ze zkušenosti mojí i mého okolí plyne, že ke snížení agresivity případně nárůstu sebekontroly vede vytrvalé praktikování disciplíny, otužování ve snášení/zvládání bolesti (nejlépe obojí zároveň), případně dobrovolné vystavení se prožitku osobní krize - to jsou ve skrze mechanizmy vnitřní. za vnější metody by se dala považovat kontrola interakce s prostředím, ať už sleduji a dávám pozor na druh a kvalitu situací do kterých vstupuji a nebo začnu z gruntu u jídla, které do sebe dostávám.

1) disciplína pomáhá - už jen proto, že pokud 3x denně (když má člověk opravdu problémy je lepší tvrdší program) budu, pravidelně ve stejný čas, praktikovat cokoliv, i kdyby to mělo být čištění bot, vyústí to ve více sebekontroly, sebeovládání, lepší chování a potažmo snížení agrese, už jen proto, že je to sebeovládání. tréningem jednoho sebeovládání dosáhneme zapamatování principů, které jsou pak aplikovatelné v jiných podmínkách.

2) disciplína se zvládáním/snášením bolesti - tréning sebeovládání se zde pojí s vědomím a cíleným snášením zátěže případně stresu. jde o metodu úspěšnější už jen z toho důvodu, že při něm dochází k vychýlení běžného stavu mozkové chemie. tréning je tak náročnější na vůli a soustředění, což následně vede k ještě větší sebekontrole v celkově kratším čase.
v tomto případě jsou pak nadmíru úspěšné metody tréningu bojových umění. například dlouhodobé stání v předepsaných pozicích jako zástupce všech těchto metod nejjednodušší a zároveň nejúspěšnější. (případně kdybyste nevěděli kde se při stání bere bolest a stres. bolest z toho, že tělo a nebo spíš mysl, a především tělo/mysl člověka s agresivní povahou, nedokáže být v klidu, obecně jakákoliv statická forma/pozice, kterou se snaží dosáhnout je provázena silnou vůlí a s tím spojenou tenzí často ne jen myšlenkovou/energetickou ale především tenzí svalovou. dlouhodobá neměnná tenze ale vede k rychlému vyčerpání této vůle/myšlenky/energie (i na tělesné úrovní, co se týče síly a výdrže svalstva) a neprodleně k bolesti, případně při setrvání v pozici k jejímu překonávání/snášení. (důsledky takového tréningu na příčiny a důsledky agresivního chování a jeho zvládání jsou snad zřejmé, pokud ne, pokusím se to rozvést)

3) vystavení se krizi - zahrnuje již předchozí postup disciplíny se snášením bolesti, v případě, že zda však není vůle k sebe překonání, je možné použít vnějšího nátlaku, ať už pomyslíme na přivázání ke kůlu nebo na zavření do tmavé kobky na x dlouhou dobu. metoda je brutální ale také brutálně účinná (v případě že jde o dobrovolné rozhodnutí se takovému procesu oddat). existují i mírnější způsoby jako třeba potní sauna, chůze po žhavých uhlících, běh/tanec do vyčerpání všech sil nebo půst (všechny však vyžadují záměr a silnou vůli).

4) sledování a kontrola interakcí - je metoda nejtěžší z hlediska náchylnosti k opakovanému neúspěchu, vyžaduje záměr a vůli, vede však k úspěchu téměř bezbolestnou cestou (vyjma bolesti pramenící z opakovaného neúspěchu a vlastního selhání ... snášet to je zpravidla těžší než setrvat na psychicky labilní úrovní už jen proto, že jde o vědomí proces)

5) kontrola interakce s prostředím na bázi diety - podle východních nauk medicíny je psychologie člověka značně přeceněný fenomén. agrese podle nich vzniká na nevědomé úrovni skrz přetížení životně důležitých orgánů. dieta a její dodržování pak slouží k ulevení o očistění orgánů zodpovědných za dané agresivní stavy.

podrženo sečteno ...
k sebeovládání vede jedině sebeovládání ruku v ruce s redukcí stresu a to především stresu ze strany vyčerpání nebo ohrožení vnitřních životně důležitých orgánů.
prvním krokem v sebeovládání je očista těla a s tím spojená očista "duše".

Obecně mi připadá účinnější soustředit se na to jak takový situace vznikaj, na jaký třeba nepřiznaný pocity je to reakce, v jakejch stavech nebo v jakym druhu stresu mám tendenci tomu spíš podléhat než jindy apod., co jsou nosný motivy, "spouštěče" takový rekace prostě.. protože jakmile se ten drive jednou probudí tak je celkem pozdě, a i když to dokážu udržet v sobě, a i když to následující třeba tejden dokážu neventilovat nepřímo na svoje nic netušící okolí, odskáču to ten další tejden hlubokou depkou nebo eventuelně blokací páteře, tuhnutím zádovýho svalstva nebo zácpou.

5) neexistuje kouzelný slovo kterfý by mě v tu chvíli uklidnilo, ale objetí funguje docela dobře (jako v boxu:), a taky jsem si v jedný tý knížce co jste nastřelili všim pojmu "nepřiléhavý jednání", ve smyslu vykolejení. Jakýkoliv chování jež narušuje model agresora a jeho oběti, resp. agresora a druhýho agresora, neboli když vidim že si mojí agresi druhá strana nevztahuje a nepřijímá svojí roli, tu energii to neuvěřitelně odčerpá. Nevim jestli jsem dost srozumitelnej, spíš ne, už se do toho motám:)

Podnět:
1) neschopnost vstupovat do konfliktů / vyhýbání se konfliktním situací => nárůst vnitřní tenze
2) potlačení agrese může vést k rozvoji jinejch kompenzativních neurotickejch reakcí, případně psychosomatickejch obtíží
3) agrese je jednoznačně impuls / energie / emoce, která si prostě žádá ventil - už jen proto že je prostě obrannou reakcí na nějakej ohrožující podnět - i na chemický úrovni se prostě uvolní kvantum energie která se neztratí. Neni to "jen pocit". Lze tu energii různě distribuovat v čase, sublimovat apod., ale NELZE ji efektivně potlačit ve smyslu anihilace. Cvičenej jedinec může eventuelně dokázat cíleně spustit neuroprocesy jež zase zpětně spustí chemický a metabolický procesy. kterejma tu energii transformuje na něco užitečnýho, ale obvykle to i tak vyžaduje zapojení fyzický aktivity aby se "ty sračky v člověku v něčem spálily". Problém je ale v tom něco takovýho v danou chvíli vůbec CHTÍT:)
4) Možná by stálo za to podívat se co se ve mě děje metabolicky a neurologicky během takovýho prudkýho agresivního vznětu, jestli jsou rozdíly od "normálních lidí" jen psychologický a nebo i v tom metabolizmu, a pokusit se z toho odvodit jaký jsou možnosti zpracování takovýho biochemickýho nášupu s minimalizací škod pro vnitřní systém i okolí..
V každym případě agresi "přecházet" je asi tak stejně žádoucí jako přecházet chřipku.
Krom toho nepřijatelnost třeba jen verbální agrese v kontextu tzv. "kultivovaný společnosti" mě a priori sere:))