BLONDYNKA: Jak už jsem tu psal dřív - když jsem se do téhle, posledních pár dní poměrně vzrušené debaty, vstupoval, bylo to vcelku na úrovni. Samozřejmě se na "obou stranách barikády" objevovaly demagogie, zcestné argumenty, ironie a sarkasmus, ale to už tak v internetových debatách bývá. Ty jsi úroveň té debaty zcela objektivně snížila (sprosté nadávky, zveřejňování zpráv z pošty atd.). Že argumentace "vona si začla" je trochu dětinská mi došlo už někdy ve třetí třídě.

Pokud za část k věci myslíš "Přesto si myslím, že i když byl člověk více spokojen nežli nespokojen, má právo protestovat proti zásahům, které si nepřál, které byly provedeny rutinně, bez ohledu na to, že nebyly nezbytně nutné.", tak s tebou souhlasím. Jen je otázka, kdo posoudí, zda ty zákroky byly nezbytně nutné.

Chápu, že epiziotomií se dělá poměrně dost. Přítelkyně je doktora (árařka), během těhotenství byla v porodnici. Riziko vážného natržení hráze je sice poměrně malé, ale případné následky mohou být velké. A teď je otázka, kdy se má nastřižení preventivně provádět. Když je riziko natržení pade na pade? To asi jo, že jo. Když je to dvacet procent? Když je to deset procent? Já nevim, nikdo to neví, žádná objektivní pravda neexistuje. Blbý je, že ta pravděpodobnost těžko vyčíslitelná a postoj doktorů bude spíš "riskovat raději méně". To docela chápu, protože pokud by rodičku nenastřihli a hráz jí nějak vážně praskla, bude z toho mít ten doktor problém - jsem přesvědčen, že většina ženskej to zhodnotí, že "ty kreténi doktoři mi posrali porod". A samozřejmě chápu i ženský, který se epiziotomie bojej jako čert kříže; je to sakra intimní místo, mně kdyby se k flofínovi někdo hnal se skalpelem, tak taky nebudu nadšenej. Takže racionálně vidim pravdu na straně doktorů, emotivně na straně matek.

CORNELA: no minmálně na internetu reaguješ jako nevymazelná, narcistně strukturuvovaná osobnost.

CORNELA: mám dojem, že pořád nejsi schopna příliš pojmout, co to můžou být ty následky po traumatizujícím porodu, jinak bys nikomu nepokládala dotaz typu: "a co ty to máš vlastně za následek?" Bohužel to není snadné konkretizovat tak jednoduše, jako kdybys třeba řekla "mám vypíchlý voko", obvykle se to odéhrává na vícero rovinách, není úplně snadné si to vůbec přiznat a aspoň částečně rozklíčovat a odfiltrovat od jiných " problémů", a pravděpodobně nebude mít nikdo chuť něco tak citlivého a intimního rozebírat v diskuzi na nyxu, navíc s někým zcela neempatickým.

Nicméně pokud by ses nedržela zuby nehty školních osnov a zajímala se i o další směry s běžnou medicínou úzce související, jistě bys našla mnoho důkazů, že to existuje a v mnoha oborech se s tím pracuje jako s běžnou věcí. Já teď například studuju jednu léčebou metodu, kterou vymysleli lékaři (!) a tam se sem tam stává, že si někteří spolužáci odžívají nějaká porodní traumata (mnohdy aniž by vůbec tušili, že nějaká mají).
Tvrzení, že porodní traumata neexistují, je pro mě zhruba stejné, jako tvrdit, že lidí vidí černobíle.

BLONDYNKA: pokud jsem spravne pochytila, tak zena id Fiksuspojka je lekarka. Tudiz jeji porod asi nebude probihat uplne "beznym" zpusobem, tudiz zazitek jejiho muze asi taky nebude uplne vypovidajici o bezne nemocnicni realite.

CORNELA: hele, kdyz jdu k doktorovi, rozhodne nejsem predem nasrana. Jsem nemocna (pokud nejdu rodit), rozhozena (totez), a jdu k nemu jako k osobe, od ktere ocekavam, ze mi pomuze (pri porodu ze pomuze, a ze zasahne jen kdyz to bude potreba). Kdyz misto toho aby mi vysvetlil co se deje a co a jak je potreba udelat a proc, mi zacne cokoliv delat a kdyz se zeptam co a proc zacne byt nepratelsky, zacnu mit nejdriv strach, pak se snazim zjistit co se deje, a jake jsou moznosti reseni a proc on zvolil zrovna to jedno, a nasrana teprve odchazim, pokud se mnou bylo jednano jako s veci, jako s onuci co nema otravovat a chtit vysvetleni o svem stavu a o tom, co a proc se mi ma dit. Vec nema strach, vec si nemuze vybrat zda radsi pretrpi tuhle bolest, aby se vyhla tamtomu nasledku, nebo radsi si necha ulevit od bolesti s tim, ze bude mit onaky nasledek, apod. Ty budes delat na traumacce, tudiz na miste, kde budou lidi ve stavu, kde stejne nejsou schopni delat rozhodnuti. Asi vis, proc sis to vybrala. Ale doktori, kteri delaji v porodnici proste nemuzou cekat, ze se sebou dnes zeny nechaji zachazet tak, jako kdyby byly v bezvedomi. A ano, na traumacce mnoho pacientu zachranis, ale zase - neni to srovnatelne s porody, kde apriorI nic spatne neni a tudiz neni co zachranovat bud dokud se nic nepodela samo, nebo dokud to nepodela zbytecnym zasahem doktor ci PA. Ale to uz tu opakuju to same porad dokola s tim, ze ty to proste pochopit nehodlas, protoze to neni to, co by te zajimalo - chapat druhou stranu. Ano, ty nemusis, protoze v porodnici delat nebudes. Ale ti, co tam delaji, by jaksi meli.

CORNELA: ja jsem zatim v ceskem zdravotnictvi v dospelem veku neabsolovovala situace, ve kterych by mi ujma hrozila.

CORNELA: ja jsem tady s argumentem o placeni nevyrukovala. V kazdem pripade, fakt, ze rodicky ci pacienti jsou klienti, myslim vetsine doktoru dost zasadne unika. Zatim stale prevlada prezitek z dob komunismu, kdy doktor je buh a pacient ma drzet hubu a krok.
A opakuji co uz jsem jednou rekla, ja jsem si vedoma toho, ze to neni jednoduche povolani, a ty, kteri ho delaji dobre obdivuju a velmi si jich vazim. Bohuzel jich je ale hodne, o kterych se to rici neda, at uz jsou duvody jakekoli.

CORNELA: njn, to že tě grof nepřesvědčil neznamená, že tisíce lidí po celém světě jsou stejného názoru, po prožitcích, které díky jeho metodě dost usnadnili jejich životy..
a k té druhé otázce si nejsem jistá, zda má smysl to rozvádět, ani nestojím o další debatu ad absurdum..

CORNELA: to si asi predstavit nedokazes. Chovam se slusne ke kazdemu, kdo se sam chova slusne. Pokud chces poukazovat na muj vypad vuci Tayles, precti si nejdriv, co si tu dovolovala ona, s jakou aroganci a vysmechem si tu dovolila komentovat zbytecne nastrihy apod. Stejne tak ty se projevujes s takovou aroganci, ze chovat se k tobe slusne da cloveku dost praci.