Něco málo od Aztéků:
Na počátku všeho byla temnota. Potom se bohové shromáždili na posvátném místě a stvořili oheň.
Jeden z bohů, Nanathuazin, se vrhl do ohně, a vyšel z něj jako slunce. Než se ale mohl vydat na nekončí pouť oblohou, museli mu bohové dát svou krev. A tak se bohové obětovali, aby uvedli svět do pohybu.
Aztékové svými krvavými rituály, které jim získali nechvalnou proslulost, napodobovali činy bohů. A udržovali Slunce naživu tím, že jej krmili krví. Protože se báli, že se naplní proroctví o Pátém Slunci (Aztékové byli velmi pokročilí astronomové, Páté slunce podle nich bylo naše slunce). Podle proroctví slunce pohasne a Aztékové zaniknou.
Aztékové přišli do Mexika podle legend ze severu. Někdy se mluvilo o imaginárním domovu Aztéků, o „Místě sedmi jeskyň“, Chicomotzóc. Jindy o „Zemi bílých volavek“, Aztlán. Aztékům bylo prorokováno, že budou putovat, dokud nenajdou orla, sedícího na kaktusu. Orel jim pak ukáže zemi, kde se mají usadit, a kde budou s požehnáním svých bohů vládnout. Orel dovedl Aztéky k jezeru Texcoco na náhorní plošině pod vrcholy Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.
Protože tato země již byla osídlena, na Aztéky zbyl jen ostrov na jezeře, plný hadů. Ale orel je dovedl na toto místo a Aztékové se zde usadili, vyhubili hady a začali budovat svou civilizaci. Toto je legenda odkazující na státní symbol Spojených států Mexických – orel, který sedí na opuncii a požírá hada.
Během relativně krátké doby Aztékové vybudovali mocnou říši, sahající od oceánu k oceánu. Bohové žehnali jejich činům. Postupným vysoušením jezera získali Aztékové další místo pro své město. Výtečnou diplomacií, obratným obchodováním a zejména nezdolným válečným duchem si podrobili všechny své sousedy a připojili je ke své říši. Aztékové měli povinnou vojenskou službu a téměř neustále vedly výbojné války, takzvané květinové války, jejichž možná hlavním cílem bylo získávání zajatců pro oběti slunci. Vypráví se, že při dokončení velkého chrámu Templo Mayor za vlády Montezumy II. bylo obětováno dvacet tisíc zajatců v pouhých čtyřech krvavých dnech. Krev byla největším darem, jaký Aztékové znali, symbolem samotného života. Obětiny prováděli ti nejvýše postavení kněží, kteří obsidiánovou dýkou vyřízli srdce oběti a mrtvé tělo shodili z pyramidy tak, aby krev zbrotila její stěny.
Ale Aztékové také měli proroctví o návratu Quetzalcoatla, Opeřeného hada, který převezme vládu nad říší Aztéků. Toto proroctví přišlo velmi vhod Hernandu Cortézovi. Nijak se nebránil zaujmout roli Opeřeného hada. Navíc Montezumovy II. bylo předpovězeno, že zemře, a spolu s ním že zanikne i jeho lid. Příchod Cortéze coby Quetzalcoatla a nový způsob vedení války – španělé byli dobyvatelé, zabíjeli a rabovali, nesnažili se získat zajatce – znamenaly pád mocné a vyspělé říše Aztéků. Vše pohanské muselo padnout před dobyvateli z civilizované Evropy.
Během relativně krátké doby se všechny předzvěsti naplnili. Montezuma II. zemřel, s ním začal umírat i jeho lid a během relativně krátké doby zůstal z mnohamilionového národa pouhý zlomek. Cortéz si podmanil říši, která zahrnovala dnešní Mexico, Guatemalu a Belize, a udělal z ní kolonii Španělska. Aztécké stavby byly zničeny, a ty, které byly příliš velké, byly zasypány, a na jejich „hrobech“ vyrostli křesťanské chrámy. A Španělsko si podrželo nové kolonie dalších 300 let, přičemž původní obyvatelstvo bylo zdecimováno tím nejhorším, co dobyvatelé přivezli. Neštovicemi.
Dnes jsou zpochybňovány krvavé rituály Aztéků. Jedno z možných vysvětlení mluví o tom, že obětováni byli jen odsouzení zločinci, ale conquistadoři, neznalí aztécké kultury, si vše vyložili jinak. A nebo, protože svědectví o lidských obětech a o jejich počtu, pochází od Cortéze a jeho historika, se jednalo o účelové tvrzení, které ospravedlnilo válku proti předkolumbovským kulturám a krutost, s níž byla vedena.
Coatlicue, Toci, Teteo Innan, Cihuacoti. Podle všeho různá označení jediné bohyně. Zobrazována byla se dvěma dračími hlavami, prsy ochablými kojením, se spáry na rukou i nohou, a v suknici s chřestýšů. Pramáti, Matka bohů, Matka Země. Bohyně úrody, ohně, smrti, života, znovuzrození, země a žen, které zemřely během porodu. Je ústřední ženskou bohyní, symbolizuje dualitu země (zrod i smrt). Je matkou (krom dalších) Huitzilopochtli, Coyolxauhqui, Quetzlcoatla a Xolotla.
Huitzilopochtli je bohem slunce a války, nahradil svou matku coby nejvýznamnější deitu Aztéků. On byl tím, kdo vyzval Aztéky k putování a k založení města Tenochtitlanu. Legenda vypráví, že když se narodila Coyolxauhqui, spojila se dalšími čtyřmi stovkami dětí své matky, s bohy hvězd na obloze, a na matku zaútočila. V okamžiku smrti Coatlicue se z jejího lůna vynořil Huitzilopochtli, dospělí a plně vyzbrojený, a pustil se do boje se svými sourozenci. Mnoho jich zabil, včetně Coyolxauhqui, kterou potom hodil na oblohu, kde se stala měsícem. Jiné legendy vypráví, že se objevil právě včas, aby zachránil svou matku před smrtí, a že jeho boj proti sourozencům byl zkouškou síly – pokud by Coatlicue padla, byl by zničen samotný svět.
Tezcatlipoca patřil k centrálním bohům Aztéků. Byl spojován s noční oblohou, kouzly, válkou, snahou, nočním větrem, s hurikány, se severem, se zemí, s nedouladem a nepřátelstvím, s obsidiánem, s vládou, s pokušením, s krásou, a dalšími. Jeho jméno znamenalo „Kouřové Zrcadlo“ podle obsidiánu. Legenda Pěti Sluncí vypráví o tom, že první stvořené, Slunce Země, kterému vládl, bylo zničeno Quetzalcoatlem, který udeřil Tezcatlipoca. Tezcatlipoca se poté změnil v jaguára a když Quetzalcoatlovi oplatil jeho útok a srazil jej, zničil třetí stvořené, Slunce Větru.
Jiné mýty hovoří o tom, že svět byl stvořen čtyřmi bohy. Tetzatlipoca, Quetzalcoatl, Huitzilpochtli a Xipe Totec jsou všem někdy zmiňováni jako (popořadě) Černý, Bílý, Modrý a Rudý Tezcatlipoca. Tito čtyři Tezcatlipocové byli syny Ometecuthli a Omecihuatl, vládce a vládkyme, a stvořiteli všech ostatních bohů, světa a lidí.
Chalchiuhtlicue byla manželkou boha Tlaloca. Byly jí obětovány malachitové a nefritové šperky, někdy i ženy a děti. Byla bohyní řek, jezer i moří. Měla nefritovou suknici a patřila k nejkrásnějším bohyním.
Tlaloc byl bohem padající vody. Bůh deště patřil k nejdůležitějším v pantheonu Aztéků a jeho svatyně byla na vrcholu pyramidy Temple Mayor v Tenochtitlánu hned vedle svatyně Huitzilopochtliho. Zobrazován byl se tesáky, pokřivenou holí v ruce a s čelenkou z volavčího peří. Jeho poslem byla ropucha, patřili mu utonulí a ti, kdo zemřeli na dnu, vodnatost nebo ti, kdo trpěli kožními chorobami, a proto je po smrti nepálili, ale rovnou pohřbívali. Slzy dětí měly přivolávat déšť, a tak byly děti pro Tlaloca někdy schválně týrány.
Mayahuel byla bohyní spojovanou s plodností a s jídlem, zosobňovala alkoholický nápoj pulque.
Mictlantecuhtli a Mictecacihuatl byli králem a královnou Mictlanu, nejnižší úrovní podsvětí. Zde končili ti, kdo nezemřeli hrdinskou či čestnou smrtí. Během čtyřletého putování plného strádání byla duše očištěna od všeho pozemského. Mictlan nebyl příjemným místem, byl nehostinný a pustý, ale utrpení čekalo duše jen po cestě. Severní vítr přinášel Aztékům z Mitctlanu nářek mrtvých a také různé choroby.
Nanahuatzin a Tecciztécatl jsou bohové, kteří se na počátku časů po poradě bohů obětovali, a po mnoha očistných utrpeních se vrhli do ohně, aby dali vzniknout slunci a měsíci.
Quetzalcoatl, Opeřený had, byl jedním z mála aztéckcýh bohů, kterého považaovali za dobrotivého. Dal lidem kakaové boby a čokoládu. A jelikož byl zobrazován bílý a s vousy, Montezuma II. snadno uvěřil, že Hernando Cortéz, bílý a vousatý, je vracející se Opeřený had. Conquistador toto proroctví využil ve svůj prospěch.
Jako jaguár ve skoku je zobrazován Tepeyollotl, bůh tmy, jeskyní a země, jehož vyvoleným zvířetem byl právě jaguár. Tepeyollotl je původcem zemetřesení a sesuvů, ale také je v každé ozvěně.
Xipe Totec byl bohem staženým z kůže. Jeho obětiny kněží stahovali také, a do kůže obětí se oblékali. Xipe Totec byl bohem jara a obnovy, nového života. Žlutá barva byla jeho a i jeho obětiny bylo malovány na žluto, než byly staženy z kůže.
Xochipilli, květinový princ, je bohem lásky, her, květin a kukuřice. Byl bratrem Xochiquetzal, bohyně lásky, rozkoše, milenců i prostitutek, a podle některých legend i stvořitelky lidstva, a manželem Mayahuel. Xochiquetzal byla první manželkou Tlaloca, ale unesl ji Tezcatlipoca, nejspíše nejmocnější univerzální moc mezi bohy Aztéků, a vzal si ji za ženu. Pro ni byly obětovány mladé ženy a krásné dívky. Svedla i boha Yappana, který byl symbolem asketického života v sebeodříkání a celibátu. Když ho svedla, usekla mu hlavu, a proměnila ho v souhvězdí štíra na obloze.
Omlouvám se za delší prodlevu, času se nedostává... K Aztékům bych se asi ještě časem vrátil, je tu toho hodně, co ještě nebylo řečeno.