GRANTORINO: Neurážím tě. Pokud uvažuju o tom, co je dobré pro moje děti, tak emoční zangažovanost dalších stran neberu v potaz. Mám-li na učitele svých dětí nějaké požadavky, tak pro ně a pro sebe; že ten případný učitel si to bere osobně, to už je jeho věc. Že to nedokážeš pochopit a oprostit se od ryze subjektivního emocionálního stanoviska, už to třeba je deficit v tvém myšlení.
A dál ... dál už fakt nevím, jak to vysvětlit, než to znovu zopakovat. Nemluvím o tom, že by všichni učitelé byli špatní a všechny školy byly špatné. Ani o tom, že bych dokázala děti všechno naučit líp sama. Mluvím o tom, že jsou tu lidi, kteří automaticky předpokládají, že ví líp než já, co je pro moje děti dobré. A že mají moc jim to vnutit proti mé vůli. Přitom za dobu, co existuje povinná školní docházka, se ve školách změnilo snad všechno - už mockrát. Čili očividně to "dobro" pro děti není nijak absolutní a záleží jenom na těch konkrétních lidech, co oni si pod tím dobrem představí. Neshodla ses v tom ani s vaší ředitelkou. Co když já jako rodič mám na to, co je pro mé deti dobré, ještě úplně jiný názor? Můj názor není validní, protože nejsem učitel ani ministerský úředník? Jsem "jenom" pouhý rodič, "jenom" pouhý občan? A je teda validní tvůj názor, nebo názor vaší ředitelky? sama vidíš, že tu jde jen o to, kdo má moc ten svůj názor prosadit, o nic jiného.