MAKII: Říkal mě, že sloužil na Piavě, byl rodák z Olomouce, tak tam byl s nějakým Olomouckým plukem ( Jaroslav Vrána, rok narození 4.12. 1898), často mi o tom vyprávěl, ale znělo to spíše legračně, taková ta milosrdná paměť, kdy zapomeneš to vše to špatné a zdá se ti, že to byla samá legrace. Jen jednou mi vyprávěl, že se plížil v nějakém příkopě a proti němu- pak zjistil, nějaký maďarský mladý voják. Oba proti sobě vystřelili současně, táta byl raněn do ruku, ale ten maďar do krku, umřel tátovi v náručí, ten mu dal, ještě než umřel nějakou peněženku s fotkou matky a adresou, pak zemřel, táta neměl odvahu té rodině napsat,ale do smrti to nesl jako Kainovo znamení, v tu chvíli žádný humor, jasně. Já však jsem o té době četl již v desítkách knih a tam je to naprosto opačně. Tak např.: Naprosto mě citově rozebrala kniha Sebastinana Faulkse :Birdsong, to asi byla ta skutečná pravda o WW1. Četl jsem to 3x, víc a víc jsem byl zděšen. Podobnou, takhle děsivou, knihu mám ještě jednu, možná ještě trošku děsivější, a to Louis de Bernieres: Birds without Wings. Je to o době o trošku předcházející WW1, ale ta velká válka je tam již cítit. Kdo to nečetl, ať raději ani nezačíná. Děsivá obžaloba lidstva jako takového.