KARETAKARETA: tady nejde čistě jenom o porodní traumata.. ale celkově o to do jakého prostředí se dítě narodí.. to je prostě jeden z nejzásadnějších momentů, který se zapisuje hluboko do podvědomí a určuje míru pocitu bezpečí pro život..
matka po zrození prožívá jakousi hormonální extázi, která má za úkol vytvořit hluboké pouto a touhu pečovat o dítě, které by zase zahrnuto touto extatickou chvílí mělo pociťovat bezpečí.. taková chvíle se nikdy nevrátí, nikdy, takže je-li odtrženo, někam odneseno, tak jej tohle prostě mine..(nemluvě o matce, že, která má takovou hormo vlnu jenom TEHDY narodí-li se dítě)
bradavky matky voní po plodové vodě, stejně jako ruce miminka.. je-li dítě umyto, tak prostě zase chybí další záchytný bod v novém a naprosto neznámém světě..(přidejme k tomu mlázek, kterým je dítě pokryto a který má další zásadní imunologické informace, stejně jako dotepaný pupečník)
dítě je po porodu vrženo do světa plného světel, ale je zvyklé na přítmí.. a jeho oči nejsou tak docela připraveny na to, co jej čeká...
kdokoliv, kdo na matku při porodu mluví, startuje příval adrenalinu, který zastavuje oxytocin, bez kterého to nejde.. adrenalin má své místo až na samém konci porodu.. to jsou základní informace a jejich milion dalších, které si mnohá žena před porodem sežene..
takhle by se dalo pokračovat do haleluja.. kdo se o tom chce skutečně něco dozvědět, tak si najde patřičné a věrohodné info..
jak přichází lidé na svět, je prostě stejně důležité, jako to, kde a jak žijí a kde a jak umírají... to vše totiž vypovídá o nás jako o celku a o našem vztahu k sobě samým..
máš snad dojem, že je naše společnost zdravá a nedestruktivní?? plná pochopení a lidí, co překypují sebedůvěrou?
jinak nikdo neříká, že místo, kde by porod nebyl lékařsky zajištěn je lepší, to už se tady řešilo tolikrát, že už je mi blbí znovu psát, že ženy, které rodí doma, by klidně rodily v porodnici, kdyby se tam cítily v bezpečí..