Po stavbě přišlo na řadu
barvení a lakování, což je časově i technicky ještě náročnější než stavba samotná, pokud ček opravdu chce skvělej výsledek. Obecně platí, že bez profi nástrojů na lakování, jako je pistole, nějaká absolutně bezprašná lakovací cimra a vysokootáčková leštička nebude výsledek nikdy tak dokonalej jako lak na kytaře z krámu. Bohužel. Ale co, naleštěná kytara stejně neni rokentrol :D
Moje bezprašná profi lakovací cimra vypadala takhle: :D Základní nástřik je bílej akrylát. Několik vrstev s jemnym mezibrusem.
Následovalo broušení do hladka, zaplnění všech nerovností akrylátovym tmelem, zaplnění pórů ve dřevě tim samym tmelem. (Jasan má velký póry a vcucnul by do sebe veškerou barvu, takže bez zaplnění pórů by bylo potřeba moc vrstev barvy, což je pro hudení nástroje nevhodný – tlumení vibrací atd.) A znova dobroušení do hladka.
Jako "barvu" jsem zvolil tzv. swirling a natočil to na video. Dlouho jsem s tim experimentoval a stejně jsem to nakonec musel dělat nadvakrát, protože se mi první výsledek nelíbil. Pro ponoření kytary do vody přeskočte rovnou na 4:32
Guitar Swirling II
http://vimeo.com/13498039
Pak následovalo lakování transparentním polyuretanem. Ten se mi podařilo vyleštit do takovýho saténovýho lesku, víc to fakt nešlo. Ale jak už jsem řekl, naleštěná kytara stejně neni rokenrol. :D
Nakonec už jen odstínění mědí a pájení elektroniky. Stínění tam je kvuli eliminaci šumu a brumu. Snímače s jednou cívkou fungujou jak anténa, sbíraj všechen možnej bordel ze vzduchu a když člověk nehraje, nebo nemá aspoň na nějaký kovový uzemněný části kytary položenou ruku, místo ticha se z repráků hrne šum. A to je co? Ano, to je na hovno. :)