Bylo mi jasné, že to vyvolá diskuzi. Díky za ni. Vnímám to tak, že jsme jako lidstvo zacyklení a natolik odtržení od přírody, natolik plni konceptů a zabředlí do našeho způsobu života, že nevidíme původ všeho, nedokážeme už vnímat harmonii z přírody, která je ctěna a opečovávána v souladu s přirozenými cykly - protože i naše vlastní cykly jsou narušené. A v otázkách týkajících se života a smrti (jakou jídlo je) bývají diskuze obzvášť podbarvené emocemi, protože jdou až k podstatě samotné.
Proto se nechci dohadovat, kdo má pravdu a jak je to správně. Spíše vybízím nás všechny k tomu, abychom zkoumali do hloubky, na čem je založeno to, čemu věříme. Proto pro mě nemá žádnou platnost, když WHO prohlásí, že lidé mohou žít bez masa. Je to příliš odtržené od reality. Stejně jako argumenty vegetariánů o tom, že jeden hektar pšenice uživí jen tolik a tolik krav a tolik a tolik lidí. Ptám se, je normální, aby kráva jedla pšenici? Není, má se pást a celé je to opět o souvislostech. V momentě, kdy se jakékoliv rozhodnutí, názor, nařízení z lokální úrovně posune na úroveň nadnárodní, vždy bude odtržené od místní reality. Více třeba tu:
http://www.bookdepository.com/Vegetarian-Myth-Lierre-Keith/9781604860801
nebo tu:
http://www.kosmas.cz/knihy/179582/dilema-vsezravce/
URZA: Mrkev a jiné rostliny reagují a cítí stejně jako my. Cítím to tak. Výkumy na tohle téma proběhly ve velkém v minulém století, ale byly tak trochu posunuty do pozadí, neb zemědělství musí planetu nasytit. Nedávám utrhnutí mrkve na rovinu se zabitím králíka, jak píšeš. Ale ctím jejich život, stejně jako život mandelinky a roztoče varroa.
zajímavé čtení třeba tu:
http://www.bookdepository.com/Secret-Life-Plants-Peter-Tompkins/9780060915872
KUATO: Vidím ještě trochu jiné souvislosti. V prvé řadě, kráva NENÍ stavěná na to, aby jedla obilí. To ji zabíjí, stejně jako život ve velkochovu. Stejně tak včelař nemusí zabíjet roztoče varroa, pokud se vzdá touhy po velkých výnosech medu, přestane používat mezistěny, nebude včely očkovat a dovolí jim žít v co nejpřirozenějším prostředí. Viděla jsem sama, že to jde, funguje, ta energie z takto chovaných včel je úplně jiná než u klasického nástavkového včelaření.
docela dobrý výbor příspěvků k tomuto tématu:
http://www.fabula.cz/?192,v%E8ely-jinak-%96-radomil-hradil
A k Tvé otázce, proč jsem vegetariánství opustila? Já ho neopustila, jen jsem začala vidět věci jinak. V širších souvislostech. Těžko se o tom mluví, ale jen abys chápal, jak jsem to měla, nedokázala na maso ani šahat, zvracela jsem, když jsem měla ochrnutému člověku nakrájet kuře. Bylo pro mě nepřijatelné, aby maso bylo součástí mého systému. Od prvního momentu, kdy jsem ucítila chuť na vajíčka mi trvalo půl roku, než jsem si dovolila dát si omeletu. Bylo v tom mnoho odporu a odmítání. Každý koncept a představa o tom, že JÁ maso jíst nemohu, se odlupoval tímto způsobem. Než jsem se odhodlala k tomu, dát si vývar, uběhl další půlrok...
Byl to proces, na jehož pozadí se ve zdravém těle odehrávalo něco úplně jiného, než jsem si myslela. Nějaká prášky na nemoc jsem měla naposledy v minulém století a považuji se za zdravého člověka. Ale zpětně vnímám, že dvacet let striktního vegetariánství/veganství naprosto vyčerpalo můj nervový systém. Těžko se to popisuje těm, kteří vnímají jen projevy nemocí a ne jějich příčiny a těm, kteří staví živočicha nad úroveň rostliny, ale toto je čistě má perspektiva vycházející z propojenosti všech událostí a jevů.
Ano, B.K.S. Iyengar a další se dožili dlouhého věku, jako vegetarián, ne vegan. V jeho případě hrála roli i intenzivní praxe a podpora okolí. Příkladů dlouhého života bez masa je mnoho, o tom nediskutuji. Popsala jsem jen vlastní zkušenost a upřímně říkám, že argumenty typu pět, deset let nejím maso a je mi moc dobře, neberu. Všichni vegetariáni, které znám osobně semtam tu dietu pořuší třeba rybou, nebo polévkou z vývaru, nebo svíčkovou od babičky a to je dost podstatný rozdíl. Dostanou takovou "homeopatickou" dávku, která tělu něco málo dá.
A žádný výzkum, žádné studie niky neukáží podstatu věcí, k té se musíme dobrat sami. Proto neříkám, že můj názor je jediný správný, ctím i ty vaše. Osobně jen zkoumám, odkud ta moje přesvědčení vychází a i proto si dovolím vzdát se vegetariánství po dvacetileté neoblomné víře v něj. Kdo ví, jak to bude za dalších dvacet let?