BLANITCHKA: Upřímně, takovou důvěru v lidi nemám. Dost velká masa lidí dělá věci nějak jen proto, že se to tak dělá nebo že jim to někdo řekne - a budou to tak dělat stále, maximálně se bez přemýšlení přikloní k jinému způsobu, který "se tak dělá", nebo jim někdo jiný řekne něco jiného. Ano, nebyla-li by spousta věcí striktně (a často tupě) omezená, umožnilo by to určité skupině lidí odpovědné rozhodování v daleko větším rozsahu. Jak široká takhle skupina ale je? Opravdu si myslíš, že 97%? Když se podívám mezi lidi, mezi kterými se pohybuji, řekla bych, že ano, stačí se ale podívat kousek vedle a spíš bych to tipla na ty 3 %.

Tvůj model absolutně nepobírá to, že existuje spousta lidí, kteří to myslí dobře, ale nemají zkušenosti, vědomosti, intelekt, kritické myšlení, informace, a ve výsledku moc krásně a zodpovědně dělají rozhodnutí, která jsou na škodu jim/jejich dětem. Další část lidí se snaží si různými způsoby ulehčit život a má to pěkně blbé následky. A jsem přesvědčená o tom, že stát má povinnost je DO JISTÉ MÍRY chránit (např. proto, že jim tím zajišťuje určitá základní práva).

To, že se to často nedaří způsobem, který by byl produktivní a neutlačoval ostatní nebo je nestavěl do role nesvéprávných, je naprosto jiná věc - a s tím naprosto souhlasím. Ano, chybí tu diskuse, schopnost dialogu, lpění na vizích a ideách místo lpění na pozicích, přebývá strach z rozmanitosti. Projevuje se to v mnoha oblastech a mění se to pomalu a těžce. Opravdu si ale nemyslím, že by řešením bylo úplné uvolnění. Ty ano?

ALDEMIK: To je dobrá otázka, i když se se asi dost vzdálíme od domácích porodů. Zkusím to říct jinak. V nějaké knížce jsem četla termín "managment pro 3%" jako metaforu. :

Co je management pro 3 procenta? Jedná se ve své podstatě o to, že systém, tj. co společnost považuje za správné či nesprávné a co se tedy smí či nesmí se nastavuje podle cca třech procent lidí, kteří buď chybují nebo systém zneužívají či by mohli zneužít. Příklady tohoto druhu řízení jsou na každém kroku. Bohužel jsou tak časté, že je průměrná lidská mysl vyhodnotí jako normální a přestává je vidět.

Takže 97% pracovníků, rodičů, občanů apod. se chová "správně, přijatelně" a v souladu s hodnotami dané společnosti (např. nekradou, netýrají své děti, zajišťují si obživu prací apod.). Pak je jistá část lidí (3%), kteří chybují, nebo vědomě zneužívají/parazitují na systému. A systém se brání tím, že nainstaluje stovky zákonů, předpisů, vyhlášek, směrnic apod., jak zabránit těm 3%, aby v dané činnosti pokračovali a nastaví represe.

Jenže při jakémkoliv pohledu je tento přístup strašně neproduktivní, protože:

A) nijak nezabrání v patologickém jednání těm 3% ( např. i přes x sociálních odborů stále dochází k týrání dětí (např. kauza v Kuřimi), řeší jenom následnou represi (ale the damage is done anyway).

B)naprosto otráví / znemožní svobodný život těm ostatním- tedy naprosté většině lidí žijící v dané společnosti.

Systém tedy vybuduje komplexní a velmi drahé aparáty, které potřebuje zpětně i průběžně legitimizovat. Tím neustále (i skrz selektivní mediální propagandu) zásobuje "ovčany" informacemi o tom, jak je vlastně nezbytný a nebýt jeho, zavládl by ve společnosti chaos (palcové titulky "Mtrvý novorozenci u domácích porodů"!). Zároveň zaměstnává stovky tisíc lidí (úředníci, učitelé, lékaři, policisté atd atd......), pro které je taky zájmem toto status quo udržovat. Z povahy věci je tento systém neochotný k jakýmkoliv změnám a i diskuzi o nich (protože by si podřezával vlastní větev).


Tím vším se vytváří prostředí všeobecné nedůvěry a represe, která v důsledku nutí lidi, kteří nesouhlasí s některými doktrínami systému se uchylovat do nedobrovolných "alternativ, ilegality, šedé zóny". Takže jakkoliv je krásná myšlenka, že stát/systém chrání děti před těmi 3% "defektních" rodičů (týrání, neléčení, zanedbávání ..), tak má jeden velmi nepříjemný vedlejší důsledek. A to ten, že pro naprostou většinu ostatních, rozumných lidí vykolíkovává "přijatelné" hřiště a démonizuje/ znemožnuje alternativy. A těm patologiím stejně v důsledku nezabrání.

Je úplně jedno, jestli tento pohled aplikujeme na porodnictví (domácí porody x porodnice), školství (aktuálně např. tažení proti lesním školkám), domácí vyučování, očkování, kvalifikace učitelů, malé podnikání- zrovna dnes jsem četla tenhle zajímavý článek http://rokjinak.blog.idnes.cz/...Chtela-jsem-prodavat-marmelady-aneb-proc-nemuzeme-pomalu-rust.html).

A ano, jsem přesvědčena o tom, že o dětech rozhodují předně a zejména jejich rodiče (o tom, jak je přivedou na svět, jak je budou vzdělávat, jak je budou léčit). Státní intervence jsou ve většině případů totiž:

A) velmi diskutabilní- je Půlnoční Bouři líp v kojeňáku než u jejích hippie milujících rodičů?
B) vidina trestu nemá žádný preventivní charakter v opravdových patologiích
C) většinou přijde intervence pozdě, např. http://hradec.idnes.cz/...yna-s-cukrovkou-f2m-/hradec-zpravy.aspx?c=A140603_155342_hradec-zpravy_kvi
D) u tragických nehod/ úmrtí (ať už jsou to domácí porody (jak tu proběhlo teď) nebo třeba pád z okna) jsou rodiče posuzováni vyšetřováni jako viníci.


Abych to shrnula. Přijde mi, že určité procento lidí je "od přírody" "společensky defektní". Můžeme spekulovat o tom, jestli jsou to přesně 3% nebo o trochu víc. Tomu se nedá nijak nezbránit (jako je např. přirozená míra nezaměstnanosti). Jisté ale je, že naprostá většina ostatních se nemohou ve svém životě chovat jak by s nejlepšími úmysli chtěli (a nikomu tím neškodili), protože systém je nastaven pro ty 3%. Nemluvě o té zneužitelnosti, jak jsem o ní psala níže.

A jako úplně absurdní mi přijde, když systém bojuje proti těm, kteří mu a nikomu jinému neškodí tím, že jim legislativně odebere možnosti alternativy (třeba akreditace porodních asistentek, akreditace MŠMT, živnostenský zákon apod.). a to zejména, pokud všechny náklady si hradí alternativci sami. (státní škola "zadarmo" x lesní školka 7000/měsíc školné). Zaříznou jí na tom, že nemá stavebně oddělené přípravny zeleniny.


Já nejsem žádná radikální anarchistka, ale prostě mi přijde, že idea "ochranitelského" státu je nejen nefunkční, ale i kontraproduktivní. ( viz výše).

Je mi rozumět?

LAURA: já vím. dneska mám asi malý zen a tak jsem se nechala unést... :))

prostě celý koncept:
"my víme, co je pro vás dobré a když to nepůjde jinak, tak vás k tomu donutíme násilím, nebo eliminováním jiné volby"

je mi fundamentálně proti srsti, že mi přide důležité za to bojovat. Ať se jedná o cokoliv.

BLANITCHKA: DOUPLE má trochu pravdy, JXD prostě cíleně provokuje.. ale taky se musím ovládat, aby mě to nenasralo, protože tenhle přístup je přesně důvodem toho, proč u nás porodnictví je v takovém stavu v jakém je.. na rodičce a jejích přáních nesejde, všichni víme lépe než ona co je potřeba s jejím tělem a jejím dítětem udělat.. Takže jsem se jen zhluboka nadechla a poděkovala v duchu za všechny osvícené muže, kteří nemají zapotřebí jednat se (svými) ženami jako s lidmi druhé kategorie.

LAURA: No to je píčus teda..... Citím, jak mi stoupá adrenalin jak to čtu. Jasně, těhotná je nesvéprávná a otec má právo s ní jednat jako s nesvéprávnou a rozhodovat za ni. Kdyby takový kecy nebyly inherentně tak nebezpečný, tak je to usměvné.

Vždycky si vzpomenu na to, jak zneužitelné je operovat s nesvéprávností a jak jsou tyto lékařské systémy k tomu náchylné. Ať už režimem nařízené nucené psychiatrické hospitalizace s elektro-konvulzní léčbou za komančů (třeba popsáno skvěle v Žítkovských bohyních).

LAURA: je to master troll, jina moznost neni.

LAURA: "V nemocnici se šance dítěte přežít zvýší o stovky řádů. Když nastane překotný porod, musí být rodička na sále za čtyři minuty,“ říká Houdek." Koukám pan Houdek (šéf záchranářů) čerpá ještě z lepších statistik než JXD.. ten tvdrí, že šance dítěte na přežití je v porodnici 4x vyšší než u domácího porodu, tenhle tvrdí že nekoliksetkrát vyšší... hm. Hlavně že ostatní označuje za pseudoodborníky.

Na smrt dítěte, které zemřelo po domácím porodu, prý místo nemělo vliv – Novinky.cz
http://www.novinky.cz/...3-na-smrt-ditete-ktere-zemrelo-po-domacim-porodu-pry-misto-nemelo-vliv.html

LAURA: "Myslím, že k tématu domácích porodů by se měli konečně začít vyjadřovat muži místo žen, a ne slovy, ale činy. To jest - pokud partnerka ještě před početím oznámí svůj úmysl rodit doma, je načase najít si partnerku jinou, rozumnou, a od té bláznivé domarodičky okamžitě odejít a nedat jí ani kapku spermatu. Pokud začne mluvit partnerka o rození doma v průběhu těhotenství, nezbývá partnerovi, než aby jí popadl za ploutev, zavedl k nejbližšímu psychiatrovi, a pak dohlédl na to, aby neuroleptika - prášky proti psychóze, které jí psychiatr nejspíš předepíše - pravidelně užívala. Ženy prostě nejsou schopny pochopit evidentní skutečnost, že domácí porod ohrožuje jejich rodící se dítě čtyřikrát víc než nemocniční porody. Když domarodičky nepřičítají zkušenost dalších a dalších úmrtí doma rozených nemluvňat, lze bez přehánění konstatovat, že nejsou v úplnosti příčetné. A proto by měl o místě porodu rozhodovat nikoliv matka, ale otec dítěte."

TABBY: no to je hrozne.