• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MEAJak zvládat sebeovládání, agresivitu, agresivní chování? Víme jak, je to na nás.
    Jak se naučit vhodnému neafektivnímu chování?
    Jak se úspěšně sebeovládat?
    Jak zvládat vlastní i cizí agresivní choutky, pohnutky, agresivní chování?
    Jak na stres?
    Čemu se vyhýbat a co naopak podporovat?
    Jak nezůstat v začarovaném kruhu...

    Textový dokument obecných rad ke zlepšení sebeovládání dle Nešpora
    http://drnespor.eu/sebeow.rtf

    http://www.kosmas.cz/knihy/156882/hnev-a-jeho-smysl/

    http://www.psychologicalselfhelp.org/Chapter7/chap7_8.html
    rozbalit záhlaví
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    MEA: Vlastně ne..
    MEA
    MEA --- ---
    LODBROG: to vypadá na nějakej větší komplex negativních zážitků.. ale předpokládám, že jste to už s někým řešili.. nebo ne?

    já třeba, když jsem doma sama a nebo mne nikdo nevidí a nebo mi je ve výsledku jedno, co si kdo myslí, když mne uvidí, tak jdu a agresivitu projevuju s tím, že se snažím být plně zodpovědná za to, že jsem se rozhodla ji projevovat (když to je řiditelný) - takže, když do mne vrazí nějakej člověk na ulici, protože se žene rychle a bezohledně (a k tomu na blbý straně chodníku) proti - tak ho prostě nahlas pošlu do prdele a nebo zamumlám "debile, třeba mne sraž" a pak se ponořím do sebe a sleduju, proč jsem použila takovou větu a co si tím chci říct.. to samý, když jde nějaká namyšlená nána a vrazí do mne taškou, tak jí zanadávám "krávo" nebo "namyšlená.." (nevim, něco) a pak se zase dívám na sebe, co se ve mně děje - jakobych použila starej ventil, mechanismus, který znám a následně na to aplikovala sebereflex, abych ve výsledku něco pochopila a mohla to změnit, případně se s tím smířit a užívat to tak dál (dá-li mi to nadávání uspokojení, což spíš pochybuju)

    co jsem zatím zjistila, že lidi jsou neustále v egobublinách, určitě i já, ale jinak, to je vnímatelné, myslím si..

    že někdy jdou rádi do konfliktu a chtějí se negativně projevovat, proto do sebe strkají a neomluví se, jsou bezohlední, chtějí tím na sebe upozornit, že je jim špatně

    rádi se povyšují nad ostatní, i když vypadají už tak povýšeně, že to výš nejde.. to je krásná ukázka určitých tendencí k narcismu nebo spíš k demonstraci vlastního podhodnocování a nedůvěry v sebe sama, taky jsou pak bezohlední a draví..

    když jdu centrem prahy a jsem v přítomnosti a jakoby rozprostraněná, cítím někdy hodně bolesti a anonymního volání po blízkosti, tak nevim, jestli vnímám spíš sebe a nebo právě díky té rozprosraněnosti vnímám okolí bez reflexe sebe.. ale mám pocit, že to druhé, protože to cítím hlavně v nejzalidněnějším centru (a někdy v určitých ulicích je to silnější a opakující se) a když vyjdu mimo, tak to mizí a třeba na periferii to už necítím skoro vůbec, tak už cítím spíš svoje pocity..

    a právě proto, že v centru se mi nejčastěji děje, že cítím bolesti a současně se tam lidi ženou a jsou bezohlední, tak tím pádem častěji inklinuju k nadávkám a otevřeným konfliktům, ventilu negativ, podobně jako ostatní (jenže každej používá svou metodu konfliktu)
    MEA
    MEA --- ---
    tenhle článek je poměrně pěkně zpracovaný, tedy hlavně, co se týče pár základních pravidel jak se chránit před prohlubováním případných negativních vlivů týče a získání určitého náhledu i nadhledu..
    měla jsem k tomu článku určitě několik výtek, ale když se mi komentář na stránkách smazal nějakou technickou chybou, tak jsem se na znovupopisování vyprdla :)

    mám k němu už jen to, že jakmile se najde takhle jedinečný hysterik, pak se s ním na první pohled asi velmi špatně pracuje, nicméně kdo ví, že se skládá z mnoha potenciálních "patologií" a tak v sobě může nosit tendence ke schizofrenii dohromady s tendecemi k hysterii, paranoie, fobii, filii, depresi nebo obsedantně-kompulzivní poruše, tedy, že z počátku se skládá z realtivně bezpečných vlastností - obyčejného strachu z výšky, obyčejného opakování, obyčejného vzteku nebo smíchu a nebo obyč. fantazírování, které se při špatném zacházení mohou stát patologickými a nahrávají pak diagnozám, tak bude článek brát pravděpodobně s nadhledem..
    zkráceně - stává se, že se často nacházíme při některých psychologických popisech téměř ve všech, ale to neznamená, že si na sebe máme aplikovat všechny projevy, které by se v oněch popisech vyskytovaly, jen proto, že to píše někdo, kdo se zabývá psychologií a my jsme si toho "zatím jenom nevšimli", tady je třeba si věřit a nechat pracovat vlastní intuici a léčebný smysl (ten máme všichni) :)

    a ještě to, že sám pisatel používá dost zvláštního - jaksi sugestivního - slovníku, který za můj vkus ztrácí objetivitu a určitou nestrannost, vypadá to pak, že by byl proti hysterii vysazen, což by pak mezi řádky taky o mnohém vypovídalo, navíc citace Plzáka mne dostala - to byla "voda na autorův mlejn", jak sám on používá :))
    takže článek to chce brát se značným nadhledem

    a konečně, proč jsem jej postnula - protože takováto porucha (hlavně při sebelhaní) značně zabraňuje možnostem pracovat na vlastní schopnosti sebeovládání

    Grafologie a Psychologie: Histriónská porucha osobnosti (hysterie)
    http://ografologii.blogspot.cz/2007/12/hysterie-v-psmu.html
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    MEA: V tu chvíli ne. Mám co dělat abych to ustál a neposílal ten řetězec násilí a křivdy dál.
    Rozdýchat se to snažím př meditaci, když se to zpětně vynoří (zlatá AYP ;) Ale moc dobrej v tom nejsem :P
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    (myslím, že navíc popisuju trochu specificky mužské fungování - ženské kolektivy bývají organizovány trochu jinak, nejde tam tolik o agresi, ale o jiné mechanismy méně přímé manipulace.. jedinou naději asi fakt představují smíšené skupiny, či co)
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    tak je to jednoduché... jsem donucený spolupracovat s lidma, které jsem si nevybral (ale současně už není cesty zpět). to agresivní instinkty občas probouzí

    podle mě je to vrozené a souvisí to právě s tímhletím: nejdůležitější v lidské komunitě není to, kdo zrovna koho poslouchá (podle mě máme vrozené "opičí" instinkty týkající se toho, že někdo je specializovaný na kopání jam do kterých padají mamuti, čas od času, někdo jiný dělá luky a šípy, někdo další umí rozdělat oheň, apod. - není problém pochopit, že někdo zorganizuje dílčí činnost, které rozumí) - ale takový ten boj o vůdcovství v tlupě je bojem o to, kdo ještě do party bude přibrán a kdo ještě ne

    asi moje situace není standardní, protože v typickém openspace zaměstnání je dávno zhora dané, kdo bude přijat a kdo ne a člověk se svými spolupracovníky smíří nebo odejde - tedy prostor pro agresivní instinkty je potlačen jaksi předem, v zárodku

    nicméně otevřené skupiny, kde se o to "vůdcovství tlupy" teprve aktivně usiluje (a tedy: "právo vylučovat", nelze to zaměňovat s tím, že vůdce je absolutní autorita vždy a ve všem, inteligentní vůdce naopak maximálně podporuje dělbu práce a deleguje pravomoci, apod.) jsou v tomhle prostě rizikové: a lze to pozorovat určitě i na všech pouličních partičkách, apod.

    samozřejmě problém je samotný vznik inkluzivní skupiny, kde se pak ocitnou lidi, kteří si zoufale neseděj. agresivitu lze potlačit, ale nevěřím, že je naučená: nikdy jsem agresivní nebyl, např. na základce či gymplu jsem to nechápal - ale samozřejmě, agresivní reakce je přirozená, vrozená reakce na někoho, kdo chce vylučovat z nějaké skupiny (jakýmkoliv způsobem, počínaje verbální), a potlačení agresivity je pochopitelně podvědomým přijetím faktu prohry (ať už v souboji jednoho proti jednomu, nebo v souboji více lidí proti jednomu).

    je to trochu smutné... ale určitě se to nějak neokecá tím, jak je sebeovládání super. nejlepší by bylo zorganizovat si život tak, aby se agresivní instinkty vůbec neprobouzely, to ale není vždy jednoduché.

    do jisté míry se dá říct, že agresivita je u lidí přiznáním nedospělého chování, takže kdo jí nepotlačí, přiznává nedospělost, což mu nakonec může uškodit. taky lidské agresivní chování je složitě organizováno tak, aby starší, osobní agresivitu už potlačující jedinci mohli úspěšně těžit z agresivity mladších (např. politici + vedení armády vs. mladí odvedenci, apod.)

    hlavní problém je, že když člověk vzdá soutěžení o moc, tak tím není automaticky zaručené, že tu moc nepřevezme někdo jiný místo něj (a že s ní bude zacházet osvíceněji). takže jde ty mechanismy pozorovat, jde je kultivovat... ale prostě je to otázka "růstu party" - pokud se vám nepodaří vybudovat si v životě obchodní model pro nějakou osamělou existenci, nebo pokud se nesmíříte se zařazením do prefabrikovaného, zvenční sestaveného a zorganizovaného týmu a dostanou prostor přirozené instinkty spojené se sestavováním tlupy "zdola" a vylučování v rámci tohoto procesu, tak prostě agresivita prostor dostane.

    teď to vypadá, jako bych nějak vzýval hierarchii, která umožní každému určit jeho místo bez debaty a vyhnout se agresi... ale tak to taky není. je to prostě smutné a depresivní, nakonec (teda pro někoho, kdo si tu agresi neumí užít, což já nejsem)
    MEA
    MEA --- ---
    LODBROG: a díval ses na ten afekt, co je v něm?

    osobně bouchám, když do mne lidi třeba vrážej a jsou xkrát egocentričtější, a nebo když si myslej, že jsou něco víc a jednak to dávají najevo skrytě a druhak to občas vyplyne mezi řádky v nějakým prořeku nebo nepřímo z věty, když se do mne opírají a nebo dávají v hovoru najevo, že "jsou něco víc"..
    MEA
    MEA --- ---
    Zajímavý, že když o mně lidi věděli, že trpím určitými vzteky, afekty se kterými jsem dřív neuměla tolik pracovat a současně v tom byla další osoba - na první pohled hodná (zdůrazňuji mimochodem, že to byl opravdu první pohled a iluze, maska, uvnitř to bylo často jinak, jak už to tak u nás všech bývá), tak se pokaždý lidi zaměřovali na mne, abych já byla hodná na tu osobu a už se nezaměřovali na ni - tu osobu, aby byla hodná na mne! Mám dojem, že mi takovou jednoduchou větičkou dost došlo.

    Je úžasný, když má člověk nadhled i vhled. To bych možná bez negativních afektů jen tak nezískala... Ale možná jo, to je spekulace, nicméně by to bylo jinačí.

    ...
    Nedávno jsem viděla afekt svojeho kolegy na poradě - negativní samozřejmě, o pozitivních se tu zpravidla moc nebaví (ale mělo by se :) - pro harmonii). Nemá moc cenu popisovat, jak se choval, prostě skrytě by nejradějc bouchnul, ale musel se ovládat. No a já najednou viděla zrcadlo (páč se osopil na mne a zrcadlil, viděla jsem sama sebe), ale současně to zrcadlo bylo průhledné, viděla jsem do něj, jeho uvnitř a vnímala současně i jeho rozpoložení. :)
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    MEA: Já určitě. Ty věci co občas vybuchnout a nutí mě povraždit celé širé okolí, to je děs :)
    MEA
    MEA --- ---
    kolik z vás je agresivních díky tomu, že v sobě nosí uzavřenou bolest, která se díky agresi dere ven?
    a kolik je agresivních a netuší proč?
    nebo jste agresivní jen tak?
    MEA
    MEA --- ---
    HLEDEJTE V SOBĚ A OKOLÍ HARMONII A VYROVNANOST! DISHARMONIE VYVYŽUJTE :) to pomáhá
    MEA
    MEA --- ---
    LODBROG: přečti si prosím podrobně ten můj sáhodlouhej příběh.. ty 4 dohody mohou fungovat, ale záleží na přístupu každého z nás..
    já tam sice nebyla většinou zcela zraněna, ale jednou se to stalo a to, když libuš začala útočit na to neexistující dítě.. a na souvislosti s tím.. nebo když mi došlo, že neakceptuje můj zdravotní stav a vidí jen a jen sebe a mně vyčítá sobeckost atp.. tady v těch věcech se mne dotkla někdy víc a jindy míň a možná by mne mohla i zranit, kdybych udělala kravinu..
    MEA
    MEA --- ---
    ERUVEO: myslim, že je třeba vyrovnaně vnímat oboje, jak emoce, tak rozum.. když to tak není, dostává se mysl do extrémního uvažování a to člověka nevede dobře..
    je dobré emoce vyhodnocovat, a poté se rozhodnout, zda-li je pustím ven v nepřetvořené formě (doporučuju formu divadla), nebo je pustím ven přetvořené a budu se snažit je ovládat a nebo je nepustím a můžu je dusit a nebo je ztransformuju uvnitř, což je v dnešní době moderní, ale nevidím v tom osobně zas až takovou výhru nebo nadřazenost oproti ventilaci.. záleží na situaci :)
    MEA
    MEA --- ---
    jinak co se týče propojenosti s dohodami (když to budu chtít spojit samozřejmě :) ), tak se mi stala věc.. nebo spíš komplex věcí..

    jeli jsme s přítelovými prarodiči do lázní (přičemž mi přítulova maminka velmi opatrně sdělila, že to asi nebude jednoduché a já jí na to pokývala, že chápu, jak to myslí a stalo se..)

    první dny v pohodě, na první pohled všichni v klidu, akceptovali jsme se vzájemně, byli jsme si víceméně rovni, panovala prátelská atmosféra, sebeovládání fungovalo bez problému.. sem tam už od prvních momentů ze strany prarodičů proběhly takové ty "popichy" ve vlaku typu "kdo se to k nám vtírá" nebo "nechtěli to vůbec jíst a nakonec to všechno snědli sami!" (není do doslovně, je to jenom popis ve smyslu) - tak to se dá ještě přejít, i když už vnímáte, že něco tady nehraje..

    po ubytování to začalo krapet houstnout, ale ještě se to několik dní drželo v míře unosnosti, situace byly hustší většinou, když jsme se od někud vrátili - tak to bylo něco ve stylu útoků na vnuka - např. "ty vypadáš jak..." "ty jsi takovej a makovej" "to je hrůza, jak ty vypadáš" a často tam padaly i takové hanlivé výrazy, které si tedy už nepamatuju přesně, ale byli opravdu netaktní a mohly by být brány jako ponižující

    k večeři byla polévka z pytlíku! tak to mne dostalo, naštěstí složení nebylo tak hrozivé, abychom to nesnědli, ale musela jsem si to zkontrolovat, protože tohle bylo na mne moc a poučení pro příště - vést si své jídlo (které jsme tedy s sebou měli, ale nevařili jsme jej první den), spoléhat se na sebe a nenechat se obalamutit sliby, lákáním a falešným pocitem, že to myslí opravdu dobře (což se u nich následně ukázalo, že když něco myslí dobře, tak to tak myslí primárně proto, aby mohli s člověkem následně manipulovat a kontrolovat ho) a také případně odmítnout - s čímž jsem bojovala nejvíc, protože mi to přišlo blbý odmítnout, když jsem s nima někde poprvé, ale současn jsem nečekala, že by brali jako újmu, že si hlídám složení nebo obecněji, že mám svůj způsob žití, který oni evidentně neakceptují u nikoho.. (to vím z rodiny, oni akceptují jen svůj způsob žití, ostatní způsoby nejsou dost dobré, aby je akceptovali)

    po téhle zkušenosti atmosféra začala pomalu, ale jistě houstnout, i když vše se ještě drželo v rámci slušnosti, akceptace, rozumného přístupu i přátelských povídání a hovorů..

    další zvláštnost - oni nenávidí kočky a že jich tam bylo! tak mne furt kritizovali, že si kočky hladím a mám s nimi dobrý vztah, já jsem na to často poznamenávala, že ke zvířatům mám dobrý vztah a važím si jich, kočky nevyjímaje, takže tady jsem taky cítila tlaky a napětí ve vzduchu, což je pochopitelné

    jednou jsme přišli o půl hodiny později na oběd, ač jsme neměli striktně domluvený čas, nicméně chtěla jsem se omlouvit a vysvětlit naše spoždění, ale naprosto jsem nedostala prostor ke klidnému vyjádření a omlouvě, okamžitě na nás začala uštěpačně pištět.. přesto jsem se jí omlouvila, za nás oba..

    postupně už mi začalo docházet, co se vlastně děje - to, že jsme tam s nimi znamená, že budeme podřízení "vojenské diktatuře" a to jsem nemínila akceptovat, neměla jsem ani kus chuti se sebou nechat manipulovat - spíše skrytě manipulovat, tak jsem začala mmj. věci pojmenovávat pravými jmény a rozkrývat dění, aby i Míra viděl a mohl si uvědomit, jak s náma manipulují, jak jej urážejí a ponižují, jak ventilují zlo přetvořené slovy "klidu", tady jsme oba měli možnost vidět tendence k pasivní agresivitě, k agresivitě, která v sobě obsahuje mnoho zla v klidném sdělování, přestože není na první pohled poznat, že jde o agresi, to byl pro mne dost důležitý "objev"..

    nakonec jsme se chovali tak, aby nám to bylo příjemné a mohli si týden opravdu užívat a odpočinout si, přestože sdílíme prostor s nátlaky a atmosféra těžkne..

    vařili jsme my a Libuš (Mírova babička) skoro nic nesnědla, následovaly výmluvy, ale budiž, je to její věc a zase se snažila o různé psychické brekule, na který jsme už ale byli připravení, takže nás to nechávalo klidnější..

    pár dnů před odjezdem to Libuš rozjela.. to jsme byly spolu samy.. vyčetla mi všechno možný - že Míru nekrmím, že se o něj nestarám, že ho nechávám oblíkat si, co on chce, jak chce, že se sama fintím a on vypadá jak "vagus", že z něj dělám poskoka, a další věci, co mohla, sdělila mi, že se jí nelíbí náš vztah, tvrdila, že jsem líná a naprosto nekoukala, co jsem tam opravdu reálně při pobytu dělala, vycházela jen z toho, co chtěla vidět, neakceptovala ani to, že jsem v současnu v rekonvalescenci po nemoci..
    zkoušela na mne taky to, že kdoví, jestli já někdy vůbec budu mít dítě a jestli ho donosim, a proč, když jsem tak skvělá, jsem něměla nebo nemám chlapa a dítě dávno (jakoby to stálo na dítěti.., pro ni to ale asi na něm stojí) - tak to jsem si ji prostě podala slovně, protože takovéhle bláboly jsem si nenechala líbit a upozornila ji i na svůj přístup k Mírovi, ale občas se mi opravdu otvírala kudla v kapse, kam až ta ženská je schopna dojít aby zkusila ublížit..
    začala dělat takové naschvály typu, že když ji Míra velmi slušně poprosil, jestli by mohla vypnout TV (kterou nesledovala, protože hráli karty), že bychom chtěli spát, tak natruc nechtěla, pak tv stlumili, ale začala hlasitě komentovat hru a kritizovat dědu, pokřikovala, prostě jasné naschvály před odjezdem, protože věci nebyly přesně jak chtěla ona, prohlídli jsme její manipulativní metody, ponižování, dokázali jsme se chovat rozumně a byli jsme féroví ataké jsme si dovolili ukázat, že jsme soběstační, spokojení..

    já jsem se těšila na to, až jim budu moct říct, jak to bylo skvělý, nicméně tohle naprosto zazdila ona i on svým chováním.. i kdyby jim bylo 1798 let, tak takové jednání je nepřípustné.. to nejde akceptovat, uvažuje-li člověk racionálně.. jakožto lidi by měli mít v sobě nějaký práh slušného jednání, rozumu, moudrosti, kázně a zodpovědnosti za to, co říkají..
    to jsem jim i řekla, co znamená slušné a rozumné jednání, a udělala jsem dobře :)

    no ale.. prostě s tím máme s Mírou co dělat a není to jednoduchá situace, protože ona se snaží dělat zle, protože se cítí ublížená nebo co, nakonec jsem si také všimla, že jsou oba schopni lhát, podvádět, intikovat jak mezi sebou, tak v rodině.. a kdovíkde ještě..

    takže jsem jim poděkovala za hezký dárek, řekla jsem, že si toho moc vážím, což je pravda, kdyby někdo pochyboval.. :)

    zlatá moje iluze lenosti na takovejhle sajrajt, takhle to nyní vnímám, ale určitě to byl posun, zkušenost, vystoupení z naivity

    takže závěrem - tady jsem se prakticky střetla s tím, abych si nebrala věci osobně (to mi pak dávalo nadhled při komunikaci s lidmi, co zkouší všechno možný jen, aby člověka dostali tam, kde si myslej, že ho chtěj mít), abych dělala věci jak nejlíp dovedu, tak tady jsem se pozastavila, protože určitě to stále něco znamená a je třeba se zlepšovat, dále nehřešit slovem - to byla taky výzva a docela mi to už šlo a nakonec nedomýšlet si - taky docela dobrý.. no nejsem tím pádem ani dokonalá ani stroprocentní, jsem relativní jako tenhle svět ale snažim se a jde to čím dál líp, ale značně pochybuji, že se svým temperamentem budu někdy zcela nevýbušná žena "milius" :))
    MEA
    MEA --- ---
    LODBROG: myslím, že tam jde o to prvotní okozlení právě.. nejenom tedy.. ale, že je to takový ten stimul na rozjezd.. je dobrý nebrat ty rady tam doslovně a dogmaticky, neměnně a je dobrý si je upravit na svou osobu, imho :)

    mně osobně hodně pomáhájí, pouštím si je jednou za čas, občas je přečtu, nezkoukám je do detailu, protože kdybych veškerou literaturu, co čtu, podrobovala přílišnému drobnohledu, zjistila bych (což se mi stále děje, hlavně u odborné literatury z oblasti filosofie a sociologie), že každé to tvrzení je šité na míru pisateli, že vychází z jeho situací nebo ze situací pozorovaných jím, případně jemu blízkých (proto o nich píše), a ono tvrzení často bývá příliš konkrétní nebo příliš extrémní, než aby bylo možné jej bez výjimky aplikovat na sebe :), proto všechna tvrzení beru raději abstraktnějc, abych poté došla vhodnosti tvrzení i púro sebe :))

    LODBROG
    LODBROG --- ---
    ERUVEO: Nesedí. Mluvíme každý úplně o něčem jiném.
    Já nemluvím o tom, když máš chuť na čokoládu ale připadáš si tlustej, a tak "řešíš dilema",
    ale o tom, že když tě něco (ppravdu) naštve nebo zraní, tak ti na to nepomůžou návody typu 4 Dohody.
    Je to jen sladký oblbovák co se dobře prodává, jako stovky dalších.
    Pomáhá jen skutečná práce na sobě, soustavná upřímnost sama k sobě a svým limitům, a práce s vlastními slabými a bolavymi místy.
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    MEA: Mně teda nepomáhají.
    Možná někomu, ale pro mě je to další návod typu "Chcete být šťastní? Ok, tak tady je rada: když se ráno vzbudíte, buďte štastní".
    Když to člověk čte, tak v prvotním okouzlení se to zdá jednoduché,
    logické a funkční,
    ale okamžiky krize jsou okamžiky krize, a ve chvílích kdy je to opravdu potřeba to nijak nepomůže.
    Třeba rada "neberte si nic osobně" je v kamžiku klidu úžasná, jenže když vám zaútočej na citlivé místo, tak je na podobnou radu už pozdě - už v těch emocích a zraněních člověk jede.
    Pomůže to je k tomu, že člověk následně sám sebě ubíjí výčitkami "zas jsem si to vzal osobně, a přitom to bylo tak jednoduché podle té knížky, jsme to ale hlupák že nedodržím tak jednoduchou věc..."

    Rady typu "prostě strach/trému/úzkost nemějte" jsou dost k ničemu.
    Pouze budují iluzi, že člověk "ví jak na to". Propříště.
    Jenže pro věci na které to potřebuje to nepomáhá (emoce jsou rychlejší než rozum, vždycky),
    a tam kde to pomáhá, tam to člověk zase nepotřebuje.
    MEA
    MEA --- ---
    pomáhají mmj. taky 4 dohody (vč. 5. dohody), kdo je četl a kdo je nezná?
    MEA
    MEA --- ---
    Zkusím sem nahrát úryvky z knihy Psychologie od Atkinsonvé, jde o výzkumy agresivity a její vysvětlení... Snad to bude čitelný z obrázku, případně v příspěvku níž je jiný formát.



    MEA
    MEA --- ---
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam