Dá se mezi nádražky počítat i ta, co je na autobusovém nádraží? Protože podnik nacházející se ve Vimperku je kouzelný. Ty postavičky jsou jak z pera mistra Hrabala :-)
Začíná to sortimentem - na čepu je Platan, pro zmlsance lahvová plzeň, a široký výběr tvrdého včetně bourbonů. K jídlu pak brambůrky pěti příchutí. Servírkou je dáma lehce za zenitem, ale vládnoucí vyváženou kombinací cukru a biče. U stolků a barpultu posedávají postavičky, které se v monterkách snad už narodily, u jednoho ze stolků seděl páreček, který si dával "ještě poslední vodečku", a pak že už konečně vyrazí na ty houby. Vzhledem k tomu, že bylo půl třetí odpoledne, bych tipnul, že by nenašli ani žampiony v regálu blízkého Penny. O chvíli později jsem zaregistroval, že po poslední vodečce následovala decka vaječňáku.
Další čerstvě příchozí evidentně ještě nevstřebal poslední noční dávku alkoholu, což vzápětí potvrdila servírka, která odmítla jeho brblání o špatném pivu slovy: "Nemáš chlastat do rána!".
No a mezi stoly, jako motýl z květu na květ, přesedávala nepříliš hezká, silně obézní dívka neurčitého věku, něco mezi 15 a 25lety, která do každého hučela, jak ho ráda poznala, a ucucávala panáka vaječňáku. Hned se mi vybavila píseň od Tří sester - "Růža se vrací,... tlustá a opilá chvílemi zvrací".
Škoda, že už mi jel bus, protože tam bylo studijního materiálu na dlouhé hodiny.