Trója padla.
Po nekonečných deseti letech přemohli Řekové lstí nedobytné hradby a ukončili vleklou válku slavným vítězstvím. Přišel čas vrátit se domů.
Domů se vrátil i velitel vítězných vojsk, mykénský král Agamemnón. Ale nebyl to návrat slavný a šťastný. Abychom pochopili proč, musíme si ujasnit několik drobností. Jednu opravdu starou záležitost: Král Agamemnón byl potomkem rodu Tantalova, a tak nesl rodovou kletbu. Jednu deset let starou záležitost: Když chtěl král Agamemnón vyplout proti Tróji, panovalo bezvětří, a tak obětoval svou dceru Ifígneiu bohyni Artemis, což se hluboce dotklo královny Klytaiméstry. A jednu celkem novou záležitost: Královna se nechala svést Aigisthosem, kterému šlo rovným dílem o její ruku i o mykénský trůn.
Takže když se král Agamemnón vítěz a hrdina, vrátil se slzami dojetí a radosti domů, čekalo ho nádherné, slavné a skvostné přijetí, hodné triumfujícího vojevůdce – ovšem jen na oko. Netuše nic zlého, král Agamémnón si dopřál lázeň. A tehdy, když se koupal, nahý a bezbranný, přišli za ním jeho nevěrná žena Klytaiméstra a uchvatitel trůnu Aigisthos se zbraněmi v rukách. A Klytaiméstra zasadila králi Agamemnónovi první ránu. Ve stejnou dobu v hodovní síni najatí ozbrojenci pobíjeli zaskočené druhy krále Agamemnóna jako ovce.
Zavražděný král po sobě nechal tři děti. Nejstarší Élektru, prostřední Chrysothemis, a nejmladšího, jediného syna, Oresta. I kdyby Aigistha nevarovala věštba, došlo by mu, že by syn mohl pomstít otce. Orestés prostě nemohl žít dál. Naštěstí pro malého prince to ale Élektra pochopila také, a jednala dřív, než Aigisthos. Poslala svého brášku s vychovatelem ke strýci, králi Strofiosovi.
A tak byl Orestes v bezpečí, vyrůstal u dvora krále Strofia s jeho vlastním synem Pyladem, a stali se z nich nerozluční přátelé. A i když Klytaiméstře a Aigisthovi přišlo zmizení prince vhod, Élektra si vytrpěla svoje. Nestačilo, že na trůně seděl otcův vrah, že musí neustále myslet na matčin zločin. Královna se svou dcerou zacházela jako s poslední služkou. Élektra se musela odívat do hadrů, vykonávat podřadné práce a truchlit jen v ústraní, potajmu. Celých sedm let se modlila za návrat bratra a za spravedlivou odplatu. Chrysothemis oproti tomu žila celkem spokojeně. Na otce se pamatovala jen málo, nechápala, co její matka provedla, a bez starostí žila jako princezna.
Až konečně nadešel den, kdy se v Mykénách objevili tři poutníci. Byli jimi Orestés, Pyladés a Oresteův ochránce, věrný vychovatel. Domluvili se na prostém plánu. Vychovatel půjde za královnou, a jelikož jej léta změnila, bude se vydávat za cizího posla, který nese zprávu o smrti Oresta. Připraví půdu pro prince a zjistí, jak královna přijme zprávu o jeho smrti. Oba mladíci pak vykonají obětiny u hrobu Agamemnónova, a potom přijdou do paláce jako cizinci.
U hrobu krále se mladíci jen o chvilku minuli s Chrysothemis. Královna totiž měla zlý sen, ve kterém se Agamemnón vrátil z Podsvětí a svým žezlem zabil ji i Aigistha. A protože sama neměla dost odvahy, aby k hrobu zašla, poslala mladší dceru s obětí.
Oresteův pěstoun zatím vešel do paláce a našel Klytaiméstru, právě když týrala Élektru. Vyptával se na krále, ale královna mu řekla, že král, její manžel, není doma. Vychovatel tedy přednesl zprávu o smrti Oresta přímo jí. Élektru ta novina strašlivě ranila, protože ukončila veškeré její naděje, které si po léta hýčkala, zato Klytaiméstra měla radost, jakou nedovedla zakrýt. Když vychovatel přispěl se smyšlenou historkou, jak Oresta usmýkali koně při nehodě během závodu vozů, a jak čeká na dva mladíky, kteří mají donést princův popel, odvedla jej královna, aby jej pohostila a štědře odměnila.
Élektra však plakala, a v zoufalství už přemýšlela, jak ukončit svůj život. Pak ale dorazila její sestra Chrysothemis, a zářící štěstím vykládala, že se Orestés vrátil. Kdo jiný by očistil a ozdobil Agamemnónův hrob? Elektra byla z protichůdných zpráv zmatená, nevěděla, čemu věřit. Šla do paláce, jestli bratra někde neuvidí. Ale narazila jen na dva mladíky, které neznala, a kteří se vyptávali, kudy ke královně. Élektra nepoznala bratra, kterého neviděla od doby, kdy byl dítě, a Orestés nepoznal sestru v žebráckých hadrech, poznamenanou léty utrpení. Když mladíci řekli, že přinášejí Oresteův popel, Élektra propukla v nářek. A teprve tehdy Orestovi došlo, s kým mluví, ukázal jí prsten, který mu sama dala, a utěšil ji. Tehdy se objevil starý vychovatel a začal je pobízet ke spěchu, aby celý plán neselhal.
Všichni šli za Klytaiméstrou. Orestés odhalil svou totožnost, ale matka se mu vysmála, že je jen podvodník, který chce pro sebe trůn. Princ pochopil, že mu nic jiného nezbývá, a povzbuzen vychovatelem pomstil svého otce a probodl matku mečem. Jen chvíli potom dorazil Aigisthos, kterému královna poslala vzkaz o smrti právoplatného Agamemnónova dědice. Pln radosti vyzvídal, kde je tělo, a měl na mysli tělo Oresta. Orestés mu ukázal na tělo zakryté pláštěm. Aigisthos padl na kolena a chtěl se na vlastní oči přesvědčit. Když odkryl tvář Klytaiméstry, došlo mu, co se tady děje. Ale stačil se jen vyděsit, nic jiného. Orestés mu vmetl do tváře vraždu svého otce a probodl i jeho.
Mohlo by tím vše skončit, ale vražda matky je strašlivý zločin. Ihned se na Oresta snesly Lítice, nebo jinak také Erínyje, bohyně odplaty, a pomátly mu rozum. Jen přítomnost Pylada mohla prince trochu uklidnit.
Nakonec se rozhodli vyhledat radu v Delfách. Věštba je poslala do daleké Tauridy, pro obraz bohyně Artemis, který spadl s nebe, a se kterým měl Orestés předstoupit před soud v Athénách.
Tauridě vládl krutý král Thoás, a když tam Orestés s Pyladem dorazili, rychle byli zajati. Král rozhodl, že jeden z mladíků bude obětován Artemis. Když chtěla kněžka v chrámu vědět, kterého z mladíků má obětovat, vypukla mezi nimi hádka. Oba si přáli zachránit život přítele, oba chtěli skončit na oltáři. Dodnes se jejich čin považuje za jednu z největších ukázek nezištného přátelství. Nakonec musel rozhodnout los, a ten odsoudil k smrti Oresta. Když už se kněžka chystala ukončit jeho život, povzdechl si, že alespoň skončí stejně jako jeho sestra Ifígneia v Aulidě.
Kněžka oběť odložila pro nepříznivá znamení. V noci se pak vplížila za oběma mladíky a vyptávala se Orestea na domov. Ukázalo se, že před lety v Aulidě Artemis oběť od krále Agamemnóna sice přijala, ale po svém. Bohyně vyměnila dívku na oltáři za laň, a dívku odnesla do svého chrámu v Tauridě. Ifígneia se stala její kněžkou, a dnes málem obětovala život bratra. Namísto toho samozřejmě Ifígneia pomohla mladíkům k útěku, a všichni tři zamířili i se soškou Artemis do Athén.
V Athénách jedenapadesát soudců rozhodovalo o osudu Oresteově. A rozdílem jednoho hlasu rozhodli o tom, že duše Klyteiméstry byla usmířena naplněním pokynů Pýthie z Delf, a Orestés měl právo na svou mstu. Tehdy se roucha Lític změnila z černých na bílá a bohyně odplaty nechaly Orestea konečně na pokoji.
Mladý mykénský král Orestes provdal svou sestru Élektru za svého přítele Pylada, sám pro sebe vybojoval ruku krásné Hermioné, a zemřel v požehnaném věku jako vetchý stařec po dlouhém období moudrého panování…