FIKSUPOJKA: Jenže ono právě to riziko není zdaleka tak vysoké, jak lékaři udávají, hojení obvyklých běžných natržení je snadné a rychlé, obvykle se nemusí ani šít, to vážné natržení je "vážné" hlavně pro možnost natržení kruhového svalu konečníku, které je velmi obtížně spravitelné, ale riziko takové ruptury je někde kolem 0,5%.

Když jsem četla průvodce porodnicemi, uváděla tam porodnice ve Vrchlabí počet episiotomií 4%. Největší počet episiotomií uváděli už nevím kde nějakých 72%, ostatní porodnice se pohybovaly od 30 do 60%. I pokud bychom si řekli, že Vrchlabí je zvláštní případ, že tam jezdí jen matky určitého typu a povahy, tak i kdybychom nadsadili a řekli, že episiotomie bude opodstatněná u nějakých 10%, tak u všech ostatních porodnic sám vidíš, jak děsně vysoký počet episiotomií bude vysoce pravděpodobně zbytečný.
Podle mě je to masakr. Já nevím, jak to přiblížit, mně fakt přijde, že mají všichni to vnímání postavené na hlavu - argumentuje se tím, že "to přece ani není cítit", že "hlavně zdravé dítě" blabla, atd., ale probůh, vždyť jde o nejcitlivější část těla, vezmi si, že by k tobě někdo prostě přikráčel a rozfikl ti zadek. Fakt si myslíš, že bys to necítil a že by ti to přišlo OK? Jo, některý ženský tvrdí, že to necítily, já jsem to třeba cítila sakra hodně. Ale o to by zas tak nešlo, to se dá vydržet. Ale je to zbytečně rozkuchaná část těla, dost velké zbytečné zranění, pro mě to zkrátka není akceptovatelné - hlavně celý ten princip, pojetí stylem, že je to jedno, že se holt kácí les, tak lítají třísky. To nemůžu přijmout.

A hlavně, HLAVNĚ, postrádám respekt k názoru rodičky. Pokud jasně řeknu "nechci stříhat, raději se natrhnu", mají to sakra respektovat. Jestli chtějí, klidně jim podepíšu revers pětkrát pojištěný a s ověřeným podpisem. Reakci na mé vyslovené přání ve stylu "no jó, madam zas četla něco na internetu, asi chce mít zašívanou díru až do krku" a podobné vtipnosti, to je imho na kárné řízení, to si doktor přece nesmí dovolit. Já se jich neprosím, aby mně pomáhali tam, kde to nechci. Ať pomáhají tam, kde jsou o to žádáni nebo kde je pacient v bezvědomí.

GAISAKA: no vidíš, začínáš na to mít taky rozumný názor! Pojďme děti normálně odrodit! :)

CORNELA: vymazlenost je metafora k problematickému attachmentu. Ze kterého mimo jiné vychází ten Schmidbauer. A zrovna attachement paří mezi ty biologicky podložené koncepty.

CORNELA: nestaly se mi ujmy, ale jednano se mnou bylo neprijemne a nelidsky. AKorat se nejednalo o zakroky, u kterych by hrozila bezprostredni ujma. Protoze takove zakroky jsem absolvovala v zahranici. Desi me ale predstava, ze bych nekdy nemela na vyber, a musela je absolvovat v Cechach. Nepovdala jedna pani, povidali lidi, ktere osobne znam.

Aha. Takze proto, ze zdravotnictvi je placeno prostrednictvim povinneho pojisteni a nikoli primo z ruky do ruky, opravnuje to lekare se chovat k pacientum ci rodickam jako k vecem. Ted asi dodas ze mizerne placeno - tak ja odpovim - kdo koho nuti chodit studovat medicinu a pracovat jako lekar? Ty mi asi reknes ze proto, ze to nekdo povazuje za sve poslani a je si vedom toho, ze nebude dobre placen. A tenhle nekdo, pro koho je poslani pomahat lidem, se pak k tem lidem chova neurvale, jako k vecem, presto ze vedel, ze nebude dobre placen? A dela na nich zakroky, ktere si nepreji? Jako sorry, ale tak at to nedela, a az bude tak malo lekaru, ze to bude neunosne, tak spolecnost dospeje k tomu, ze je treba system zmenit. Ze neexistuji lekari, kteri by to delali kvuli poslani, ale ze pokud se maji chovat k pacientum slusne, musi byt sakra dobre placeni.

CORNELA: popisuju tvoje virtuální projevy, ne diagnozu. Ale jeslti chceš dokazovat, jak si skvěle socializovaná a psychicky vyrovaná, tak to chce trošku jiný tón a styl argumentace.

BLONDYNKA: Jak už jsem tu psal dřív - když jsem se do téhle, posledních pár dní poměrně vzrušené debaty, vstupoval, bylo to vcelku na úrovni. Samozřejmě se na "obou stranách barikády" objevovaly demagogie, zcestné argumenty, ironie a sarkasmus, ale to už tak v internetových debatách bývá. Ty jsi úroveň té debaty zcela objektivně snížila (sprosté nadávky, zveřejňování zpráv z pošty atd.). Že argumentace "vona si začla" je trochu dětinská mi došlo už někdy ve třetí třídě.

Pokud za část k věci myslíš "Přesto si myslím, že i když byl člověk více spokojen nežli nespokojen, má právo protestovat proti zásahům, které si nepřál, které byly provedeny rutinně, bez ohledu na to, že nebyly nezbytně nutné.", tak s tebou souhlasím. Jen je otázka, kdo posoudí, zda ty zákroky byly nezbytně nutné.

Chápu, že epiziotomií se dělá poměrně dost. Přítelkyně je doktora (árařka), během těhotenství byla v porodnici. Riziko vážného natržení hráze je sice poměrně malé, ale případné následky mohou být velké. A teď je otázka, kdy se má nastřižení preventivně provádět. Když je riziko natržení pade na pade? To asi jo, že jo. Když je to dvacet procent? Když je to deset procent? Já nevim, nikdo to neví, žádná objektivní pravda neexistuje. Blbý je, že ta pravděpodobnost těžko vyčíslitelná a postoj doktorů bude spíš "riskovat raději méně". To docela chápu, protože pokud by rodičku nenastřihli a hráz jí nějak vážně praskla, bude z toho mít ten doktor problém - jsem přesvědčen, že většina ženskej to zhodnotí, že "ty kreténi doktoři mi posrali porod". A samozřejmě chápu i ženský, který se epiziotomie bojej jako čert kříže; je to sakra intimní místo, mně kdyby se k flofínovi někdo hnal se skalpelem, tak taky nebudu nadšenej. Takže racionálně vidim pravdu na straně doktorů, emotivně na straně matek.

CORNELA: no minmálně na internetu reaguješ jako nevymazelná, narcistně strukturuvovaná osobnost.

CORNELA: mám dojem, že pořád nejsi schopna příliš pojmout, co to můžou být ty následky po traumatizujícím porodu, jinak bys nikomu nepokládala dotaz typu: "a co ty to máš vlastně za následek?" Bohužel to není snadné konkretizovat tak jednoduše, jako kdybys třeba řekla "mám vypíchlý voko", obvykle se to odéhrává na vícero rovinách, není úplně snadné si to vůbec přiznat a aspoň částečně rozklíčovat a odfiltrovat od jiných " problémů", a pravděpodobně nebude mít nikdo chuť něco tak citlivého a intimního rozebírat v diskuzi na nyxu, navíc s někým zcela neempatickým.

Nicméně pokud by ses nedržela zuby nehty školních osnov a zajímala se i o další směry s běžnou medicínou úzce související, jistě bys našla mnoho důkazů, že to existuje a v mnoha oborech se s tím pracuje jako s běžnou věcí. Já teď například studuju jednu léčebou metodu, kterou vymysleli lékaři (!) a tam se sem tam stává, že si někteří spolužáci odžívají nějaká porodní traumata (mnohdy aniž by vůbec tušili, že nějaká mají).
Tvrzení, že porodní traumata neexistují, je pro mě zhruba stejné, jako tvrdit, že lidí vidí černobíle.