Jak jste si mnozí všimli, dnes jsme se s Kelčou zúčastnili Stafbull show pořádanou LBT.
Ráno vstávačka, vyvenčit bestie, nakrmit domácí.. Kelča, vzhledem k tomu, že se od ní očekával výkon, nedostala nic. Inu rozhodla se nám ukázat svou odvrácenou tvář. Čekal jsem s ní v pokoji než se nakrmí ostatní, potom vešla Míša a Kelča bez varování vystartovala proti ní, strhl jsem jí a v tu chvíli se otočila proti mě. Nešlo jí usměrnit ani po dobrém ani po zlém. Jednoduše byla v takovém amoku, že se uklidnila až potom, co se vyčerpala. To, že se nestalo nic vážného můžeme vděčit jen tomu, že měla nasazený náhubek. Po pulhodinovém zápase, jedné studené sprše, napůl staženém náhubku a třem škrábancům, se konečně povedlo odtáhnout ji ven, kde se konečně uklidnila.
Naložili jsme ji do auta a úspěšně dorazili na cvičák, kam už se pomalu trousili účastníci a diváci závodů. Zapsali jsme se do startovní listiny na monkey track, weight pull sprint jsme vynechali tušíc, že bysme se nevešli do ohraničené dráhy.
Trpělivě jsme čekali než přijde naše chvíle, mezitím si párkrát zkusili proběhnout trasu.
A přišel náš start, mocně jsem s Kellynou vyběhl vpřed, překonala áčko, jeden skok, druhý skok a u proskoku gumou se zasekla. Třikrát sem se ji pokusil přesvědčit a nakonec raději překážku vynechal ( za vynechání je penalizace 20 vteřin), následoval přeskok "žebříku" a tunel, kterým vtipně prolézal spolu se psem i psovod. Pak už jen menší plátěná překážka, houpačka, lávka a cíl. Celkový čas s penaltou kolem 1:11. Přesto, že tento čas byl daleko za vítěznými, nebyl poslední! Zase ten prokletý proskok!.)
Tedy až na raní "incident" probíhalo vše dobře... a pak přišel odpolední incident.
Při rozhovoru s přáteli ohledně Kelly a jejího chování jsme evidentně zakřikli to, že venku s ní není problém. Do té doby seděla "u nohy", sem tam poštěkávala po psech, ale jako by to slyšela a v mžiku se otočila proti mě a předvedla to samé co ráno. Zuřivě mi skákala po obličeji a krku. Mezi lidmi s kterými jsme se bavili byl i figurant Jirka, kterému jsem ochotně předal vodítko abych jí mohl na chvíli zmizet z dohledu a ona měla čas se uklidnit. Potom, co jsem se vrátil na dohled, mě stále upřeně hleděla do očí a nenechala si ujít přiležitost, aby znovu vystartovala. To se několikrát opakovalo, ale po kratší společné chůzi, jsem ji znovu mohl chytit za vodítko, bez toho, aby pokračovala v útocích. Od té chvíle byla znovu jak vyměněná. Nutno dodat, že narozdíl od rána, odpoledne svou roli sehrál i stres. Přeci jen není na takové akce příliš zvyklá.
V soutěži předčila naše očekávání zaběhnutou dráhou. Ale také potvrdila, že dlouhodobě funguje lépe ve výběhu, než ve vnitřních prostorách. Ohledně jejího chování dáme hlavy dohromady s dalšími lidmi, kteří se zabývají problémovým chovaním psů a zkušenějšími lidmi pracujícími se psy typu bull.
Uvažovali jsme nad zařazením do adopce, ale v souvislosti s posledními událostmi tomu tak ještě nebude.
