KERRAY: marne cekam na nejakou vyznamnejsi studii, ktera prida psych. stavu rodicky par plusovejch bodu v kontextu celyho porodu. Nejcastejsi (a nutno dodat nejpovrchnejsi) argumenty, ktery jsem v souvislosti s domacima porodama cetl byly o "to delaj sobecky kvuli svymu klidu a pohodli a nemysli na dite". Pritom stav matky (celkovej) je primo umernej celkovymu vyvoji ditete a pokud se dotycny napr. po CS prelejvaj hormony do cerny diry a ma hlubokej, dlouhotrvajici a iracionalni pocit selhani a neukoncenosti, muze to v dusledku pro prcka znamenat dost mizernej start - ale neni to opakovane meritelny, tudiz pro mnohy irelevantni.
Nejsme vsichni z jednoho testa, ale zakladni pristup doktoru je se tak pri porodu chovat. Tenhle organ patri sem, tudy to leze a tohle mame pro takovy a makovy pripady. Evoluci 'lege artis' naprosto beru, musi existovat normy v ramci kterejch se vsechno odehrava, ale z myho pohledu je emocni a psych. stav rodicek v podstate prehlizenej a resi se stylem "Jste rozhozena? Mame tady (v lepsim pripade) vybornyho psychologa a srovnejte se", proste zamenovani pricin a nasledku.
S moji sestrou (zije v uk) se casto provokujem, ze jsme si v mladi prohodili hemisfery (ma doktorat z chemie, ale eq a soc. inteligenci houpaciho kone), ale ani ona nema zabrany nazyvat ceskej porod. system pekarnou rohliku, prave kvuli prumerne neosobnimu pristupu.