• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VON_GILOTINErecenze a kritiky aktualnich (i neaktualnich) filmu
    DYLER
    DYLER --- ---
    Veni, vidi, vici, 2009

    Začínám se vážně strachovat o duševní zdraví některých filmových tvůrců, jako třeba Pavla Gőbla, který před dvěma lety vyplodil věc zvanou Veni, vidi, vici. Režisér hodně nevýrazné (a vpravdě nudné) filmové adaptace divadení hry Ještě žiju s věšákem, placáčkou a čepicí očividně potřeboval na chleba, jinak si nedovedu jeho počínaní vysvětlit.

    Recept: vezměte bagetu Crocodille, O2, Rádio Impuls, MFF KV a hromadu dalších product placementů, nechte generálního sponzora, ať nadhodí stupidní námět, sežeňte jednoduchý scénář o třech stránkách plných klišé, angažujte přítelkyni hlavního producenta, zbytek okořeňte druho až třeti řadými celebritami, lehce protřepejte a podávejte vyblité do záchodové mísy.

    Předně – Veni, vidi, vici se neodehrává v Malé Asii, jak by možná někdo čekal, ale v golfovém resortu u Karlových Varů. Tedy, mladý brigádník (nevyýrazný Filip Tomsa) přijede původně za svým strýčkem-hoteliérem (hloupě bodrý Václav Postránecký) přivydělat si pár kaček mytím nádobí, jenže odpalovat třináctkou mu prostě jde líp. Proto se spřáhne s učitelem golfu (Bohumil Klepl) a začnou spolu vítězné tažení proložené nepříjemným zraněním.

    Do toho si připočítejte jednu milenku (tragická Jitka Kocurová), jednoho záporáka (přibuznělý Jaromír Nosek), Tomáše Kluse (jedna replika na motorce), Karla Gotta (jedna replika ve foyer), Romana Skamene (bez repliky; pouze odpálí míček), Walda Gang (tady už se o mě pokoušela mrtvička; chvála bohu, že nezpívali Když jdou na mužskýho léta…) a Petra Novotného (shrábne 150 000 a slíbí, že udělá koncert na Sněžce).

    Veni, vidi, vici je stupidní záležitost. V první polovině filmu se asi pětkrát po sobě opakuje ta samá scéna (zmožený brigádník si jde postěžovat ke strýčkovi), která je vystřídaná už půl hodiny předem očekávatelnými výstupy a hlavně neuvěřitelnými náhodami (pasáž, kdy si jde Tomsa vyzkoušet „poprvé“ golf budiž příkladem).

    Bodejť by to bylo koukatelné, když má scénář na svědomí Radan Dolejš (a dramaturgii Radek John), prznitel vkusu českého diváka a toho času programový ředitel ČT1. Dříve ale také spolu s Ivanem Rősslerem expert na zábavu TV Nova. Koneckonců jeho kapela Šlapeto, resp. Patrola se vedle Silvestrů objevila i v tomhle filmu, o jehož zbytečnosti a přínosu snad nelze pochybovat...
    ZUZIPA
    ZUZIPA --- ---
    Jo a taky jsem viděla horůrek Insidious
    Insidious (2010) | ČSFD.cz
    http://www.csfd.cz/film/280046-insidious/

    Krátké hodnocení: 8/10 - atmosféra nadprůměrná, závěr trapnej (jako snad u všech hororů takže v pohodě). Rozhodně ne do kina.

    Můj hlavní problém s hororama je, že nesnášim lekací horory. Chci se bát ne lekat. Takže odpadá většina americký tvorby. Od té doby co jsem kdysi dávno promítala Oko (http://www.csfd.cz/film/71277-oko/) jsem se v podstatě nebála (od Oka se bojim sama večer ve výtazích;)). U tohohle hororu jsem se bála a jsem docela ráda, že jsem ho viděla přes den a stejně jsem ho občas vypínala abych si oddychla (ale mě neberte jako bernou minci, když film uhodí na tu "mojí" strunu tak jsem neuvěřitelnej posera a zavírám oči, když vidim že se blíží TA scéna, kde se objeví zrůdička). Líbí se mi, že celý film není předuchováno (aneb nebafaj na mě rozšklebený mordy za každou záclonou), ale jen tušíte že tam něco je a občas to i vidíte. Naopak konec Vám to vynahradí a posledních 30 min je to klasika - odhalené zlo už pro mě není vůbec děsivé. Chápu že nějak to uzavřít musej, ale zombie scéna jak se duchové tlačej ze skříně je opravdu už moc a závěr jako takovej si taky mohli odpustit...

    Opět je to žánrova, kdy si za hodinu nevzpomenete na hlavní postavu. Ale bavila jsem se, což je účel. Takže doporučuji.

    ZUZIPA
    ZUZIPA --- ---
    PIZI: Aaa já to znám pod českým názvem Smrtihlav;) Děkuji
    PIZI
    PIZI --- ---
    ZUZIPA: Nemůžeš si vzpomenout na Dark City.
    ZUZIPA
    ZUZIPA --- ---
    Včera jsem zkoukla film Správci osudu
    Správci osudu / Adjustment Bureau, The (2011) | ČSFD.cz
    http://www.csfd.cz/film/257240-spravci-osudu/

    Krátké hodnocení 8/10 - romantický film nadstandartně dobrý (přítel neusnul), scifi průměrné. Není film do kina.

    Naštěstí jsem se poučila a naprosto nic nečekala. Díky tomu jsem byla příjemně překvapená. Je to velmi kvalitní oddychovka k žehlení, nebo jen tak po dlouhém dni, kdy si chcete dát skleničku se svou drahou polovičkou a moc nenamáhat mozek (ale zase nechcete filmy typu Moje krásná čarodějka). Nic víc nečekejte a bude se Vám to taky líbit.

    Mám načteno hromadu knih od Philipa K. Dicka, ale tuhle naštěstí ne. Co se mi zdá (ale nemusí to tak být nečetla jsem to), tak museli strašně osekat psychologii ústřední postavy. Dick má tu skvělou vlastnost, že jste po celou dobu čtení hrozně zmatení (spolu s hlavní postavou) a konečné rozuzlení je jako rána z milosti do psychicky rozložené mrtvoly. Navíc Dickovské hledání boha a jeho vztah k němu je taky klasika. Slibovalo to psychologicky vypjatou podívanou s pěkně paranoidní zápletkou. Ale je to taková pohádka o hodném princi a bezmocné princezně (jemu vezmou číslo a i když se oba srdceryvně milují tak on jí nemůže zavolat tudíž se už nikdy neuvidí - to kurnik ta slepice nemůže pohnout zadkem a zavolat ona jemu a zeptat se co kurnik je když jsou si tak souzeni? To mě na filmech vždycky rozčiluje, ale jak říká přítel o čem by to pak bylo že...).

    Ale jak píšu - hezky udělaný a na romantickej film je to nadstandart, čili má to aspoň nějakej děj a zajímavou myšlenku. A když jsem u té myšlenky tak nemůžu opomenout film, kterej už nevim jak se jmenoval, ale bylo to skvělý noir, kde podobný agenti vylaďovali skutečnost (ale včetně změn budov atp) když běžný lidi uvedli do umělýho spánku a hlavní hrdina byl na spánek imunní - to bylo pravý Dickovský psycho. Tohle je hollywoodskwj přeslazenej čajíček... Ale jak píšu lepší než většina bezduchejch romantickejch paskvilů...
    ZUZIPA
    ZUZIPA --- ---
    DYLER: plus za music editora a hlavně podle skutečný události to se cení;)
    DYLER
    DYLER --- ---
    YouTube - ‪Shorter Film‬‏
    http://www.youtube.com/watch?v=qNfnzMZsT6M
    SALAMIN
    SALAMIN --- ---
    Ahoj, mohl bych Vás požádat o ohodnocení tohoto klipu? jedná se o propagační video od Marka Partyše. Píšu o tom článek do studentských novin a zajímal by mě názor odborníků. Díky za jakýkoli postřeh. http://www.youtube.com/watch?v=qb_zsVnXEnQ
    DYLER
    DYLER --- ---
    Lidice, 2011

    O jednom z největších českých projektů za poslední dobu toho bylo napsáno mnohé. Nejdříve se zjistilo, že scénář Zdeňka Mahlera, který s ním vyhrál nějakou hušákovskou cenu je nedotažený, takže původní režisérka Alice Nellis jej musela předělávat. Načež onemocněla a filmu se musela chtě-nechtě vzdát ve prospěch Petra Nikolaeva. Ten je znám hlavně jako režisér poměrně ceněné věci …a bude hůř.

    Točit Lidice, film (někteří ještě koketují s předponou velko - tak to se, milánkové, uklidněte) o vypálení jedné české vesnice za heydrichiády, byl trochu oříšek. Na pár témat je tahle republika prostě citlivá, takže jakmile se někdo dotkne hokejistů, Evy a Vaška nebo řádění nacistů v českých zemích, je holt zle.

    Lidice si prostě zasloužily jiný přístup než většina domácí tvorby za uplynulých pár let. Nikolaev se toho chopil po svém, takže ačkoliv hned první scénou, která se na plátně objeví, je soulož, snímek vás vtáhne do víru prakticky okamžitě. Čímž samozřejmě nutně neříkám, že se na téhle vlně veze po zbytek 126 minutové stopáže. Má hluchá místa (zvláště ke konci), ty se ale lehce podaří vytěsnit z hlavy na úkor těch slušných.

    Jenže – to není zásluhou na začátku vzpomínaného scénáře. Za to může spíš režisér a kamera Antonia Riestry (mimochodem místy rozmazaná a nepodařilo se mi rozluštit, zda to byl záměr, nebo demence, ale filmu to neprospělo). Ani pár dní po zhlédnutí filmu se totiž nemohu zbavit dojmu, že Mahler sice dokázal poslepovat pár konkrétních věcí do jednoho celku, ale po zevrubnějším zkoumání to celé nějak nesedí. Chápu, je to film, musí se v něm občas jednat zkratkovitě na úkor něčeho dalšího, ale snad divák není takový blb, aby si neuměl dát dohromady dvě a dvě.

    V hlavní roli se představí (překvapivě umírněný) Karel Roden coby Šíma, který si ve vězení odpykává trest za zabití svého syna. A právě to vězení je jednou z největších slabin Lidic. Je jasné, že scénárista z toho (díky své pohodlnosti?) potřeboval nějak vybruslit a loch byl jednou z možností, takže proč ji nevyužít. Jenže celý film to strašně zpomaluje. Už už semá „vypalovat“, promiňte mi mou familiérnost, a najednou jsme zpátky v lágru? Aha – Šíma má (úplnou náhodou) tisknout seznam obětí poprav na zítřek. A co čert nechce, jsou to muži z Lidic, odkud pochází. V další scéně zase jede jeho druhý syn na Heydrichův houslový koncert na Pražský hrad. To jsou takové náhody, až to bije do očí. Nehledě na to, že to z filmu dělá spíš televizi s více ději najednou.

    Lidice mají i světlé chvilky. Třeba právě scénu vypalování, kdy vojáci popíjejí pivo, skvělou výpravu, zvládnutí reálií (sudy s vápnem na korbě, hodně syrová scéna zplynování dětí) nebo některé dialogy (ping-pong „Atentát na Heydricha byl v pořádku.“ – „Já si to myslím taky.“). Pokud si myslíte, že se mezi nimi zaskvěl i Jan Budař, pak ano, ale to nic nemění na tom, že hraje pořád ty samé rádobyvtipné nahrávače a už mě tím trochu unavuje.

    Asi nejlepší scénou filmu je pak Šímův příjezd do zasněžených Lidic. Tedy do míst, kde dřív Lidice stály. Tady pro mě ovšem nastal asi největší problém filmu. Ten totiž pokračuje ještě dobrých dvacet minut a jednou ze stěžejních scén je návrat lidických žen do památných míst. Na monstrakci dorazí i Šíma, který se místní papaláše snaží přesvědčit, že jako jediný muž přežil. To se jim ale nehodí do krámu, takže je odvezen kamsi na pole a začíná žít život v bývalé výhybkárně.

    Zde jakoby se ujal režie Filip Renč a točil pokračování Hlídače č. 47. Mě je přece úplně jedno, co ta postava dělala „poté“. Realita s fikcí si mnou ruce. Takovou dávku patosu jsem naposledy zažil u Tmavomodrého světa, kde ležel Ondřej Vetchý na posteli v nemocničním lágru. Vrcholem byl výčet jmen Lidice v závěrečných titulkách, které autoři stáhli odněkud z jihoamerického klonu Facebooku.

    Lidice jsou slušný film, výborné rozhodně ne. Pro děti školou povinné akorát, pro ty, kteří se chtějí dojímat také. Nic víc, nic míň. Někomu se to jistě bude zdát dostačující. Ale stále si kladu otázku – jak by ten film vypadal, kdyby jej přece jen točila Nellis? Osobně se totiž domnívám, že tak moc by na pilu netlačila. Ale to je asi tak vše, co pro to mohu dělat.

    PS: Scéna s králíky je hloupá, raději se podívejte na tohle - http://www.csfd.cz/film/92352-rabbits/
    KFF
    KFF --- ---
    ELGEMA: Pardon za gramaticky fasismus, ale v kontextu "sledovat film" je spravna verze "zhlednout", "shlednout" znamena koukat shora dolu. Ja jen, ze na tu spatnou verzi narazim v ruznych filmovych auditech skoro porad:)
    VON_GILOTINE
    VON_GILOTINE --- ---
    DYLER: snim ci bdim. ze tyden klesa je fakt uz dlouho, ale tak toto je jiz..prilis.
    DYLER
    DYLER --- ---



    DYLER
    DYLER --- ---
    PIZI: Já tady pracuji s příměry, ve výsledku je jedno, zda se jedná o Hřebejka, mladého Svěráka nebo Nikolaeva. To, co píší, nejsou recenze. To je prapodivný útvar sestávající ze špetky osobních dojmů dokořeněných lacinými motivy z press kitu.

    Namátkou jsem si třeba z archivu vytáhl Mirčinu kritiku Kawasakiho růže. Opakuje v ní stokrát obehrané - (...) To však nic nemění na odvaze úspěšné dvojice přejít od komediální nezávaznosti k námětu natolik silnému, zásadnímu a zrádnému – zvláště když odmítá jednoduché soudy. (...)

    Jako by tím chtěla upozornit - bacha, Hřebejk, to nejsou jen Pelíšky, on to umí i na vážnou nótu. Samozřejmě se tohle nejdřív propralo v hromadě tiskových zpráv a nutno dodat, že Hřebejkovi jde spíš ta "sranda". Neobviňuj mě, prosím, opět ze subjektivity. To jasně dokazují už jen čísla návštěvnosti (když tedy lehce pomineme fakt srovnání návštěvnosti kin z roce 99 a nyní).
    PIZI
    PIZI --- ---
    DYLER: Text jsem si precetl. Nenalezl jsem v nem nic co by naznacovalo ze hlasaji neco od nekoho jineho. Jestli mas nejakou konkretni cast, ze ktere je patrne hlasani veci od jinych, napis ktera to je a proc.
    ELGEMA
    ELGEMA --- ---
    Melancholia (2011)

    Shlédla jsem Melancholii teprve včera večer a mám proto pocit, že by dojmy měly ještě trochu odležet.
    Film je rozdělený na dvě oddělené části sledující pohledy dvou sester na počínající konec světa. Mimochodem předěl mezi dvěmi částmi filmu je natolik strohý a jasný, až mi přijde jako záměrný výsměch této filmařské technice. První část nazvaná Justine tematizuje opulentní svatební večírek plný roztodivných charakterů – od racionální a sarkasticky skeptické matky, přes žoviálního otce, tak trochu duchem někde jinde. Svatební část potěší krásnou Kirsten Dunst, ale nudí pro mě dlouhými dialogy u kterých jsem občas pochybovala o účelnosti pro příběh. Zvláštní pochvalu uděluji maskérce a kadeřnici Kirsten Dunst, které do jediného vlásku a jediné spadlé řasy přizpůsobovaly psychickému rozkladu nevěsty i její účes a make-up (toť dámská vložka).
    Justine, tušíce blížící se katastrofu, nucené veselí dekadentně zbohatlického večírku bojkotuje útěky do depresivních stavů a hysterie. Střídavě hledá útěchu u svých rodičů, ani jeden jí však neposlouchá. Ve vztahu k manželovi se projevuje i temnější, vypočítavá a apaticky sebestředná povaha hrdinky. Navzdory zdlouhavosti obsahuje první část jednu z nejlepších scén filmu, kdy Justine v amoku mění vystavené reprodukce bezduchých modernistických obrazů za klasická plátna zobrazující smrt a katastrofy. Zpětně si nejsem jistá, zda se první část filmu ve skutečnosti opravdu odehrála nebo se jedná jen o obraz zmatenosti, nejistoty a deprese jedné z hrdinek. Např. neustále opakování faktu, že hřiště v zámeckém parku, kde hrdinové žijí je 18 jamkové, když to je zcela zřejmé (jestli se nepletu, tak 18 jamek je standardní množství a není proto nutné to tolik zdůrazňovat nežádáme- li zrovna o zelenou kartu?) a v druhé části filmu se dozvídáme, že ve skutečnosti hřiště má jamek devatenáct. Jako by se hrdinka chtěla zachytit nějakého pevného bodu, který by jí dal pocit jistoty v zoufalství a strachu, který prožívá.

    Pohrdání Triera současnými hodnotami z první části jen srší. Symbolizuje ho až moc okatě šéf Justine, který ji i na jejím svatebním večírku pronásleduje a nutí vymyslet reklamní slogan. Sutherlandova postava, pro mě příliš plochá a čitelná, zase divákovi z počátku přijde odlehčující, vtipná a přes kapitalistické zbohatlické vtípky příjemně osvěžující, aby se nakonec ukázalo, že je ze všech nejvíc ubohá.

    Druhá část filmu pojednává o Clair, rozumnější, a upjatější sestře Justine. Clair pečuje o zhroucenou a depresivní Justine na sídle, kde se odehrával svatební večírek – nevíme jak dlouho po obřadu, zda se vůbec svatba odehrála, ani proč se Justine zhroutila. Časově však děj zapadá do doby, kdy se z neškodné hvězdy Melancholia stala planeta ohrožující život na zemi. Výkon Kirsten Dunst je zde sugestivní a hloubka její deprese je až děsivá. S tím jak se planeta Melancholia blíží a divák tuší neodvratitelný konec, Justine se uklidňuje a její sestra naopak prožívá pocit hrůzy a strachu o vlastní rodinu. Ch. Gainsbourg hraje skvěle a prvoplánově jednosměrné postavě Clair dává mimikou o mnoho víc, než by si scénář zasloužil. Pro diváka je Clair lidštější než Justine i přes snahu režiséra předložit ji jako postavu povrchní. Pro mě rovnice Justine = vědoucí, která prozřela a nelpí na mizerném pozemském životě a Clair = neschopná smířit se s nevyhnutelným, prostě nefungovala.
    Samotný zánik země je zobrazen díky hudbě i obraznosti natolik sugestivně, že pocit neklidu a paniky je až nesnesitelný. Planeta Melancholia je v podání Triera v podstatě krásná a strach se mísí s fascinací.

    Suma sumárum Trier ve filmu tvrdí, že život na zemi nestojí za truchlení, je nicotný a zlý, a proto bychom ho neměli litovat. Tvrdí to filmařsky velmi šikovně a většinu jsem mu věřila bez pochybování. Oceňuji nádherné obrazy (úvodní sekvence byla skvělá) i hudbu. Některé části filmu mi ale přišli trochu prázdné, dialogy nesmyslné. Naštěstí slabší části vždy vystřídala některá silná scéna, která mě zas usadila do židle a já si celý film užívala za pocitu vnitřního napětí z neodvratitelnosti a definitivnosti konce. Podobný pocit jsem měla při filmu Requiem za sen a podobně dlouhé bylo i ticho na konci promítání. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že Trier natočil film hlavně o sobě a pro sebe a snaha vypovídat se z úzkostí a strachů je doslova hmatatelná.

    Na závěr bych měla zásadní výtku ke jménu, jakým syn Clair oslovoval Justine „aunt Steelbreaker“ mi totiž neustále připomínal Elišku Lamželezo z Noci na Karlštejně a k té měla Justine dost daleko.

    Mám-li kvantifikovat 75 %
    DYLER
    DYLER --- ---
    PIZI: Diky za pripomenuti. Zkus si ten text precist jeste jednou. Spacilky v podstate nemaji nazor, Spacilky jsou hlasna trouba jinych. Uz si rozumime?
    PIZI
    PIZI --- ---
    DYLER: hodnotny film z tveho hlediska. Hodnotnost filmu je subjektivni a je samozrejme, ze kazdy kritik muze za hodnotne povazovat neco jineho.
    DYLER
    DYLER --- ---
    PIZI: Samozrejme, vliv ma spousta veci. Nejen recenze, ale i dukladna medialni masaz. Problem je, ze tyhle dve veci se (a v MF Dnes obzvlast) nelichotive protinaji. Z drtive vetsiny je tomu totiz tak, ze Spacilovic klan je tou masazi semlen do morku. Ony se s temi tvurci znaji, ba dokonce kamaradi, takze pak se casto stane, ze zatimco hodnotny film (takrka vsechny klubovky) mlada ci stara Spacilka sejme, napr. Hrebejka vyzdvihne s tim, ze si potykali ve Varech na kaficku a je sympaticky uz jen tim, ze vypada jako Woody Allen. To, ze vkus lidi, co chodi na Kamenak, se neutvari z recenzi, me nezajima. V kontextu jde vlastne o jedno a totez.
    KUBAN88
    KUBAN88 --- ---
    PIZI: dobre, bavme se o tom, ze 50% z lidi tu recenzi necte a je masirovana reklamou a PR clanky (kde casto pozitivni recenze vydavaji jako svedectvi kvality), na druhou stranu si myslim, ze lide co kupuji MFDnes a neni jich malo a nejsou filmovymi odborniky, znalci, fajnsmekry si prectou od Spacilove recenzi a utikaji do kina... protoze to psala Mirka... ona je docela v tomhle fenomen podle me, mainstream v praxi apod...
    PIZI
    PIZI --- ---
    KUBAN88: Predpokladej, ja si myslim, ze uspesnost Kabatu ci Kamenaku s temi recenzemi nesouvisi. Jak jsem napsal, predpokladam, ze vetsina tech lidi recenze necte.

    Plus samozrejme v pripade recenze objektivni nazor neexistuje.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam