LANNA: prvni diagnoza byla stanovena jako dubiozni a infaustni s vyjádřením MVDr. Ošmery, že lze do psa nainvestovat desetitíce ke stanovení diagnózy, ale že je možné, že diagnózu s plnou přesností nikdy nestanoví. Pokud by stanovil, stejně problém nebude řešitelný. Pes neměl hlubokou citlivost, k čemuž se MVDr. Ošmera vyjádřil tak,že pokud pes nemá hlubokou citlivost déle jak 12 hodin, je 50% šance, že bude chodit, pokud je ztracená hluboká citlivost déle než 24 hodin, je zde pravděpodobnost asi tak 5%. A je-li hluboká citlivost ztracená již takto od štěněte, tak nevidí sebemenší šanci na to, že by pes někdy chodil. Poznamenal, že se jedná o vrozenou neurologickou vadu, kdy je průserem to, že štěně teprve roste, že s každým dnem, kdy poroste, se bude nerovnoměrně vyvíjet.
Tato stanovená neurologická vada pak byla upřesněna MVDr. Duchkem, že se jedná o dermoid, který s tímto neurologickým poškozením souvisí. Řekl, že pokud chceme, může se to rozříznout, ale že s obrovskou rpavděpodobností se pes z narkózy probouzet nebude, protože se potvrdí akorát to, že prostě s tím nic nepůjde. Proto on navrhl eutanazii jako nejschůdnější řešení.
Co se týče Artuše, tak nevím, proč pořád někdo vytahuje nějaké staré případy - to bysme si tu mohli povídat do nekonečna.
Artuš na tom byl zle - hodně veterinářů po týdnu na kapačkách řeklo, že pokud se do pár dní nezvýší počet bílých krvinek, že to smysl nemá. Tak se čekalo, co ukážou další dny. Počty krvinek se začaly zvyšovat.
A myslí že tady patří díky nejen Míše, ale i veřejnosti, která léčbu umožnila zafinancovat (ono skoro čtyřicet tisíc je fakt hodně) a v neposlední řadě i několika nyxákům, kteří dorazili se svými vlastními psy a umožnili dárcovství krve a plazmy, bez které by Artuš nepřežil na 100%.