CMLKA: ale jo, ono se to dá, když člověk chce, ale musí vědět, proč to chce a že to chce hodně moc. To je úplně první a nejdůležitější.
Když jsem si dodělávala práva, tak jsem věděla, že buď to dodělám, nebo si v oboru neškrtnu - že ten titul je prostě základ, a bez něj se to studium vůbec nepočítá. To byla motivace jak sviňa, a taky jsem to dokončila relativně rychle (v květnu první pokus o státnice, v září druhej a úspěšnej, v lednu obhajoba diplomky - celkem zpoždění jen jeden semestr).
S doděláním ekonomie to bylo horší - to už jsem měla dost praxe v oboru na to, abych věděla, že ten titul (navíc druhej titul) je mi na houby, protože každýho bude zajímat jen to, na jakých projektech jsem pracovala, a ne, jestli mám závěrečnou státnici. Motivace dopsat diplomku byla tedy tak maximálně "přeci to kurva nesložím těsně před cílem, když jsem tomu dala tolik let". Celkový čas (včetně roční pauzy kvůli vyhazovu po čtvrťáku) - 8 let na 11 semestrové studium. Nic moc (ani ty prachy, co jsem ke konci platila za přetažený studium, už mě netankovaly...).
No a teď jsem podnikla poslední zoufalý pokus udělat si doktorát, aspoň malej, na právech. Kvůli tomu, že jsem měla pocit, že se plácám od ničeho k ničemu a flákám se. No, nebyla to dostatečná motivace. A navíc jsem otěhotněla, takže jsem to vzdala úplně.