící pochodeň. Nebo leze z balvanu, v jedné ruce zeměkouli, v druhé ruce zvěrokruh, pozorován havranem, hadem a psem. Mithra (provázený Erótem a Attidem) v jeskyni drží za roh býka a v druhé ruce velký řeznický nůž, k býkovy se plazí had a štír, ale ověnčený býk trpělivě drží. (Napadlo mne, že by možná bylo případnější oslavovat býka, který se trpně nechal obětovat pro dobro všech, než chlapa s nožem co byl zrovna k dispozici - ale ono to vlastně vzápětí přišlo s jiným zvířetem.;)) Čtyřruký či čtyřkřídlý bůh se lví hlavou, obtáčený hadem, drží klíče (je to Mithra, nebo Ahríman? Babo raď!) A spousta maskovaných chlapíků na hostině, které předsedá Mithra se Solem Invictem.

Stát se Mithrovým vojákem mohou pouze muži, kteří projdou očistným ponořením do vody. Ti pak v mithraeu při posvátné hostině lámou chléb a pijí víno. Největší Mithrova slavnost se koná o zimním slunovratu. (A komu se to zdá nějaké povědomé, může se odebrat k tomu asi metráku článků a knih napsanému vědci, kterým se to zdálo víc než povědomé...;)) Takhle to tedy vypadá jasně. Ale často se také hodovalo na kůži stažené z býka a kolem mithraeí se našla spousta kostí obětovaných (a snědených) zvířat, takže svěceným chlebem se spíš zajídalo. ;) Otec a Sluncoběh (nejvyšší a druhý nejvyšší zasvěcenec) předsedají hostině a rozdílejí pečeni, opékanou na tyčích nad ohněm planoucím na oltáři. Havrani (ano, správně, nejnižší úrovně zasvěcení;)) roznášejí porce jídla a nápoj (víno smíšené s vodou, nebo krví zachytávané oběti?)

Zasvěcenci procházejí sedmi branami, sedmi stupni kultu (a pak že je intelektuální pirátství záležitostí moderní doby, pomyslí si člověk znalý zednářů a spol.)...

Omlouvám se za zmatečnost a prasopis, raději budu pokračovat, až se pořádně vyspím... ;)

A ještě bych rád představil jednoho z bohů, o kterých není moc slyšet, ale který si podle mě zaslouží pozornost:

Mithra:

U Peršanů byl tenhle bůh, latinsky Mithras a řecky Mithrés totéž, co hinduistický Mitra. Peršané si ho převzali z indického modelu. Mithra byl uctíván na velkém území perské říše jako zosobnění životodárné síly tepla a světla, a aby toho neměl málo, byl taky bohem pravdy, zákona a řádu.
Avesta ho popisuje jako boha tisíce uší a desetitisíce očí, jenž nikdy nespí. Jezdil na voze taženém bělouši, a spolu s Sraošou a Rašnou vykonával soud u mostu Činvat, brány do podsvětí.
Dualistický zoroastrismus Mithru poněkud ponížil a nechal ho jen jako zosobnění pravdy.
Pro svou roli jednoho z hlavních pomocníků Ahury Mazdy byl Mithra uctíván spíš jako jeho součást, než samostatně. A stejně jako u Ahury Mazdy byl jeho hlavním soupeřem Ahriman, známí jako Angra Mainju, zosobnění temnoty, zla a lží.

Mithra je jednou z těch kladných sil, aby se nám to tady nehemžilo jen potvorami a příšerami :)))

Seznamte se prosím se způsobem, kterým si s nepřáteli vyřizují nevyrovnané účty šamani v jižní Africe:

Tokološ:

Podle lidových legend je Tokološ malý, nesmírně zlomyslný skřet. Někdy je považován za samostatný druh strašidla, který si sám o sobě vybírá své oběti (nebo se nechá přesvědčit, aby si na někom "smlsnul"), jindy se jedná o tvory, které šamani tvoří z mrtvol, aby se za ně mstili lidem. V každém případě se jedná o celkem nehezkou a rozhodně extrémně nepříjemnou směs gremlina, poltergeista, raracha, zombie, skřeta a démona.
Tokološ je sice velký jen asi jako pěti nebo šestileté dítě, ale na svou velikost dokáže napáchat strašlivou škodu, a to zejména na majetku. Jedním z hlavních problémů s Tokološem je, že ho může vidět právě jen jeho vybraná oběť. Což může oběť přivést do značných potíží s vysvětlováním Tokološových skutků... Na druhou stranu je Tokološ tak ošklivý, že je to možná jedině dobře. (Tam, kde je Tokološ nemrtvý výtvor šamana, tam má podle vyprávění jen prázdné jámy místo očí a díru v hlavě, kde šaman žhavým pohrabáčem vyškrábal mozek mrtvoly.)
Říká se, že Tokološ nemá rád oblé tvary, což byl důvod, proč si domorodci stavěli kulaté chýše. Obvykle na Tokološe zabírají běžné ochrany proti zlu a kletbě, ale šaman ho muže vybavit dodatečnou odolností proti nim.

Dodnes je jednou z běžných dekorací ebenová soška Tokološe. Pokud je darována dobrému člověku, nosí mu prý štěstí. Pokud ale dostane sochu Tokološe zlý člověk, říká se, že jednoho dne se rozhýbe, ožije, a Tokološ provinilci vrátí všechny jeho skutky - mnohonásobně.