JANYNA: Jo, mimochodem, první prohlídku u gynekologa jsem měla v cca 34 týdnu těhotenství, bez jakýchkoliv předchozích kontrol kdekoliv. Hned po této jedné prohlídce jsem pak začala chodit do porodnice a ten nedostatek vyšetření nesli hrdě. Trošku jsem je sice pak musela seřvat, že opravdu nejsem vysokorizikové těhotenství, neboť si ten nedostatek historie vyšetření jeden z mladých dr. vyložil tímto způsobem, ale když jsme si srovnali pojmy, vše bylo v pohodě. Ke konci těhotenství jsem jim odmítla nastoupit do porodnice (nebyl jasný termín otěhotnění, tudíž ani ten jejich vymodlený 40. týden) s tím, že nevím, co bych tam dělala a jestli to na mně přijde, dorazím sama a že se zastavíme za týden, abychom se domluvili na případném vyvolání (ale předem jsem upozornila, že bych upřednostnila přirozený vývoj - že sice nejsem extremista, abych to hnala za hranici zdraví, ale priority mám jasné). Na to, že věděli, že jsem rodila předtím i doma, se k tomu na doktorské postavili opravdu čelem a se vzpřímenou hlavou. :-)))
Jinak po porodu jsme si ještě dobře pokecali s naší porodní asistentkou (místní nemocniční, co na nás vyšla), starší paní, která nemocniční personál označila za degenerovaný těmi všemi problémy, které se tam stávají.
A upřímně, trochu se jim nedivím. Za těch několik kontrol a za porod jsem zažila asi dvě uječené matky, které se splašily natolik, že nakonec musely na císaře a to to pak lítá. Ono je to asi tak, že doma se rozhodují rodit matky, které jsou již trochu v sobě jistější a schopnější. Takové ty rozlítané nejisté kolísavé ženské, ty se samozřejmě obrací na autoritu porodnice a pak to taky může dopadat tak, že právě díky té labilní slabé psychice pak dochází častěji k problémům. Statistiky k dispozici nemám, ale selský rozum velí, že silná odpovědná informovaná ženská, která se nesloží po půlhodině silnějších kontrakcí, zvládne porod lépe.