ERUVEO: Nesedí. Mluvíme každý úplně o něčem jiném.
Já nemluvím o tom, když máš chuť na čokoládu ale připadáš si tlustej, a tak "řešíš dilema",
ale o tom, že když tě něco (ppravdu) naštve nebo zraní, tak ti na to nepomůžou návody typu 4 Dohody.
Je to jen sladký oblbovák co se dobře prodává, jako stovky dalších.
Pomáhá jen skutečná práce na sobě, soustavná upřímnost sama k sobě a svým limitům, a práce s vlastními slabými a bolavymi místy.

MEA: Mně teda nepomáhají.
Možná někomu, ale pro mě je to další návod typu "Chcete být šťastní? Ok, tak tady je rada: když se ráno vzbudíte, buďte štastní".
Když to člověk čte, tak v prvotním okouzlení se to zdá jednoduché,
logické a funkční,
ale okamžiky krize jsou okamžiky krize, a ve chvílích kdy je to opravdu potřeba to nijak nepomůže.
Třeba rada "neberte si nic osobně" je v kamžiku klidu úžasná, jenže když vám zaútočej na citlivé místo, tak je na podobnou radu už pozdě - už v těch emocích a zraněních člověk jede.
Pomůže to je k tomu, že člověk následně sám sebě ubíjí výčitkami "zas jsem si to vzal osobně, a přitom to bylo tak jednoduché podle té knížky, jsme to ale hlupák že nedodržím tak jednoduchou věc..."

Rady typu "prostě strach/trému/úzkost nemějte" jsou dost k ničemu.
Pouze budují iluzi, že člověk "ví jak na to". Propříště.
Jenže pro věci na které to potřebuje to nepomáhá (emoce jsou rychlejší než rozum, vždycky),
a tam kde to pomáhá, tam to člověk zase nepotřebuje.

pomáhají mmj. taky 4 dohody (vč. 5. dohody), kdo je četl a kdo je nezná?

http://knihy.abz.cz/prodej/anatomie-emoci-emoce-a-jejich-vliv-na-lidske-telo

Zkusím sem nahrát úryvky z knihy Psychologie od Atkinsonvé, jde o výzkumy agresivity a její vysvětlení... Snad to bude čitelný z obrázku, případně v příspěvku níž je jiný formát.

-----------------------------
agrese - záchvat hysterie jakožto využití nežádoucího ventilu
(asi hysterie, nejsem si totiž jistá, zda-li je pojem zvolen opravdu správně, ale přijde mi, že může trochu být zavádějící)

když se tak zamyslím, tak určitými záchvaty hysterie nebo agrese trpívám už od dětství, vůbec netuším, kdo nebo co se na to podepsalo, že to tak mám.. ale nějak častěji mne napadá dlouhé odloučení od matky v prvních dnech života? to se na mne hodně podepsalo, to sálá z každýho koutu mých pocitů zla, negativismu a dalších nepříjemností, nesvádím to jen na toto, ale vnímám, že to má velký potenc.

určité druhy (nebo spíš asi všechny druhy) silného hysterického záchvatu pro mne představují ventilaci a následně hluboký "úklid" ať už v domě, bytě nebo - a to asi především - v sobě..
mám pocit,že jakmile mohu už rozumně uvažovat a vidět záchvat zpětně a s trochou nadhledu,připadá mi, že ten záchvat je výbuch, že už toho mám v sobě moc, prostě klasický papiňák, když se s ním neumí pracovat.. přestože se snažím ventilovat průběžně, včas, dostatečně a vedu poměrněsebereflex svých pocitů, chování, minulosti, tak právě proto je těch informací na mne kolikrát fakt moc a musí to ven.. možná právě pro zpytování minulosti, které někdy nepředstavuje okamžitý pocit zátěže a může se střádat a následně při ztrátě trpělivosti nebo schopnosti ovládání bouchnout..
v tom záchvatu vnímám naprostý a 'absolutní' nekonečnosti problémů, které mám, jejich neřešitelnosti.

----------------------------------
agrese - zneužívání

ale např. zneužívání, který u mne trvalo cca půl roku (naštěstí ale ne denně!), mi naprosto sebralo důstojnost a sebevědomí a jaksi silně zvýšilo egocentrismus, ale v té sebedestruktivní podobě a je jedno, že se mnohdy tvrdí, že si za to lidi mohou sami.. ovšem, nicméně často si to nevybírají a často není úniku, což málokdo chápe.. úniky jsou spíš myšlenkový, když není úniku fyzicky. takže poté jsem trpěla silnou sebedestuktivní nutkavou představou zmizet před tím trápením a následně se u mně zvýšila desturtivní část vůči druhým, věcem.. já sama začala tvořit věci, zvala jsem tvůrčí proces jako pozitivum, ale byla jsem násilná vůči druhým lidem, trpěla jsem záchvaty zuřivosti, když jsem měla pocit ponižování, odporu.. tak jsem začala řešit, proč to tak je? a došlo mi to po několika letech, hold u těchle věcí se nedá čekat, že to bude mávnutím proutku za pár měsíců pryč.. u někoho to trvá i celý život, záleží na citlivosti, úzkostlivosti a dalších aspektech lidské povahy. po letech mi došlo, že zárodek problému je mmj. hlavně v problému zneužívání.

-------------------------------------
ukázkové chování při zažívání záchvatu druhého

muž mi už několikrát ukázal, že se mne nebojí, že si nebere osobně, co zrovna říkám, protože jsem ho připravila na to, že to jsou naprosté bláboly, které nemají racionální podtext a tedy se jimi nemusí zabývat, mluví se mnou racionálně, rozumně na místo reakcí na mé afektivní kecy, snaží se mi pomoct. dokonce mi i říká, že mne má rád! no, to je zatím jediný člověk, co je tohohle schopen. fakt respekt!!! :)

MASOO: Nevím jestli je to ještě aktuální.
Ale: Vědět že Tě tlačí někam kam nechceš a pozorně sledovat kterými kroky to dělá (kam by to vedlo kdyby mu to vyšlo).
Uvědomit si, že dotyčný/á nemá právo situovat Tě někam proti Tvé vůli a Ty máš naopak plné právo (možná i povinnost sama k sobě) podnikat kroky které to zastaví.
Nenechat se tím dostat do emocí - vidět to nezaujatě a být v klidu (nenechat se vyprovokovat, naštvat nebo vybuchnout).
Zamezit tomu - buď promyšlenými činy, nebo (pokud dovedeš být asertivní a jedat na rovinu) i upřímným přiznáním, že tohle není to co chceš (klidně s omáčkou typu "vím že to myslíš dobře, ale...").

MEA: Pasivni agresivita je uplne stejne spatna, ne-li horsi, jako ta aktivni. Jedina rada podle meho je, pryc od takoveho cloveka.

MASOO: takhle s těmadle lidma, smysluzbavenejma, se nedá něco řešit, v ideálním případně bych na něj vylila kýbl vody, kdyby to šlo :)

já když mám pocit, že už lítám v afektu a pokouší se o mne smysluzbavení, tak na mne nejlíp funguje rozumná řeč bez pouček, případně když dotyčný v klidu odejde s nějakou rozumnou poznámkou, která nemá emoční zabarvení ani nikam neponižuje a takhle..
pak funguou třeba konstatování faktů, co se právě děje (žádná minulost, budoucnost) a otázky, co se ve mně děje.. formulace je důležitá stejně jako obsah, protože je to už přecijen vyhrocené - je to tedy principienlně divadlo.. tak se k tomu pak snažíme přistupovat.. většinou mi to bere vítr z plachet a uklidním se.. ale to je přecijen jinej level asi.. nebo ne level, ale situace, případ..