V noci z dneška na včerejšek se mi zdál děsivý sen. Byl jsem v něm úhledně naservírován na talíři v harmonické společnosti knedlíků a zelí. Na poslední! chvíli jsem dostal spásný nápad, z pod křídla vytáhl akreditaci a tváří v tvář vidličce jí šermoval s tím, že nejsem obyčejná, leč novinářská! Bože můj, jak já vám voněl! Na stole to jiskřilo emocemi, napětí by se dalo krájet. A v té napjaté chvíli se vám po očku mrknu na kartičku - prošlá. Smůla. Cizí prostředí, světlo na konci tunelu... Říkám si: konečně přichází lepší, duchovní věci a ono zatím... Tak do takových snů, pěkně prosím, dělám já!